Čís. 12958.

Exekuce na platy (zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n.).
Nedoplatky nemocenského pojištění nejsou při exekuci na služební příjmy zaměstnancovy privilegovanými pohledávkami ve smyslu § 4 zákona. Má-li navrženou exekucí býti postižen služební příjem, který má osoba, dříve zavázaná pojišťovně k placení nemocenských příspěvků, nyní v době pozdější jako zaměstnanec třetí osoby, nejde o exekuci k vydobytí pojistného, jež bylo vyměřeno »ze služebního příjmu«.
(Rozh. ze dne 26. října 1933, R II 366/33.)
Václav G. dluhoval Okresní nemocenské pojišťovně pojistné z doby, kdy byl ještě stolařem. Napotom stal se dlužník zaměstnancem (řidičem auta) u Hospodářského družstva pro okres K. (u poddlužníka). K vydobytí nedoplatků povolil soud prvé stolice Okresní nemocenské pojišťovně exekuci zabavením dvou třetin důchodů, jež má dlužník u poddlužníka, s omezením, že musí dlužníku zůstati volným roční důchod 3000 Kč. Dlužník stěžoval si do tohoto rozhodnutí potud, že považoval za přípustné zabavení jedné třetiny důchodů s ponecháním 6000 Kč. Rekursní soud vyhověl rekursu a změnil usnesení prvého soudu v napadené části tak, že povolil zabavení jedné třetiny důchodů, který prý má povinná strana u poddlužníka s omezením, že povinné straně z celkového důchodu musí zůstati volným roční důchod 6000 Kč. Důvody: Přípustnost a rozsah exekuce řídí se ustanovením zákona čís. 314/1920. Platy zaměstnanců veřejných i soukromých jakéhokoliv druhu jsou zabavitelné pro neprivilegované pohledávky do jedné třetiny s ponecháním 6000 Kč, pro privilegované do dvou třetin s minimem 3000 Kč. Pohledávky druhu posléze uvedeného vyznačeny jsou výčetmo v § 1 odst. (2) cit. zák. Kromě toho jsou privilegovanými pohledávkami podle § 4 pohledávky na daních a jiných veřejných dávkách, které jsou vyměřeny ze služebních příjmů. Jen takové veřejné dávky jsou tedy privilegovanými, které jsou vyměřeny právě ze služebního příjmu, exekucí postiženého. Pojistné nemocenských pojišťoven požívá podle § 173 zák. čís. 185 z roku 1928 přednostního práva nedoplatků daní a dávek veřejných. Tím zřejmě jest stanoveno přednostní ukojení pojistného stejně jako jest tomu u jiných tam uvedených veřejných dávek. Z tohoto předpisu nelze vyvoditi, že pojistné (jeho nedoplatky) jest privilegovanou pohledávkou po rozumu § 4 zák. čís. 314/1920, neboť jí nejsou ani všechny daně a veřejné dávky, nýbrž jen určitá, přesně tam vyznačená část. Pojistné vyměřuje se sice podle výše mzdy zaměstnancovy (§ 12), avšak hradí je zaměstnanec a zaměstnavatel každý polovicí, po případě hradí zaměstnavatel celé (§ 162 odst. 2). V právním poměru zavázaného jest k pojišťovně jen zaměstnavatel (§ 163). Podstata a účel pojištění dokazuje sama sebou, že pojistné není dávkou ze služebního příjmu. Z takovýchto platů získává naopak práva pojištěnec proti pojišťovně. Nedoplatky nemocenského pojištění jsou tedy při exekucích na služební příjmy zaměstnanců pohledávkami neprivilegovanými. K tomu jest ještě podotknouti, že v souzeném případě jest postižen povolenou exekucí služební příjem, který má osoba, dříve zavázaná proti pojišťovně ku placení nemocenských příspěvků, nyní v době pozdější jako zaměstnanec osoby třetí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Napadené usnesení je v souladě se stavem věcí a zákonnými předpisy a stačí odkázati k jeho správnému odůvodnění. Dlužník Václav G. byl dříve, jak to z exekučního titulu najevo vychází, stolařem v K. a dlužné pojistné jest ještě z doby, kdy tuto živnost provozoval. Na Růženě G. bylo vymáháno pojistné z důvodu ručebního podle § 170 poj. zák. Exekuce je vedena na plat, který přísluší »povinné straně« (patrně prvému dlužníku) jako řidiči auta u Hospodářského družstva pro okres K., a je tedy zřejmé, že pojistné, o kteréž jde, nebylo vyměřeno ze služebního příjmu předmětnou exekucí postiženého. Není-li tomu tak, pak nelze o tom mluviti, že běží podle § 4 zákona čís. 314/1920 sb. z. a n. o exekuci k vydobytí částky na pojistném — veřejné dávce na roveň postavené —, jež byla vyměřena ze služebního příjmu, t. j. patrně toho příjmu, který je předmětem exekuce.

Citace:

č. 12958. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 416-418.