Č. 12190.

Samospráva obecní: I. Výnos obecní dávky v uplynulém roce skutečně docílený, avšak do účetní závěrky za tento rok nepojatý, nelze preliminovati v obecním rozpočtu na příští rok jako očekávaný příjem. — II. Fondů obnovovacích, zřízených podle § 21 zák. č. 329/1921 Sb., jakož i fondů, utvořených při obecních podnicích podle § 22 cit. zák., lze se svolením dohlédacího úřadu použíti co do výtěžku i podstaty jejich k účelům jiným, nežli k nimž byly původně určeny, a to přechodně i trvale, a i k úhradě mimořádných výdajů obecních.
(Nález ze dne 5. prosince 1935 č. 17960/35.) Věc: Josef K. v J. (adv. Dr. Antonín Kulhánek z Prahy) proti zemskému výboru v Praze (za zúč. město J. adv. Dr. Svatopluk Volf z Jičína) o obecní rozpočet města J.
Výrok: Na ř. rozhodnutí, pokud se týká položky »dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí« (hlava IV., po 1. 2), zrušuje se pro nezákonnost. Jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v J. se ve schůzi dne 31. října 1932 usneslo na rozpočtu příjmů a vydání obecního důchodu, obecních podniků a fondů městem J. spravovaných na rok 1933 s tím, že schodek 1297789 Kč má býti hrazen 125% obecní přirážkou k činžovní dani a 350% obecní přirážkou k ostatním daním přirážce podléhajícím, a že bude žádáno o úhradu neuhrazené částky 403993 Kč z přídělů podle § 11 zák. č. 169/30 Sb. Do tohoto usnesení měst. zastupitelstva podal odvolání Josef K.
Městská rada v J. na základě sdělení, že příspěvek ze zem. fondu na schodek obecního rozpočtu na rok 1933 nepřekročí výši příspěvku na rok 1932, t. j. částku 145497 Kč, a že je nutno nekrytý schodek uvésti do rovnováhy, aby rozpočet na rok 1933 byl schválen, usnesla se, aby byl rozpočet znovu projednán a upraven. Měst. zastupitelstvo v J. usneslo se pak dne 30. prosince 1932 změniti některé položky tak, že při stejné výši obecních přirážek zbývá neuhrazená částka 144993 Kč, jež bude uhrazena příspěvkem ze zem. fondu. Do tohoto usnesení podal Josef K. rovněž odvolání.
Obě tato odvolání zamítl okr. výbor v Jičíně ve schůzi dne 29. ledna 1933 jako bezdůvodná.
Dalšímu odvolání Josefa K. zem. výbor v Praze ve schůzi dne 22. února 1933 v bodech, jež jsou předmětem dnešní stížnosti k nss-u, nevyhověl.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
1. Položka »dávka z přírůstku hodnoty« (hlava IV., úhr. pol. 2. byla z původních 100000 Kč zvýšena v opraveném rozpočtu na 224000 Kč. St-1 v řízení odvolacím namítal, že tímto zvýšením, které neodpovídá možnému výnosu dávky, bylo zasaženo do jeho práv poplatnických, ježto skutečný schodek bude vzhledem k nesprávnému preliminování větší nežli schodek rozpočtový a rozdíl budou nuceni uhradit poplatníci. Žal. úřad zamítl námitku st-lovu proti tomuto zvýšení proto, že výnos této dávky byl dosud preliminován v rozpočtech vždy rok pozadu; nyní se počítá s dávkou za dvě léta, zavádí se pořádek v očekávaném příjmu a účtování dávky bude uvedeno v soulad s běžným rokem. Doložil pak, že tímto postupem obce nevznikne st-lovu postavení jako poplatníka obce nijaká újma, ani nevzrostou břemena.
