Čís. 12909.
Ochrana nájemců.
Nejde o zánik nájemní věci činící nemožným znovupronajetí dřívějších nájemních místností podle § 1 odst. (2) čís. 9 zákona o ochr. náj., byly-li jen provedeny některé stavební změny, po nichž dřívější nájemní místnosti jsou tu všechny, třebaže některé z nich ve změněné podobě.
(Rozh. ze dne 13. října 1933, Rv I 1648/33.)
Žalobkyně měla v domě žalované najaty kavárenské místnosti. Žalovaná vymohla si proti žalobkyni výpověď z nájmu vzhledem k tomu, že měla povolení k přestavbě najatých místností. Stavby, pro něž bylo dáno svolení k výpovědi, nebyly však provedeny. Jen z pisoiru byla zřízena kuchyň a kavárenská místnost byla rozdělena přehradní stěnou ve dvě místnosti. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalované znovupronajetí kavárenských místností. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Prvý soud zjistil, že žalovaná neprovedla stavbu, pro niž jí bylo dáno svolení k výpovědi, že žalovaná ustoupila od zamýšlené stavby, že zažádala pak jen o povolení ke zřízení mezistěny v kavárenské místnosti, že jí bylo stavebním úřadem povoleno zřízení mezistěny, jež pak byla zřízena, a že byl pisoir, náležející k hostinským místnostem, proměněn v kuchyni tím způsobem, že na cementovou podlahu byla položena dřevěná podlaha, zařízení záchodové bylo odstraněno a byla postavena přenositelná kuchyňská kamna. Podle § 1 odst. (2) čís. 9' zák. o ochr. náj. jest ovšem nájemce, neprovede-li vypovídatel stavbu, oprávněn domáhati se náhrady škody, v čemž jest podle § 1323 obč. zák. obsaženo i znovupronajetí, je-li ještě uskutečnitelné. Shora uvedenými změnami však předmět nájmu, jak ho žalobkyně dříve měla, zanikl, zanikl proto i nájemní poměr a neobživl stavebními změnami, takže žalobkyně podle uvedeného předpisu zákona může žádati náhradu škody, nemůže se však domáhati znovupronajetí dřívějšího předmětu nájmu.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by po případném dalším jednání znovu rozhodl. Důvody:
Odvolací soud uvedl ve svých důvodech, co zjistil první soud v příčině provedených stavebních změn, a dospěl k úsudku, že těmito stavebními změnami nájemní objekt — jak jej žalobkyně měla v nájmu — zanikl, že tím zanikl i nájemní poměr, že tento následkem stavebních změn nemůže již obživnouti, a že proto žalobkyně ve smyslu § 1 (2) čís. 9 zák. o ochr. náj. a § 1323 obč. zák. může sice žádati náhradu škody jí vzniklé, že však nemůže již žádati znovupronajetí dřívějšího nájemního objektu. Opřel tudíž odvolací soud své rozhodnutí žalobu zamítající jediné o předpis § 1112 obč. zák., podle něhož zaniká nájemní smlouva sama sebou, zmaří-li se najatá věc. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) jest opodstatněn. Zánikem nájemního předmětu zaniká nájemní poměr sám sebou pro absolutní nemožnost dalšího užívání, neboť nelze užívati věci, které tu již není. O takovém zániku nelze však v souzeném případě mluviti, neboť dřívější nájemní místnosti jsou tu všechny, třebaže dvě z nich ve změněné podobě. Přeměna pisoiru v kuchyni způsobem, jak to první soud zjistil, a rozdělení jedné z místností přehradní stěnou ve dvě místnosti, nedotýkají se vůbec ani podstaty nájemního předmětu, tím méně pak jeho existence. Ani o nějaké absolutní nemožnosti plnění z důvodu provedených stavebních změn (§ 1447 obč. zák.) nemůže tu býti řeč, ježto nájemní předmět může buď býti užíván, jak jest, nebo může býti v předešlý stav kdykoli zase uveden. Jen pro úplnost jest dodati, že se odvolací soud nemusil v příčině opětného pronájmu dovolávati § 1323 obč. zák., když je tu zvláštní předpis § 1 (2) čís. 9 zák. o ochr. náj. Ježto odvolací soud v důsledku.svého mylného právního názoru se neubíral odvolacími důvody žalované, jak je tato v odvolacím spise uplatnila, není dovolací soud s to rozhodnouti ve věci samé a nezbylo než napadený rozsudek podle § 510 c. ř. s. zrušiti.