Čís. 12893.
Ke směnečnému závazku obce v Čechách, podle něhož se obec navázala jako příjemkyně směnky zaplatiti pohledávku ze zápůjčky, již uzavřela za souhlasu obecního zastupitelstva a za schválení okresního výboru a zemského výboru, se vyhledává, by se podpis stal po rozumu předpisu § 55 čes. obec. zříz. Tento předpis platí nejen' pro původní směnku, nýbrž i pro krycí směnku prolongační.
Osobní ručeni členů obecního zastupitelstva, kteří podepsali směnku bez dodatku »jako členové obecního zastupitelstva«. Nezáleží na tom, co si podpisatelé směnky, přičiňujíce svůj podpis, myslili o funkci, v jaké směnku podpisují, nýbrž na tom, jak se jejich podpis jeví navenek.
(Rozh. ze dne 7. října 1933, Rv I 1680/33.)
Ke krytí úvěru poskytnutého obci S. v Čechách vydala žalující banka směnku. Tuto směnku jakož i prolongační směnku podepsal starosta obec S. Vendelín H., radní téže obce Rudolf Sch., starosta s dodatkem »jako starosta« a Rudolf Sch. s dodatkem »jako radnk. Kromě toho byl na směnce podpis Vendelína H-a bez jakéhokoliv dodatku, jakož i podpisy čtyř členů obecního zastupitelstva města S. bez dodatku. Směnečný platební příkaz proti obci S. procesní soud prvé stolice zrušil, kdežto proti Vendelínu H-ovi a proti oněm čtyřem podepsavším členům obecního zastupitelstva ponechal ho v platnosti. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany. Důvody: K odvolání žalobkyně: Podle § 55 obecního zřízení pro Čechy jest v listině, týká-li se tato nějakého jednání, k němuž má obec zapotřebí přivolení výboru anebo vyššího schválení, připomenouti, že toto přivolení dáno nebo schválení se stalo, a dva údové výboru se mají podepsati. Není sporu o tom, že povolení zápůjčky obci S. u žalující strany podléhalo nejen schválení obecního zastupitelstva, nýbrž i schválení zemského výboru. Musela by proto obě tato schválení uvedena býti v listině samotné (§ 55 druhý odstavec obec. zřízení pro Čechy), tedy na směnce, která jest podkladem žaloby. Námitka žalující strany, že směnečný zákon této náležitosti nevyžaduje, není důvodná. Směnečný zákon stanoví jen podmínky podle směnečného práva, nevylučuje však, že musí býti splněny i podmínky podle jiných zákonů k platnosti toho kterého závazku stanovené, a takovým předpisem jest právě § 55 obecního zřízení. Jest ovšem pravda, že tento předpis ztěžuje použití směnečného úvěru obcí a proto se obyčejně u obcí směnečný závazek nepožaduje; požaduje-li se však, musí i směnka, která o sobě tvoří základ žaloby, odpovídati i této náležitosti. Již z tohoto formálního důvodu bylo by směnečnou žalobu proti žalované obci zamítnouti, poněvadž od tohoto požadavku § 55 obecního zřízení závisí platnost, nikoli jen průkazní moc listiny, směnka sama této náležitosti nevykazuje a nelze ji proto pokládati za listinu ve smyslu § 55 obec. zřízení (srov. k tomu rozh. 3975, 3676 a 8582 sb. n. s.). Ostatně schválení takové se strany zemského výboru se pro rok 1932 nestalo, t. j. prodloužení staré zálohové zápůjčky odepřeno bylo zemským úřadem v Praze, jak z připíšu ze dne 27. června 1933 zřejmo. I kdyby bylo správné, že podle § 20 zák. čís. 169/1930 jest schválení zemského výboru potřebí jen k zápůjčce, nikoli však k jejímu prodloužení, i v tom případě, právem zamítl prvý soud žalobu proti obci, ano dřívější přivolení zemského výboru v listině, ve směnce uvedeno není. K odvolání žalovaných: Žalovaní podepsali prohlášení ze dne 5. února 1932 svými jmény, bez dodatku, že tak činí jako zástupci obce. Podle § 55 obec. zřízení má podepsati