Stížnost namítá, že je nezákonným, preliminuje-li se v rozpočtu na r. 1933 příjem na dávce, který byl očekáván, resp. docílen v r. 1932. Příjem na dávce za r. 1932 patří do účetní závěrky za tento rok, kdežto v rozpočtu pro 1933 lze preliminovati pouze výnos očekávaný v r. 1933. Postupem obce zvyšuje se uměle příjem rozpočtový; následkem toho bude, že skutečný schodek bude vyšší nežli preliminovaný, a rozdíl budou nuceni zaplatiti poplatníci.
St-li je dáti za pravdu. Výnos dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, v roce 1932 skutečně docílený, nemůže se objeviti jako očekávaný příjem v rozpočtu na rok 1933; okolnost pak, že příjem z dávky vzešlý v roce 1932 nebyl pojat do účetní závěrky za rok 1932, nikterak neodůvodňuje, aby byl preliminován jako běžný příjem z dávky v roce 1933.
Otázkou, mohl-li by býti příjem z dávky za rok 1932 preliminován v r. 1933 jako kasovní hotovost, která tu z výnosu dávky pravděpodobně bude 1. ledna 1933, po případě jako aktivní nedoplatek, nemohl se soud zabývati, ježto žal. úřad existenci takové kasovní hotovosti, resp. aktivních nedoplatků nepředpokládal.
Je tedy nař. rozhodnutí v tomto bodě nezákonné.
2. Obecní zastupitelstvo zvýšilo v druhém rozpočtu očekávaný příjem na nedoplatcích obecní přirážky (řádné úhrady z minulého roku odd. 1.) z 50000 Kč na 265000 Kč. Žal. úřad vyslovil, že touto disposicí není ztíženo st-lovo postavení jako poplatníka obce a neznačí zvýšení jeho platebního břemene; obec má právo volně usuzovati na očekávaný příjem, a proto je bez významu okolnost, že úsudek o očekávané výši opřela o sdělení berního úřadu teprve ex post vyžádané, kdyžtě výkaz berního úřadu není pro ni pomůckou jedině směrodatnou.
St-1 nenamítá, že obec preliminovala nedoplatky přirážek příliš vysoko, nebo že pravděpodobně v preliminované výši v rozpočtovém roce nebudou splaceny, ani nebéře v odpor názor žal. úřadu, že obec má právo volně usuzovati na očekávaný příjem, nýbrž vytýká jen, že byla preliminována a žal. úřadem schválena položka opřená o sdělení berního úřadu teprve ex post vyžádané. Avšak okolnost, že obec opatřila si výkaz berního úřadu ex post, je za těchto okolností sama o sobě bez právního významu, a bylo proto stížnost v tomto bodě zamítnouti jako bezdůvodnou.
3. Broje proti položce potřeby městského vodovodu 7 »odpisy jako dotace obnovovacího fondu« 103407 Kč, namítá st-1 především, že obec smí výtěžku vodovodu použíti jedině a výhradně k úhradě nákladu spojeného s jeho zřízením a udržováním, nikoli však pro všeobecné účely obecní. Námitku tuto neshledal nss podstatnou, ježto tomuto stanovisku st-lovu sporná položka neodporuje, neboť se z výtěžku vodovodu tvoří obnovovací fond vodovodní a zůstává tedy výtěžek onen zachován účelům vodovodu.
Stížnost dále namítá, že se tu žal. úřad neprávem dovolává § 22 zák. č. 329/21 Sb., který se týká podniků výdělečných.
Chce-li tím stížnost tvrditi, že tvoření fondu u vodovodu, který není podnikem výdělečným, není přípustno, nemá pravdu, ježto zák. č. 329/1921 Sb. tvoření obnovovacích fondů neobmezuje snad na výdělečné podniky obecní, nýbrž v § 21 připouští zřizování obnovovacích fondů u majetku obecního, jehož součástky, podléhajíce opotřebení, se znehodnocují vůbec. Okolnost, že se žal. úřad dovolal § 22 ob. fin. nov., sama o sobě nezakládá ani nezákonnosti ani vadnosti nař. rozhodnutí.
