Čís. 13029.
Pokud o návrhu na opětnou dražbu podle § 154 ex. ř. jest vyslechnouti obmeškalého vydražitele.
S opětné dražby sejde, nabízel-li vydražitel v dovolacím rekursu proti povolení opětné dražby k doplnění chybějící částky nejvyššího podání peníze ze vkladních knížek, jež byly přijaty jako vádium, a lze-li tímto způsobem doplnění provésti.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1933, R II 463/33.)
Návrh dlužníka, by byla povolena proti vydražitelům nemovitosti opětná dražba nemovitosti, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud povolil opětnou dražbu nemovitosti. Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu k dalšímu jednání a k novému rozhodnutí.
Důvody:
V § 154 ex. ř. není sice předepsáno, by o návrhu na opětnou dražbu byl vyslechnut obmeškalý vydražitel aneb aby byl o návrhu uvědoměn. Než v souzeném případě bylo právě se zřetelem k podání vydražitelky ze dne 15. března 1933 takové opatření na místě, by se věc náležitě vysvětlila, ano z podání bylo patrno, že vydražitelka má za to, že dražební podmínky jíž splnila. Mimo to byla zde skutečně dostatečná úhrada pro případné doplnění zbytku nejvyššího podání v hotovosti uložené na vkladních knížkách, jež přijaty byly jako vádium. Že jde o vkladní knížky, není s hlediska § 152, druhý odstavec ex. ř. závadou, protože i vadium, které by bylo bývalo složeno v hotovosti, bylo by podle předpisů dodatečně vydaných uloženo na úrok (ve spořitelně), a není důvodu, proč by pak v tom případě bylo postupovati jinak než tam, kde jako vádium složeny a přijaty byly již vkladní knížky; neboť i v tomto případě jsou peníze k disposici exekučního soudu, jakoby byly hned původně hotově složeny. Námitky, jež ve příčině uložených knížek uvádějí rekurenti, že totiž jde o knížky různých peněžních ústavů, znějící na menší částky a že prý nejsou vlastnictvím vydražitelovým, jsou bezpodstatné vzhledem k právní povaze vkladních knížek a k okolnosti, že byly přijaty jako vádium. Jinak by se věc měla, kdyby jako vádium byly složeny cenné papíry, které by teprve prodejem musily býti realisovány. Takové hodnoty majetkové ovšem nebylo by lze klásti naroveň peněžní hotovosti a spořitelní knížce. Protože v této právní otázce, jež byla základem usnesení rekursního soudu, nelze s jeho názorem souhlasiti, a vydražitelka v dovolacím rekursu, tedy ve lhůtě § 154 druhý odstavec ex. ř., alespoň nepřímo nabízí peníze ze vkladních knížek k doplnění chybějící částky nejvyššího podání, bylo dovolacímu rekursu vyhověti, by po náležitém vysvětlení vydražitelce ve smyslu hořejších vývodů bylo umožněno buď nejvyšší podání v hotovosti doplniti nebo učiniti návrh, aby k doplnění použito bylo peněz ze knížek přijatých jako vadium; teprve, kdyby se ukázalo, že se tímto způsobem nedá doplnění provésti, bylo by vydražitelka pokládali za obmeškalou.