Čís. 12794.

Totožnost skutkového důvodu ve smyslu § 11 čís. 1 c. ř. s. není vyloučena tím, že každý ze žalovaných rozesílal reversy, jež vedly k žalobě na ochranu proti nekalé soutěži, odděleně, dohodli-li se žalovaní na jich vydávání, dali je společně vytisknouti a v nich se společně uvedli a pak je každý ze svého působiště samostatně rozesílali.
(Rozh. ze dne 9. září 1933, R I 683/33.)
Žalobou, zadanou na krajském soudě civilním v Praze, domáhala se žalující firma na W-ovi, bydlícím v Praze, a na firmě Sch. v Podmoklech, by bylo uznáno právem, že žalovaní jsou povinni zdržeti se rozšiřování nabídek, v nichž nabízí zákazníkům pro případ, že budou krýti celkovou potřebu pouzder pro kapesní svítilny všech druhů, jakož i ručních svítilen, svítilen na kola atd., jen odběrem u žalovaných firem, důvěrnický rabat, a zdržeti se přidržovati zákazníky k podpisům nabídek tím, že jinak jiní nebudou dodávati zboží, které specielně žalované strany vyrábějí a odstraniti takto získané přijaté nabídky. Žalovaná firma Sch. vznesla námitku místní nepříslušnosti, jíž soud prvé stolice vyhověl a žalobu ohledně této žalované odmítl, maje za to, že tato žalovaná není společníkem v rozepři po rozumu § 11 čís. 1 c. ř. s., ježto pozastavený revers, jenž byl odesílán zákazníkům žalovaných k podpisu, nebyl oběma žalovanými odesílán společně, nýbrž každým zvlášť. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Jest ovšem pravda, že nekalá soutěž v žalobě tvrzená mohla býti spáchána teprve rozesíláním pozastaveného reversu, avšak podle názoru rekursního soudu není totožnost skutkového důvodu ve smyslu § 11 čís. 1 c. ř. s. vyloučena tím, že každá ze žalovaných stran rozesílala reversy odděleně, neboť, dohodly-li se na jich vydávání, daly-li je společně vytisknouti a v nich se společně uvedly a pak je každá ze svého působiště samostatně rozesílala, páchaly obě přece jen právně i skutkově týž čin o mohou proto býti po rozumu § 22 zák. proti nek. soutěži, § 11 čís. 1 c. ř. s. a § 93 j. n. u téhož soudu společně žalovány, jak to procesní ekonomie a koncentrační tendence zákona proti nekalé soutěži vyžadují.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně dovodil, že podle povahy věci jde tu skutečně již také podle vylíčení žaloby o jednotnost a skutkovou spojitost jednání, jež vedlo k žalobě domáhající se ochrany proti nekalé soutěži. Třebaže se žaloba brání proti rozšiřování pozastavených reversů jako praktickému výsledku předchozího jednání, je přece již podle povahy věci zjevné, že nelze toto rozšiřování oddělovati od předchozí dohody o vydání, tisku i obsahu reversů, jejichž obsahem se žalobkyně cítí dotčenou. Dovolací rekurs, který neprávem klade důraz jen na výsledek celého jednání, totiž na rozšiřování, ani se nepokusil vyvrátiti správné odůvodnění napadeného usnesení a neprávem vytýká, že rekursní soud zdůrazňuje zásadu procesní ekonomie, která však sama o sobě není hlavním důvodem napadeného rozhodnutí.

Citace:

č. 12794. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 153-154.