Čís. 12918.
Dlužník, jenž provozuje obchodní zahradnictví, není zemědělcem ve smyslu zákona ze dne 5. května 1933, čís. 74 sb. z. a n.

(Rozh. ze dne 19. října 1933, R I 978/33.)
Dlužníci, majitelé zahradnictví, navrhli, by byly podle zákona ze dne 5. května 1933, čís. 74 sb. z. a n. odloženy výkony prodejů (dražeb) movitostí i nemovitostí. Soud prvé stolice odklad povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle § 1 zákona ze dne 5. května 1933, čís. 74 sb. z. a n. odloží soud v exekučních věcech proti zemědělcům, zahájených již v den, kdy zákon nabude účinnosti (t. j. 9. května 1933), na návrh dlužníka výkon prodeje (dražby) věcí movitých nebo nemovitých na dobu po 31. prosinci 1933. Třetí paragraf téhož zákona stanoví, že se předpis § 1 (mimo jiné) nevztahuje na věci, nesouvisející s provozováním zemědělského podniku. Prvý soud odložil exekuce na jmění movité z důvodu, že, hledě k posudku znalce, pokládá dlužníky za zemědělce. Názoru tomu však nelze přisvědčili. Zákon ovšem nijak blíže nevymezuje pojem zemědělce, ale pod označením tím lze rozuměli jen osoby, zabývající se rolnictvím, nikoli i jiné osoby, třebaže výtěžek jejich práce jest také výsledkem vzdělávání půdy, jak jest tomu na př. u zahradníků nebo pěstitelů růží, neboť ti spadají pod živnostenský řád, provozujíce živnosti. Kdyby byl chtěl zákon i takovéto osoby chránili, byl by užil širšího označení, nikoli slova »zemědělec«, jehož se užívá vždy jen u příslušníků stavu rolnického. Otázka tato jest otázkou právní, o níž nemůže rozhodnouti znalec. Jak patrno z odhadního protokolu tvoří všechny pozemky dlužníkům připsané, i ty, které dosud jsou označeny jako role v pozemkové knize, zahradu a nelze tedy říci, že dlužníci provozují zemědělský podnik. Jako příslušenství také uvedeny jen věci související s provozováním zahradnictví. Nehledíc k tomu, nesouvisejí ani všechny zabavené věci s provozováním zahradnictví, nýbrž jen některé z věcí v zájemním protokolu uvedených, totiž nejvýše věci pod pol. 9—27, 29—33, 100—104, takže, i kdyby bylo lze přistoupili na názor, že jde o zemědělce, mohl by býti výkon prodeje odložen nejvýše co do těchto položek.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud, zamítnuv návrh povinných, učiněný podle zákona čís. 74/33 na odklad dražby jejich movitostí, nepochybil. Jde o to, zdali povinní jsou po rozumu uvedeného zákona zemědělci. Koho jest pokládali za zemědělce, řečený zákon nestanoví, nýbrž ponechává soudu, aby podle zjištěných skutečností rozhodl, zdali v jednotlivém případě jde o zemědělce, či nikoli. Popsání nemovitostí dlužníků a zařízení na nich v odhadním protokole svědčí tomu, že dlužníci provozovali na pozemcích obchodní zahradnictví. Provozujíce tuto živnost nejsou povinní zemědělci ve smyslu zákona čís. 74/33 a jeho ustanovení se na ně nehodí. Zamítl proto rekursní soud návrh povinných právem.