č. 12152.

Živnostenské právo: Průkaz způsobilosti k nastoupení živnosti fotografické není nahrazen zaměstnáním v obchodech s fotografickými potřebami.
(Nález ze dne 19. listopadu 1935 č. 19633/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 11.167/34.
Věc: František Č. v P. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. spo- lečenstvo fotografů obvodu obch. komory v Praze adv. Dr. Jiří Pokorný z Prahy) o opověď živnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 26. února 1932 nevzal magistrát hlav. města Prahy na vědomí opověď st-lovu, že bude provozovati živnost fotografickou s vyloučením fotografie portrétní se stanovištěm v Praze ..., a zakázal mu další provozování této živnosti, protože nepředložil předepsaného průkazu způsobilosti pro tuto živnost a ani neprokázal, že je od tohoto průkazu po rozumu § 5 zák. č. 140/1926 Sb. osvobozen.
Odvolání proti tomu podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno v podstatě z těchže důvodů. Konstatováno bylo, že st-l předložil pouze vysvědčení o zaměstnání v obchodě potřebami fotografickými, tedy v živnosti obchodní po dobu 3 let a 10 měsíců.
Proti výroku, že st-l nepodal průkazu způsobilosti k nastoupení opověděné živnosti, namítá stížnost, že st-l průkaz ten podal, neboť ke své opovědí předložil doklady, podle nichž byl ve fotoobchodech zaměstnán od 22. dubna 1918 do 30. září 1925. Fotoobchody rozumí st-l obchody fotografickými potřebami. Obchod fotografickými potřebami je živnost obchodní, kdežto živnost fotografická je živnost výrobní. Živnost obchodu fotografickými potřebami jako živnost obchodní není druhem řemeslné živnosti fotografické, živnosti to výrobní, nýbrž jde tu o dvě vzhledem na předmět podnikání podstatně různé kategorie, — na jedné straně o živnost obchodní, na druhé straně o živnost řemeslnou.
Průkaz o řádném ukončení učebního poměru a o nejméně 3letém zaměstnání v příslušné živnosti (§ 14 živ. řádu), požadovaný k nastoupení živnosti řemeslné, musí býti podán doklady, týkajícími se nastupované živnosti. Z této zásady je stanovena výjimka pro živnosti, uvedené v jedné a téže položce seznamu řemeslných živností, pro něž stačí jednotný průkaz způsobilosti (§ 1 odst. 3, § 12 odst. 3 živ. řádu). O výjimku takovou tu nejde. Mimo spor je, že st-l nepředložil průkaz o ukončení učebního poměru v živnosti fotografické a o zaměstnání pomocnickém v této živnosti a ani neprokázal 5leté zaměstnání v této živnosti. Tento průkaz nemůže nahraditi doklady o vyučení v obchodě fotografickými potřebami a o zaměstnání pomocnickém v živnostech obchodních. Právem proto vyslovil žal. úřad, že st-l nepodal průkazu způsobilosti, požadovaného k nastoupení řemeslné živnosti fotografické, a jest bezdůvodná námitka stížnosti, že žal. úřad nesprávně posoudil věc po stránce právní.
Je-li zaměstnání st-lovo v obchodě fotografickými potřebami pro otázku řádného průkazu způsobilosti k nastoupení živnosti fotografické a pro otázku osvobození od průkazu způsobilosti při nastoupení této živnosti bez významu, pak padá tím i námitka, že v nař. rozhodnutí je doba zaměstnání st-lova v obchodě fotografickými potřebami nesprávně udána, ježto jde o okolnost právně bezvýznamnou.
St-l vytýká, že žal. úřad nereagoval na jeho námitku, obsaženou v od- volání, že před vydáním zák. č. 140/1926 Sb. bylo možno vyučiti se fotografii jak v živnosti fotoobchodní, tak v živnosti fotografické, ježto byly obě svobodné a mezi fotografem a fotoobchodníkem nebylo činěno zákonného rozdílu. Námitkou touto se arci žal. úřad výslovně nezabýval. Než z obsahu nař. rozhodnutí plyne, že ji považoval ze bezdůvodnou, a to právem. Mezi řečenými živnostmi byl právní rozdíl. Kdežto živnost fotografická byla a je živností výrobní, byl a je obchod fotografickými potřebami živností obchodní. Obchodník fotopotřebami a fotopřístroji nebyl jako majitel obchodní živnosti podle § 38 a) odst. 1 živ. řádu oprávněn zhotovovati nebo zpracovávati živn. výrobky. Jest a byl toliko oprávněn vykonávati na zboží, které nabízí nebo má dodati, takové změny, kterými se má zboží přizpůsobiti potřebám kupujícího, aby odbyt byl umožněn. O to tu však nejde, neboť za přizpůsobení nelze pokládati vyvolávání a kopírování snímků a zvětšování fotografií, tu jde již o živn. činnost, svojí povahou a svým účelem jinou, totiž o zhotovení fotografického výrobku, při čemž jest deska pouhou výrobní pomůckou (srov. Boh. A 11167/34).
Na tom, že si snad st-l skutečné osvojil znalost fotografie u foto- obchodníků, podle zákona vůbec nesejde, ježto zákon požaduje v § 14 živ. řádu formální průkaz způsobilosti, jehož však nelze nabýti v podnicích, které jsou neoprávněně provozovány. Takovéto zaměstnáni — jak nss konstantně judikuje (viz na př. Boh. A 3843/24) — nemůže pro průkaz způsobiloti přijití v úvahu.
St-l namítá také, že nař. rozhodnutí nepřihlíží k dnešnímu objemu živnosti fotoobchodnické a vytýká, že nebylo provedeno řízení podle 2. odst. § 36 živ. řádu. Na to stačí odpověděti, že rozsah živn. oprávnění těchto majitelů živnosti obchodní je všeobecně vymezen zákonným předpisem (§ 38 a) odst. 1 živ. řádu), a žal. úřad neměl vůbec možnosti rozhodovati o rozsahu živnosti ve zvláštním řízení, upraveném v 2. odst. § 36 živ. řádu.

Citace:

č. 12152. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 544-546.