Čís. 12770.

To, že smluvník přijal bez námitek stvrzenku, na jejímž rubu byla nenápadným způsobem vytištěna doložka, jež nebyla předmětem jednání, že jest vyloučeno zákonné ručení druhého smluvníka podle § 1313 a) obč. zák., — není nutně souhlasem smluvníka s touto výhradou.
(Rozh. ze dne 2. září 1933, Rv I 560/32.)
Zástupce žalující firmy Dr. F. odevzdal žalované firmě automobil žalující firmy k mytí. Téhož dne si Dr. F. u žalované firmy automobil vyzvedl a, když s ním pak jel, vznikl z příčiny, zaviněné zřízencem žalované, v automobilu oheň, čímž byl automobil poškozen. Žalobu o náhradu škody opírala žalující firma o předpis § 1313 a) obč. zák. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Dr. F., dávaje automobil k žalované firmě k umytí, obdržel od ní jako stvrzenku zelený útržek, který mu byl při zaplacení poplatku za umytí odebrán a místo něho mu byla vydána stvrzenka na účtovanou částku. Tímto útržkem jest zjištěno a soud to má za prokázané, že podle podmínek na útržku tom natištěných žalovaná strana za jakékoliv škody, které by vznikly při mytí vozu neb i při jiném ošetření jeho nebo po vykonaných pracích ať již vinou zřízenců žalované strany neb vinou někoho jiného, nebere odpovědnost a škody ty nehradí. Že žalobce činil námitky proti těmto podmínkám, ani netvrdil, tím méně pak prokázal; z důvodu toho jsou podmínky ty závazné pro žalobce. Ta okolnost, že žalobce nic takového nepodepsal, aniž ústně s obsahem podmínek těch projevil souhlas a že je ani nečetl, nepadá vůbec na váhu, poněvadž žalobce přijetím útržku bez obražení proti ustanovením na něm obsaženým projevil s jejich obsahem mlčky souhlas podle § 863 obč. zák. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Odvolatel zastává právní názor, že Dr. F. tím, že stvrzenku přijal, neprojevil ještě mlčky podle § 863 obč. zák. souhlas s podmínkami na stvrzence uvedenými, jichž si ani nevšiml. Základem sporu jest tedy otázka, zda Dr. F., přijav od žalované strany potvrzenku, projevil mlčky souhlas s veškerými podmínkami na jejím rubu uvedenými, mezi nimiž jest též podmínka tohoto doslovu, o níž opřel prvý soud svůj právní posudek: »Za jakékoliv škody, které by vznikly při mytí vozu nebo i při jiném ošetření jeho nebo po vykonaných pracích ať již vinou našich zřízenců nebo vinou někoho jiného, garážní podnik nebere zodpovědnost a škody ty nenahradí.« Soud považuje za nerozhodnou okolnost. že svědek Dr. F. lístek ten nečetl, a dospěl k přesvědčení, že přijav jej, dal konkludentním činem najevo, že s ustanovením tím souhlasí. S názorem tím však nelze souhlasiti. Při projevech konkludentními činy ve smyslu § 863 obč. zák. třeba přihlížeti nejen k jednotlivostem případu, nýbrž i k celému ději v jeho souvislosti a dále i k obyčejům a zvyklostem, které platí v poctivém obchodu, a teprve v úvaze všech těchto okolností, které vylučují jakoukoli pochybnost, lze v konkludentním činu spatřovali projev souhlasu. Ustanovení řečené jest umístěno na rubu stvrzenky mezi jinými podmínkami, všechny jsou vytištěny stejným nenápadným tiskem a nadepsány jen slovem »upozornění«. Podmínka zmíněná, která jest takového dosahu, však nijak na sebe neupozorňuje, ani tiskem, ani místem, a ani na líci stvrzenky se na ni neodkazuje, tak že jest přirozeno, že ten, kdo na ni výslovně nebyl upozorněn, ji přehlédne, neboť stejným způsobem bývají na zadní straně uváděny reklamy různých firem a podobně. Dr. F. také nic nepodpisoval a nemohl proto pokládati útržek za nic jiného než za potvrzenku o tom, že auto žalovanému k mytí odevzdal a že proto auto bude jen na předložení této potvrzenky zase vydáno. Kdyby byl upozornění na zadní straně četl, nikdy by byl nemohl souhlasiti s podmínkami tam uvedenými, jimiž žalovaný jako majitel garáží a podniku mytí aut jest jakéhokoli ručení za škody jakkoli vzniklé zproštěn, což zajisté nelze srovnati se zásadami poctivého obchodu. Jest na jevě, že při mytí a čištění aut snadno může býti poškozen motor neb jiná součástka stroje tak přesného a drahého jako jest mechanismus auta, který neodborným způsobem mytí auta neb opomenutím zřízenců snadno může býti poškozen a tak způsobena jeho vlastníku značná škoda, jak se v souzeném případě také skutečně stalo. Jest proto nezbytno, by podmínka, že žalovaný nepřejímá žádné záruky, byla uvedena nápadným způsobem na potvrzence, by ihned padla do očí zákazníku, který by jí při obvyklé pozornosti stěží mohl přehlédnouti. Poněvadž v souzeném případě tomu tak nebylo, nelze v pouhém přijetí potvrzenky spatřovati souhlas s touto podmínkou, která nebyla vůbec předmětem jednání a tudíž ani nabídkou ve smyslu § 861 obč. zák., takže platnosti nenabyla a nemůže jí tudíž žalovaný s úspěchem použíti ke své obraně. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Na základě zjištěných skutkových okolností posoudil odvolací soud věc po stránce právní správně. Podle § 863 obč. zák. lze vůli projeviti nejen výslovně slovy nebo znameními vůbec obvyklými, nýbrž i mlčky takovými činy, které, uváží-li se všechny okolnosti, nedávají rozumné příčiny o ní pochybovati. Co do významu a účinků činů a opomenutí hleděli jest k obyčejům a zvyklostem, které platí v poctivém obchodu. V souzeném případu jde o jednostranné vyloučení zákonného ručení za osoby třetí ve smyslu § 1313 a) obč. zák. Odvolací soud správně uvážil, že, uváží-li se všechny okolnosti o případu tomto zjištěné, nelze v tom, že Dr. F. přijal bez námitek stvrzenku. shledávati jeho souhlas s tak dalekosáhlou výhradou žalované, jak na zadní straně stvrzenky nenápadným způsobem jest vytištěna, a že to také zajisté nelze srovnati se zásadami poctivého obchodu. O vyloučení ručení žalované podle § 1313 a) obč. zák. za její zaměstnance se nestala mezi stranami úmluva a způsob, jakým žalovaná vyloučení projevila, nemůže míti dle zásad poctivého obchodu za následek, že v pouhém přijetí potvrzenky bylo by lze spatřovati souhlas druhé smluvní strany ve smyslu § 863 obč. z. s podmínkou, jež nebyla předmětem jednání. S vývody dovolání, které se pokoušejí vyvrátiti důvody napadeného rozsudku, nelze souhlasiti, a odkazuje se proto na správné důvody odvolacího soudu, k nimž i nejvyšší soud se připojuje.

Citace:

č. 12770. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 108-110.