Čís. 12819.

Exekuci nelze podle § 39 čís. 8 ex. ř. zastaviti, přesahuje-li výtěžek náklady na exekuci, byť nedostačoval k tomu, by z něho byly uhraženy náklady exekuční po zapravení práv přednostních a zástavních pohledávek vymáhajícímu věřiteli předcházejících.
(Rozh. ze dne 16. září 1933, R II 346/33.) Dlužník navrhl zrušení exekuce vnucenou dražbou polovice nemovitosti, ježto pohledávce vymáhajícího věřitele předchází zatížení polovice nemovitosti celkem 4485 Kč, kdežto nejnižší podání činí jen 3667 Kč, takže nelze očekávati, že pokračování v exekuci nebo její provedení poskytne výtěžek, který by přesahoval náklady na tuto exekuci (§ 39 čís. 8 ex. ř.). Soud prvé stolice návrhu vyhověl. Důvody: Břemena předcházející pohledávce vymáhajícího věřitele, činí celkem 3565 Kč 50 h, nikoliv 4485 Kč, kromě toho vznikly vymáhajícímu věřiteli exekuční útraty 493 Kč 50 h. Ježto v pohlední době při exekučních dražbách se nepodává a zůstává při nejnižším podání, lze očekávali, že výtěžek nejvyššího podání nestačí k tomu, aby kryl exekuční náklady po uspokojení přednostních pohledávek předcházejících vymáhajícímu věřiteli (sr. plenisimární usnesení býv. vídeňského nejv. soudu čís. 1683 ze dne 13. května 1902 a rozhodnutí býv. vídeňského soudu ze dne 4. dubna 1914, repert. nálezů čís. 232). Návrh dlužníka, by byla exekuce zrušena, jest tudíž podle § 39 čís. 8 ex. ř. odůvodněn. Rekursní soud zamítl návrh dlužníka na zrušení exekuce. Důvody: Soud prvé stolice vychází z toho, že pohledávce vymáhajícího věřitele předcházejí knihovní pohledávky 3372 Kč a přednostní pohledávka berního úřadu 193 Kč 50 h, celkem tudíž 3565 Kč 50 h, takže lze očekávali, že očekávaný výtěžek nejvyššího podání nedostačí k tomu, aby kryl náklady této exekuce po uspokojení přednostních a knihovních pohledávek předcházejících vymáhajícímu věřiteli. Leč podle § 39 čís. 8 ex. ř. jest exekuci zrušiti, nelze-li očekávati, že pokračování v exekucí nebo její provedení poskytne výtěžek, který by přesahoval náklady na tuto exekuci. Slovům »výtěžek, který by přesahoval náklady na tuto exekuci«, jest již podle doslovu tohoto místa zákona rozuměti tak, že exekuci nelze zrušiti, převyšuje-li očekávaný výtěžek vůbec ony náklady, třebas nestačí k tomu, aby kryl exekuční náklady po zapravení hypoték a práv předcházejících vymáhajícímu věřiteli. Účelem řečeného předpisu jest, aby nebyly vedeny exekuce, jež nejsou s to, uspokojiti věřitele; tohoto účelu jest dosaženo, převyšuje-li očekávaný výtěžek náklady exekuce, ježto převyšku lze použíti k uspokojení věřitelů a tím zmenšiti zadlužení dlužníkovo, při čemž jest lhostejno, kde z věřitelů bude kryt. V souzeném případě plyne z výpočtu prvého soudu, že, i když se vezme za základ jen nejnižší podání, byly by kryty nejen hypotéky, nýbrž i část nákladů této exekuce. Leč podle shora uvedeného jest počítati obráceně: Očekávaný výtěžek převyšuje daleko náklady této exekuce a stačí k zapravení předchozích břemen a přednostních položek v celkové výši 3565 Kč 50 h. Tím se zmenší značně stav dluhů povinného, takže účelu vedení exekuce, stanoveného v řečeném ustanovení zákona, bude nepochybně dosaženo (sr. čís. 3544 sb. n. s.). Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Právní názor rekursního soudu, že exekucí nelze dle § 39 čís. 8 ex. ř. zastaviti, přesahuje-li výtěžek náklady na exekuci, byť nedostačoval k tomu, by z něho byly uhraženy náklady exekuční po zapravení práv přednostních a zástavních pohledávek vymáhajícímu věřiteli předcházejících, jest v souladu s teorií (Neumann-Lichtblau, Kom. k exekučnímu řádu, 3. vydání, str. 213) i praxí nejvyššího soudu a má též oporu v dějinách zákona. Stačí tu odkázati k rozhodnutí sb. n. s. 3544, jímž vyvrácena byla správnost opačných rozhodnutí býv. nejvyššího soudního dvoru vídeňského, na něž se dovolací rekurs odvolává. Podotknouti lze, že též nynější nejvyšší soudní dvůr vídeňský tuto dřívější praxi opustil a důsledně zaujímá stanovisko nejvyšším soudem v Brně ve svrchu uvedeném rozhodnutí zaujaté (plen. rozh. z 22. června 1927 Praes 153/27 J. B. 427, z 9. března 1927 Ob II 83 Z. Bl. č. 159/27). Napadené usnesení odpovídá tedy zákonu a stavu věci.

Citace:

č. 12819. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 189-191.