Brojíc proti úsudku žal. úřadu o přípustnosti a účelnosti zřízení obnovovacího fondu městského vodovodu, namítá stížnost dále, že prý položkami »opravy a udržovánu a »náhrada anuit« je dostatečně postaráno o udržování vodovodu v dobrém stavu i o umořování kapitálu do vodovodu investovaného. Pokud se však týká položky na opravy a udržování vodovodu, správně uvedl žal. úřad, že jimi zřízení obnovovacího fondu nečiní se zbytečným, neboť oněmi úvěry je postaráno pouze o běžnou potřebu udržovací, kdežto obnovovacím fondem mají se nahromaditi prostředky nutné k budoucí obnově součástek, které normálním udržováním nelze zachovati v plné hodnotě z důvodů technických.
Pokud pak jde o položku »náhrada anuit«, uvedl žal. úřad podrobně, proč tato položka nestačí k nahromadění dostatečných prostředků, jichž bude svého času zapotřebí k tomu, aby byly pořízeny nové součástky vodovodu podléhající opotřebení, a proč je tedy přípustno i vhodno utvořiti obnovovací fond vodovodní, třebas jde o investice z půjček, které se umořují. Na tyto podrobné vývody naříkaného rozhodnutí však stížnost nereaguje a není tedy po této stránce dostatečně konkretisována (§ 18 zák. o ss). St-1 ve svém instančním odvolání naznačil také pochybnosti o připisování úroků z tohoto fondu k účelům vodovodu, neformuloval však v tom směru žádné námitky a není proto vadou řízení, že se žal. úřad touto otázkou nezabýval. Za tohoto stavu jsou bezpodstatný i závěry, které z této okolnosti stěžovatel vyvozuje.
4. Obecní zastupitelstvo se usneslo na pol. 6 v potřebě městského vodovodu »náhrada za používání veřejného statku « ve výši 135000 Kč, a týž obnos z téhož titulu zařadilo jako samostatnou položku do hlavy VIII. jako úhradu. Stížnost namítá, že čistého zisku obecních podniků nelze použíti k úhradě jiných potřeb obecních.
Námitka ta není důvodná, ježto výtěžky ústavů obecních a obcí spravovaných, i výdělečných podniků obecních, pokud nejsou součástí zvláštního jmění účelového, tvoří podle § 2 ob. fin. nov. příjmy řádného rozpočtu obecního, a slouží podle §§ 21 a 22 cit. zák. k úhradě výdajů řádného rozpočtu běžného roku, resp. všeobecných řádných výdajů obecních. Že by tu běželo o takové zvláštní jmění účelové, stížnost netvrdí, a ani soud neshledal.
5. Do potřeby rozpočtu městského elektrovodu byla zařaděna položka: »náhrada za používání veřejného statku 120000 Kč.« Stížnost vznáší tu stejnou námitku, jež byla ad 4. shledána bezdůvodnou. Stačí proto k zamítnutí její odkázati na důvody tam uvedené.