listinu starosta a jeden obecní starší a, týká-li se listina jednání, k němuž jest potřebí přivolení výboru nebo vyššího schválení, podepíší dva údové výboru, že se přivolení nebo schválení stalo. Celkem tedy by bylo třeba 4 podpisů, kdežto na směnce jest podpisů 5, pokud se týče 7. Již z toho, že žalobkyně žádala více podpisů, než podle obecního zřízení by bylo nutno, jest zřejmo, že si žalovaní, kteří jsou členy obecního zastupitelstva a proto znají nebo znáti mají předpisy obecního zřízení, museli býti vědomi toho, že se nežádá jejich podpis jako zástupců obce, nýbrž že žalobkyně žádá jejich osobní ručení. Tomu nasvědčuje i obsah prohlášení samotného (gegen uns oder die Firma Stadtgemeinde M. haben wir für die Stadtgemeinde ... akzeptiert), pro to mluví i podpisy žalovaných na směnce samé, kdež nepřipojili žalovaní dodatek »jako člen obecního zastupitelstva«j ačkoliv by jinak tak učiniti měli. Svědek A. uvedl, že když si pokladník žalobkyně vybral ze seznamu obecního zastupitelstva žalované, řekl, že si vybral právě ty nejlepší, že na to F. řekl, že je to samozřejmé. Ovšem tvrdí tento svědek, že mu F. neřekl, že ony osoby mají ručiti osobně. Naproti tomu potvrzuje svědek F.,,že odpověděl A-ovi, že je to k vůli osobnímu ručení. Již z poznámky A-ovy, že si F. vybral ty nejlepší, jest zřejmo, že mluveno bylo o osobním ručení žalovaných, ježto by ona poznámka o výběru těch nejlepších neměla smyslu, a právem proto věřil prvý soud více svědkům F-ovi a 0-ovi. Svědek F. ovšem nedal žalovaným při podpisu směnky další vysvětlení, že však žalovaní věděli, že jde o osobní ručení, vychází nejen z jejich podpisů bez dodatku, že tak činí jako členové obecního zastupitelstva, nýbrž zejména i z dopisů městského úřadu v S. ze dne 12. prosince 1932, 29. prosince 1932 a 2. ledna 1933, podepsaných starostou a spolužalovaným H-em, kdež se mluví o propuštění z ručení »der sonst Verpflichteten«, že by »diesen Beteiligten vermeidbare Kosten erwachsen wůrden«. Žalovaní sami praví v odvolání, že dopisy byly napsány až, když jim bylo sděleno dopisem zástupce žalující strany ze dne 20. prosince 1932, že žalobkyně chce je činiti zodpovědnými jako spoluzavázané. Přes to však, že již jim byl znám tento úmysl žalující strany, žádá starosta H. o jich propuštěni z ručení a ani slovem se nezmiňuje, že se nezavázali osobně, nýbrž že podepsali jen za obec. Z toho vyplývá, že H. věděl určitě, že podpisuje nejen za obec, nýbrž i za sebe, a proto také k svému druhému podpisu nepřipojil dodatek »jako starosta«, jakž učinil při podpisu při razítku obce. Že však i ostatní žalovaní to věděli, zřejmo z toho, že A. sám uvedl, že pokladník F. po onom výběru jmen žalovaných ze seznamu členů obecního zastupitelstva žádal ho, A-a, aby vyrozuměl ony pány, že mají podepsati u banky. Žalovaní se také skutečně do banky dostavili a směnku podepsali, z čehož vychází, že A. jim sdělení o požadavku F-ově učinil, a srovná-li se výpověď A-ova s tím, že spolužalovaný H. v dopisech se nijak proti osobnímu ručení neohražoval, ač již v té době věděl, že žalobkyně se jeho ručení dovolává, nutno míti za to, že nejen jemu, nýbrž i ostatním žalovaným bylo A-em sděleno, že se žádá jejich osobní ručení. Vždyť jinak byli by se dojista před podpisem směnky ptali u banky, proč i oni mají směnku podpisovali, když ji podepsal již starosta a obecní radní, neb aspoň by byli připojili k svým podpisům dodatek »jako člen představenstva«.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání ani té ani oné strany.
