Čís. 12886.

Pokládal-li objednatel měnu kupní ceny uvedenou ve faktuře a tvořící podstatnou část smlouvy za omyl a učinil proti ní námitky, přece však nevyvodil z toho důsledky — ač dodavatel trval na této měně — a nedal zboží k disposici, nýbrž je spotřeboval, — podrobil se dodatečně podmínce o měně.
(Rozh. ze dne 6. října 1933, Rv I 407/32.)
K objednávce žalovaného, obchodníka v Celovcí, ze dne 10. února 1919, dodala mu tuzemská žalující firma zboží, jež ve faktuře ze dne 11. března 1919 účtovala v československých korunách úhrnem na 9361 Kč 10 h. Zboží došlo žalovaného začátkem května 1919. Žalobě o zaplacení 9361 Kč 10 h bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jádrem sporu jest, zda kupní cena za zboží, jež bylo objednáno žalovaným dne 10. února 1919, a jež žalobkyně zaslala s fakturou ze dne 11. března 1919, má býti placena v korunách československých, jak žádá žalobkyně a jak bylo uvedeno ve faktuře, či zda má býti placena v nových rakouských korunách, jak tvrdí žalovaný. Že nejde o pohledávku v rakousko-uherských korunách, je mezi stranami nesporno. Odvolací soud, vycházeje z nesporné okolnosti, že objednávka ze dne 10. února 1919 nebyla ještě pevnou smlouvou, jsouc vázána výhradou schválení prodatelem, že byla uskutečněna teprve tím, že žalobkyně zaslala objednané zboží s účtem znějícím na. cenu v korunách československých, a že zboží bylo žalovaným přijato, má za to, že žalovaný měl zboží vrátiti nebo je dáti k disposici, necítil-li se povinným platiti je v uvedené měně, a, neučinil-li tak a ponechal-li si je a spotřeboval-li je, že se dodatečně podrobil podmínce zaplatiti je v korunách československých (§ 863 obč. zák.). Dovolatel vytýká nesprávnost právního posouzení věci v tomto směru (čís. 4 § 503 c. ř. s.), leč neprávem. Kupitel není sice v zásadě povinen výpočet ceny ve faktuře ihned vytýkati ani není zásadně oprávněn dáti proto zboží k disposici a jeho převzetí odmítati, přece však poctivost v obchodování vyžaduje dle poměrů okamžitou výtku a připouští se i odepříti převzetí zboží, kdyby kupiteli jeho zaplacením za vyšší cenu než sjednanou mělo se dostali zboží, čímž by mu vzešlo z přijetí jeho značné nebezpečí (Staub-Pisko II. díl, § 16 k Čl. 347). Nebylo zjištěno, že kupní cena byla sjednána v nových rakouských korunách. Neporušila tedy žalobkyně jednostranně domnělou podmínku o ceně v rakouské měně, a nedopadá na tento případ zejména dovolávané rozhodnutí čís. 6433 sb. n. s. V souzeném případě měna kupní ceny uvedená ve faktuře tvořila podstatnou část smlouvy dle § 1053 obč. zák. Žalovaný pokládal tuto měnu za omyl a bránil se proti tomu, z důvodu, »že by mu svéstojná cena vyšla příliš vysoko, a že by zboží bylo neprodejné«, jak praví v dopise ze dne 6. května 1919, přece však nevyvodil z toho důsledky, ač žalobkyně trvala na uvedené měně, a nedal zboží k disposici, nýbrž je spotřeboval. Když za těchto okolností dovodil odvolací soud, že se žalovaný dle § 863 obč. zák. podrobil dodatečně podmínce o měně, neposoudil věc nesprávně, poněvadž nelze důvodně pochybovati, že by nebyl žalovaný dále mlčel a zboží si podržel, kdyby nebyl souhlasil s touto podmínkou. Jinak také nebylo by lze předpokládati, že na straně žalovaného byla dodržena zásada poctivosti v obchodování.

Citace:

Čís. 12886. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 299-300.