6. Nss zabýval se dále námitkami stížnosti do usnesení úhrady nákladů na koupaliště.
Pokud se především týče použití přebytků, jde námitka stížnosti mimo, ježto v daném případě nejedná se o použití přebytků městského vodovodu a elektrovodu, nýbrž o použití fondů při těchto podnicích již zřízených. Otázku fondů obecních ústavů a podniků upravují §§ 21 a 22 ob. fin. nov. č. 329/21 Sb. Podle § 21 dbáti jest toho, aby s ohledem na znehodnocení součástek majetku, podléhajících opotřebení, byly nashromážděny fondy potřebné ke znovuzřízení těchto součástí nebo opatření náhrady za ně (pokud nejde o investice z půjček, které jest umořovati podle ustanovení § 23 bod 4 odst. 3 ob. fin. nov.). Fondů těchto jest zásadně užíti k vytčenému účelu, ale není to po zákonu bezvýjimečně nutno. Poslední věta odst. 2 § 21 připouští, aby fondů takto vzniklých bylo použito i k účelům jiným, ovšem jen se svolením úřadu dohlédacího. Fondů jiných, jichž zřízení není zákonem předepsáno, může býti použito k účelu jinému, nežli k němuž byly obecním zastupitelstvem původně určeny, i beze svolení dohlédacího úřadu pouhým usnesením obecního zastupitelstva, které je může také úplně zrušiti. U fondů, jaké je podle § 22 odst. 3 ob. fin. nov. přípustno tvořiti u podniků výdělečných, zákon sám použití jich vůbec neomezuje, nýbrž ponechává obci, k čemu jich chce použiti, a váže ji v tom jenom svolením úřadu dohlédacího. Není zejména také předpisu, který by zakazoval, aby obec se schválením dohlédacího úřadu použila prostředků fondů k úhradě mimořádných výdajů obecních. Je-li po zákonu přípustno, aby obec — ovšem se svolením dohlédacího úřadu — fondu, utvořeného podle § 21 nebo § 22 ob. fin. nov., — a to nejen co do výtěžku fondovního jmění, nýbrž i co do jeho podstaty — použila k účelům jakýmkoliv, a tedy po případě i k takovému účelu, kterým fond se spotřebuje, je tím spíše přípustno, aby obec použila prostředků těchto fondů přechodně, což v daném případě bylo také míněno, když se obec usnesla, že uvedených fondů použije »zálohou« k úhradě nákladů na zřízení koupaliště. S hlediska zákonitosti takového použití je proto také docelo lhostejno, zda je či není naděje, že takto poskytnuté »zálohy« budou či nebudou fondu kdy splaceny. Tato okolnost mohla by míti význam jen při posuzování otázky, je-li opatření obcí žádané účelno čili nic.
Stížnost namítá také, že podle prov. nař. č. 143/22 Sb. k § 22 odst. 3 ob. fin. nov. fondy u podniků nevýdělečných musí záležeti v peněžních prostředcích bezpečně uložených, podle řádu reservniho a pensijního fondu elektrovodu, schváleného okr. výborem 20. prosince 1932, musí však býti peněžní prostředky těchto fondů uloženy se sirotčí jistotou, a těmto požadavkům nevyhovuje uložení části fondů do podniku pochybné výnosnosti, jakým je městské koupaliště.
Ani tyto námitky nejsou důvodný. Uvedené předpisy obsahují direktivy pro správu fondů, pokud trvají, pozbývají však významu, jestliže obec se schválením dohlédacího úřadu se usnese použiti peněžních prostředků fondu ať trvale ať přechodně k účelu jinému. V tom nemůže jí brániti ani řád jí usnesený a dohlédacím úřadem schválený, neboť takový řád může býti zase týmž způsobem změněn.
Brojíc proti názoru žal. úřadu, že není vadným usnesení obecního zastupitelstva o rozpočtu, opatřila-li si obec k zálohovému použití fondovních prostředků svolení úřadu dohlédacího ještě před usnesením obecního zastupitelstva o rozpočtu, namítá stížnost, že svolení to, jež udělil okr. výbor dne 20. prosince 1932, tedy o 10 dnů dříve, než obecní zastupitelstvo o schvalovaném předmětu vůbec jednalo, je neplatné. Po názoru nss-u neběží tu však o vadu rozpočtového usnesení obec. zastupitelstva, neboť obecní rozpočet je pouhým hospodářským plánem, při němž může obecní zastupitelstvo počítati i s pravděpodobností, že potřebné schválení bude uděleno. Otázka stížností relevovaná mohla by býti právně závazna teprve při provádění usneseného obecního rozpočtu, o něž však v dnešním sporu zřejmě neběží.

Citace:

č. 12190. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 656-661.