Čís. 13031.
V řízení o určení odškodného podle §§ 22 až 34 železničního vyvlastňovacího zákona ze dne 18. února 1878 čís. 30. ř. z. jest mimořádný dovolací rekurs přípustný, ale jen za podmínek § 46 (2) zákona ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1933, R 1 884/33.)
V řízení o určení odškodného podle železničního vyvlastňovacího zákona podal proti souhlasným usnesením nižších soudů československý ,erár dovolací rekurs, jemuž Nejvyšší soud nevyhověl. Důvody:
Jak blíže dolíčeno v rozhodnutí čís. 3067 sb. n. s., platí v řízení o určení odškodného podle §§ 22 až 34 železničního vyvlastňovacího zákona ze dne 18. února 1878 čís. 30 ř. zák. o přípustnosti opravných prostředků předpisy nesporného řízení. Lze proto v tomto řízení podle § 46 (2) zákona o základních ustanoveních soudního řízení nesporného ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. podati do souhlasných usnesení nižších soudů dovolací rekurs jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo zmatečnost. O takový rekurs jde v tomto případě a podává jej stěžující si československý stát, jak výslovně v rekursu uvádí, pro neúplnost řízení, rozpor se spisy a pro nesprávné ocenění po stránce skutkové i právní. Neúplnost řízení a nesprávné ocenění po stránce skutkové i právní není však, jak již utledeno, důvodem k dovolacímu rekursu podle § 46 (2) zák. č. 100/1931 sb. z. a n. a nelze se proto obírati příslušnými vývody dovolacího rekursu. Rozpor se spisy spatřuje stěžovatel v tom, že rekursní soud nepřihlížel k vyšetřené okolnosti, že v sousedství vyvlastněného pozemku byly prodávány pozemky za cenu nižší než 10 Kč za m2. Než tato okolnost byla známa rekursnímu soudu, neboť sám dal doplniti řízení v tomto směru, a přes to právě tak jako prvý soud uznal za přiměřenou cenu 10 Kč za m2. Nelze proto vytýkati napadenému usnesení, že se ocitá v rozporu se spisy, nýbrž jde jen o zákonem připuštěné volné ocenění hodnoty vyvlastněného pozemku, jež nepodléká při souhlasných rozhodnutích nižších soudů přezkumu nejvyššího soudu.