Č. 12174.

Pojištění nemocenské: Výhrada ve smyslu § 17 odst. 3 věty 1 zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/28 Sb. musí býti učiněna písemně; výhrada toliko ústně učiněná neplatí.
(Nález ze dne 29. listopadu 1935 č. 7560/33.)
Věc: Antonín T. v P. proti zemskému úřadu v Praze o náhradu podpůrného nákladu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zemědělská nem. pojišťovna v P. výměrem z 15. prosince 1930 podle § 20 zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/1928 Sb. předepsala st-li náhradu podpůrného nákladu v úhrnné výši 1998 Kč 98 h za zaměstnankyni Marii D., která byla u něho zaměstnána již od 1. srpna 1929, onemocněla 5. listopadu 1929 a přihlášena byla 11. listopadu 1929, tedy opožděně a po onemocnění.
Na základě odvolání, ve kterém st-1 jednak namítal, že Marie D. vykonávala u něho práci jen příležitostnou a jako vedlejší zaměstnání a že tedy nepodléhala vůbec pojistné povinnosti, a v němž brojil též proti výši podpůrného nákladu, okresní úřad v Pardubicích rozhodnutím z 12. dubna 1931 zrušil předpis účtovaný ve výměru zemědělské nemoc, pojišťovny částkou 10 Kč, potvrdil však, že st-1 jest povinen zaplatiti pojišťovně částku 1888 Kč 98 h; v důvodech pak, pokud šlo o povinnost k náhradě podpůrného nákladu, uvedl okr. úřad v podstatě, že st-1 přihlásil Marii D. u zeměď. nemoc. pojišťovny přihláškou podanou 11. listopadu 1930, v níž uvedl den vstupu do zaměstnání 1. srpen 1930, tedy zřejmě po uplynutí přihlašovací lhůty. V přihlášce neuvedl st-1, že se jedná o zaměstnání příležitostné, nebo vedlejší, tedy pojištění nepodléhající. Přihláškou tou založen byl mezi stranami řádný pojistný poměr Marie D. spojený se všemi zákonnými důsledky. Spokojí-li se pojišťovna s prohlášením zaměstnavatele a přihlášené osobě poskytne dávky, není možno zaměstnavateli odvrátiti právní následky jeho vlastního projevu tvrzením, že vědomě, či omylem nebo z popudu a nátlaku zaměstnance podal nesprávnou přihlášku, t. j. zaměstnavatel nemůže odmítnouti ani náhradu příspěvků za takovou osobu předepsaných, ani náhradu regresních výloh podle § 20 odst. 2 nemoc. zák., byla-li taková osoba přihlášena po onemocnění. Poněvadž pak přihláška zeměď. nemoc. pojišťovně došla teprve 11. listopadu 1930, tedy po onemocnění Marie D. dne 5. listopadu 1930, bylo uznati právem st-le povinným k náhradě regresních výloh podle § 20 odst. 2. nemoc. zák.
Dalšímu odvolání nevyhověl žal. zemský úřad a nař. rozhodnutím potvrdil výměr v odpor vzatý z jeho důvodů a k vývodům odvolání poznamenal, že, přihlásil-li zaměstnavatel v mylném domnění, že osoba u něho zaměstnaná podléhá pojistné povinnosti, dotyčnou osobu u nem. pojišťovny a pojišťovna přihlášku tu vzala na vědomí, vzniká mezi stranami pojistný poměr (t. zv. faktické pojištění se všemi důsledky, které k němu pojí zároveň zákon).
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad uznal st-le povinným nahraditi nemoc, pojišťovně náhradu podpůrného nákladu z důvodu, že přihláškou st-lovou vznikl mezi stranami pojistný poměr. Žal. úřad vychází tu zřejmě z právního názoru zastávaného konstantní judikaturou nss-u, že pojistný poměr se všemi důsledky obligatorního pojištění podle nemoc, zákona zakládá se také tím, že zaměstnavatel přihlásí svého zaměstnance k nemoc, pojištění na podkladě nesprávného právního názoru o jeho pojistné povinnosti a že pojišťovna přihlášku tu vezme na vědomí. Stížnost proti tomu namítá, že v daném případě nejde o založení pojistného poměru proto, že st-1 při podání přihlášky popíral ústně pojistnou povinnost Marie D.
Stížnosti nelze přisvědčiti. Podle ustanovení § 17 odst. 3 věty první zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/28 Sb. jest zaměstnavatel, který má pochybnosti o pojistné povinnosti osoby u něho zaměstnané, oprávněn současně s přihláškou písemně s udáním důvodů prohlásiti, že popírá pojistnou povinnost přihlašované osoby. Z ustanovení toho se podává zcela jasně, že popření pojistné povinnosti přihlašované osoby, má-li býti způsobilé zameziti založení pojistného poměru se všemi důsledky pojištění podle nemoc, zákona, musí se státi písemně. Klade-li cit. zákonné ustanovení výslovně důraz na to, že prohlášení má se státi písemně, plyne z toho a contrario, že pouhé ústní popření pojistné povinnosti k tomu nestačí.
V daném případě namítal st-1, že pojistnou povinnost Marie D. popíral ústně. Neučinil to tedy způsobem, jak předpisuje § 17 odst. 3 věta 1 zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/1928 Sb., nýbrž způsobem, jak shora uvedeno, nedostačujícím. Pak ovšem taková výhrada nemohla býti na překážku založení pojistného poměru. Okolnost, že st-1 ústně popíral pojistnou povinnost, jest proto pro otázku založení pojistného poměru přijetím přihlášky úplně irelevantní. Ale pak není vadou řízení, že žal. úřad neprovedl o této okolnosti nabízené důkazy, neboť, i kdyby byla správnost tvrzení st-lova prokázána, neměla by okolnost ta pro otázku založení pojistného poměru přihláškou žádného významu, když stížnost netvrdí, že st-1 výslovně žádal o protokolování této výhrady a že této žádosti nebylo vyhověno.

Citace:

č. 12174. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 613-614.