Důvody:
K dovolání žalobkyně: Podle § 55 obec. zřízení pro Čechy musí listiny, jimiž se zakládá závazek obce proti třetím osobám, podepsány býti starostou obce a jedním obecním radním. Týká-li se však listina závazku, k jehož podstoupení jest třeba souhlasu obecního zastupitelstva, nebo vyššího svolení, musí býti toto svolení na listině vyznačeno za podpisu dvou členů obecního zastupitelstva. Podpis bianko směnky, jímž se obec jako příjemkyně směnky zavazuje zaplatili pohledávku ze zápůjčky 200000 Kč, kterou uzavřela se žalobkyní za souhlasu obecního zastupitelstva a za schválení okresního výboru a zemského výboru podle § 20 zák. čís. 77/27, měl se státi po rozumu předpisu § 55 obec. zřízení v ten způsob, že měli směnku jménem obce podepsati obecní starosta, jeden člen obecní rady a dva členové obecního zastupitelstva a mělo na směnce býti vyznačeno, že k podstoupení tohoto směnečného závazku dalo souhlas obecní zastupitelstvo v S. s uvedením data příslušného usnesení a že usnesení to schválily i okresní výbor, i zemský výbor s uvedením dat příslušných schvalovacích dekretů. Tento předpis platil nejen pro původní směnku z roku 1927, která kryla úvěr umluvený v roce 1927, nýbrž i pro krycí směnku prolongační, vystavenou dne 19. prosince 1932, neboť i tato směnka měla založiti směnečný závazek obce ve výši 200000 Kč na místě dřívějšího směnečného závazku v téže výši. Správně uvádí odvolací soud, že na této prolongační směnce mělo býti vyznačeno usnesení obecního zastupitelstva z roku 1927, jímž byl úvěrní závazek obce usnesen, jakož i schvalovací doložky výboru okresního a zemského, neboť, třebaže obec, nesplativši dluh podstoupený v roce 1927, zůstala nadále dlužnicí obecnoprávní proti žalující bance, podstoupila podpisem prolongační směnky nový závazek směnečný v téže výši, ke kterému měla zapotřebí schválení těchže nadřízených úřadů jako k podstoupení původního směnečného dluhu. Nesporno jest však, že není vyznačeno ani schválení směnečného závazku obce ani schválení obecní zápůjčky ve výši 200000 Kč obecním zastupitelstvem, okresním a zemským výborem na zažalované směnce ze dne 19. prosince 1932. Důsledkem předpisu § 55 obecního zřízení nezakládá proto listina tato platný směnečný závazek obce S. a proto právem nižší soudy zrušily směnečný platební příkaz, pokud byl vydán proti prvžalované obci S. K dovolání žalovaných: Jako rozpor se spisy (§ 503 čís. 3 c. ř. s.) se vytýká, že odvolací soud vychází při svých úvahách z mylného předpokladu, že Vendelín H. a Rudolf Sch. podepsali směnku napřed pod razítko obce s dodatky »als Burgermeíster«, »als Stadtrat« a že se teprve později podepsal H. bez tohoto dodatku, kdežto ve skutečnosti tomu bylo naopak, podpis H-ův bez dodatku byl dřívější než podpisy s uvedenými dodatky. Ohledně starosty H-a jest sice správné, že se po prvé podepsal bez dodatku a teprve po druhé s dodatkem »jako starosta« pod razítkem obecního úřadu, a že i Rudolf Sch. se zároveň se starostou obce podepsal jako obecní radní, když už před tím ostatní žalovaní byli na směnce podepsáni, avšak okolnost ta nemá význam pro závazky druhých podpisatelů, poněvadž tito nepřičinili svému podpisu dodatky »jako členové obecního zastupitelstva« a tudíž nedali najevo, že odmítají osobní ručení, že chtějí podepsati jen jako členové obecního zastupitelstva, jako representanti obce jejím jménem. Nezáleží na tom, co si podpisatelé směnky, přičiňujíce svůj podpis, myslili o funkci, v jaké směnku podpisují, nýbrž ,na tom, jak se jejich podpis jeví na venek. Váhu klásti jest při směnce jako scripturní obligaci na písemný projev na směnce, nikoli na úmysl podpisatelův, jenž jest z listiny nezjevný. Výtku nesprávného právního posouzení věci (§ 503 č. 4 c. ř. s.) neprovádějí žalovaní po zákonu. Při provádění tohoto dovolacího důvodu jest se držeti zjištění učiněných nižšími soudy a na jejich základě prokazovati, že zjištění ta byla podřaděna pod nesprávné právní pravidlo. To však žalovaní nečiní. Odvolacím soudem bylo zjištěno, že žalovaní, podpisujíce směnku věděli, že jde o jejich osobní ručení. Dovolání nedrží se tohoto skutkového zjištění, nýbrž snaží se zhodnocením provedených důkazů dokázati opak, že podepsali směnku, nechtějíce se zavázati osobně, nýbrž majíce v úmyslu zavázati obec jako starosta a členové obecního zastupitelstva. Nelze proto k vývodům těm přihlížeti. Není proto třeba zabývati se blíže i dalšími výtkami co do právního posouzení.