Čís. 12967.

Vyhlášením konkursu na pozůstalost přestává působnost pozůstalostního soudu a další řízení přechází na konkursní soud a na jeho úřední orgány.
K rozhodnutí o tom, zda peníze uložené z pojistek na účty obmyšlených osob mají jim býti vydány, nebyl po vyhlášení konkursu na pozůstalost příslušným pozůstalostní soud, nýbrž orgány uvedené v §§ 117, 118, 95 konk. řádu, třebaže před vyhlášením konkursu bylo pravoplatnými usneseními pozůstalostního soudu vysloveno vyloučení pojistných peněz z pozůstalosti.
Do usnesení pozůstalostního soudu, jímž bylo po vyhlášení konkursu rozhodnuto o vydání pojistných hodnot, jest oprávněn k rekursu správce úpadkové podstaty.
(Rozh. ze dne 27. října 1933, R II 344/33.)
Pozůstalostní soud usnesením ze dne 21. listopadu 1932 nařídil, by realisáty veškerých pojistek, které zůstavitel Dr. Ervin G. uzavřel, poukázány byly spořitelně v M. na konto »Výtěžek z pojistek pozůstalosti po Dr. Ervinu G-ovi«. Usnesením téhož soudu ze dne 27. prosince 1932 bylo nařízeno, že veškeré vklady v tomto usnesení uvedené, mezi nimiž též vklady ve prospěch Elišky B-ové, Maxe a Jindřišky G-ových a Oskara G-a zůstanou až do odvolání soudu vinkulovány a nemohou jimi osoby, v jejichž prospěch byly pojistky uzavřeny, bez soudního svolení nakládati. Dne 3. května 1933 byl na pozůstalost po Dr. Ervínu G-ovi uvalen konkurs. Usnesením ze dne 6. června 1933 uvolnil pozůstalostní soud ve prospěch Elišky B-ové, Maxe a Jindřišky G-ových a Oskara G-a peníze uložené na základě pojistek. K rekursu správce konkursní podstaty rekursní soud zrušil usnesení pozůstalostního soudu ze dne 6. června 1933. Důvody: Dne 3. května 1933 byl na pozůstalost po Dr. Ervínu G-ovi uvalen konkurs a tím nastala co do projednávání pozůstalosti změna v tom způsobu, že se pozůstalostní řízení přeměnilo v řízení konkursní. Tím okamžikem nebyl již pozůstalostní soud příslušným k rozhodnutí, zda mají býti uvolněny peníze uložené k soudu ve prospěch třetích osob, nýbrž jsou příslušny k rozhodnutí o tom, zda peníze mají býti vydány, jen orgány v konkursním řádu uvedené (§§ 117, 118, 95 konk. ř.). Rozhodl-li nesporný soud jako soud pozůstalostní, učinil tak nesprávně a bylo jeho usnesení zrušiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacím rekursům Elišky B-ové, Maxe a Jindřišky G-ových a Oskara G-a.
Důvody:
Správným jest názor rekursního soudu, že vyhlášením konkursu na jmění pozůstalostní přestává působnost pozůstalostního soudu a že další řízení přechází na konkursní soud a jeho úřední orgány, řízení se řídí předpisy konkursního řádu a že proto nebyl pozůstalostní soud po vyhlášení konkursu na pozůstalost příslušným k rozhodnutí o tom, zda hodnoty uložené z pojistek na konta osob obmyšlených mají jim býti vydány, nýbrž orgány uvedené v §§ 117, 118, 95 konk. ř. Tomu nepřekáží ani předchozí usnesení pozůstalostního soudu ze dne 21. listopadu 1932 a usnesení ze dne 27. prosince 1932 č. j. D I 491/32-230 vydaná před vyhlášením konkursu, třebaže jimi bylo vysloveno vyloučení pojistných hodnot z pozůstalostní podstaty a třebaže usnesení ta jsou pravoplatná. Neboť tím byla otázka ta vyřešena jen pokud se týká pozůstalostní podstaty a nikoliv konkursní podstaty, kteréžto pojmy se ani nekryjí, hledíc k tomu, že do konkursní podstaty nepatří věci z exekuce vyloučené (§ 3 odstavec (1) k. ř.), kdežto do pozůstalostní podstaty patří veškeré zůstavené jmění (§ 531 obč. zák., § 97 nesporného řízení) vyjmouc věci nesporně cizí (§ 104 nesporného řízení). Dovolací rekurenti sami poukazují na rozhodnutí čís. 2339 sb. n. s., v němž bylo dovozeno, že věřitelé pozůstalostní nemají oprávnění v pozůstalostním řízení žádati, by ty neb ony věci byly pojaty do jmění pozůstalostního neb aby byly z jmění toho vyloučeny. Naproti tomu jsou však konkursní věřitelé oprávnění spolurozhodovati o nárocích na vyloučení věcí z konkursní podstaty (§ 47 konk. ř.), ať již přímo ve schůzi věřitelů (§ 90 a 95 konk. ř.), anebo prostřednictvím věřitelského výboru (§ 86 a 118 čís. 5 konk. ř.), anebo prostřednictvím správce konkursní podstaty, jenž podle § 117 konk. ř. jest povinen vyžádati si ke všem důležitým opatřením usnesení věřitelského výboru. Nelze je proto o toto právo připraviti z důvodu, že pozůstalostní soud před vyhlášením konkursu podle § 27 věty druhé nesporného řízení pravoplatně rozhodl o vyloučení věcí z pozůstalostní podstaty, a zůstává proto toto rozhodnutí pravoplatným jen pro obor nesporného řízení. Nelze také uznati, že správce konkursní podstaty nebyl oprávněn k rekursu proti usnesení vydanému pozůstalostním soudem po vyhlášení konkursu. Neboť podle § 6 zákona čís. 100/1931 sb. z. a n. jest účastníkem nesporného řízení, kdo může býti rozhodnutím soudu ve svých právech přímo dotčen, nebo kdo uplatňuje právní zájem, aby soud učinil rozhodnutí. Není pochyby o tom, že správce konkursní podstaty má právní zájem na tom, aby usnesení pozůstalostního soudu o vydání pojistných hodnot osobám obmyšleným bylo shlazeno, neboť jeho povinností podle § 79 konk. ř. jest zjistiti stav podstaty, pečovati o dobytí a zajištění jmění podstaty, jakož i o zjištění dluhů úpadcových, zkoumati přihlášené nároky a vésti spory, které se týkají podstaty, a ručí všem účastníkům za majetkovou újmu, která by vzešla zanedbáním povinností mu uložených. Jest proto účastníkem nesporného řízení a byl podle § 37 zákona čís. 100/1931 sb. z. a n. k rekursu oprávněn.

Citace:

č. 12967. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 428-430.