Čís. 12879.

Návrhu na povolení prozatímního opatření k zajištění udržovacího nároku (podle zákona proti nekalé soutěží) nelze vyhověti, není-li v návrhu ani tvrzeno, že prozatímního opatření jest třeba, by byla odvrácena hrozící nenahraditelná škoda.
(Rozh. ze dne 6. října 1933, R I 675/33.) Žalobce vydával v Brně časopis »Morgenpost«, žalovaná vydávala v Praze časopis »Die neue Morgenpost«. K zajištění nároku na zdržení se nekalé soutěže navrhl žalobce proti žalované povolení prozatímního opatření, by žalované bylo zapovězeno k zajištění nároku strany žalující na zdržení se nekalé soutěže, by se zdržela nabízení a rozšiřování a prodávání listu »Die neue Morgenpost« pod tímto názvem a v nynějším vzezření v Brně a v určitých moravských a slezských městech jednotlivě uvedených. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Žalující strana spatřuje nekalé jednání žalované v tom, že žalovaná začala před 1½ rokem v oblastech, kde si noviny žalující strany »Morgenpost« dlouholetou a namáhavou prací poznenáhlu zjednaly posici, nabízeti a prodávati svůj list pod titulem »Neue Morgenpost« ve vzezření podstatně podobném listu žalující strany, čímž může býti vyvolána možnost záměny listu žalované strany »Die Neue Morgenpost« s brněnským listem »Morgenpost«, vydávaným žalující stranou, u čtenáře, který buď vůbec přehlíží nepatrné rozdíly vnějška obou listů, nebo jest toho názoru, že při listu »Neue Morgenpost« jde o pozdější vydání brněnského listu »Morgenpost«, který dosud kupoval. Ježto zákon o nekalé soutěži nemá zvláštní ustanovení o tom, kdy lze povoliti zatímní opatření v řízení pro nekalou soutěž před civilními soudy, platí předpis § 381 ex. ř., tudíž jest především zkoumati, je-li dostatečně osvědčen nárok žalující strany, k jehož zajištění se navrhuje vydání zatímního opatření. Nárok žalující strany nebyl však dostatečně osvědčen. Výpověďmi přezvědných osob je zjištěno, že původní název listu žalující strany »Brünner Morgenpost« byl před šesti až osmi lety přeměněn na »Morgenpost«, že list žalující strany byl zejména v místech v návrhu uvedených pod názvem »Morgenpost« dobře zaveden a vžit, že asi od 20. září 1931 zvětšila žalující strana formát listu na nynější velikost, při čemž nadpis »Morgenpost« byl zvětšen, úprava tisku, rozdělení sloupců a vůbec vzhled časopisu byl změněn a že list »Die Neue Morgenpost« byl teprve v posledních osmi nebo šesti letech prodáván na Moravě a ve Slezsku. Z výtisků listu . »Die Neue Morgenpost« vychází najevo, že formát zůstal nezměněn, rovněž tak titul a že jen úprava záhlaví listu byla od začátku června 1931 změněna, čímž však nebyla zvětšena zaměnitelnost s listem žalující strany. Z výtisků listu žalující strany vychází najevo, že jeho formát byl až do září 1931 mnohem menší než formát listu žalované strany, že tisk byl menší a docela odlišný od tisku listu žalované strany a že teprve od září 1931 byl formát listu žalující strany zvětšen, takže se rovná svou velikostí skoro listu »Die Neue Morgenpost«, že byl zvětšen a změněn také tisk a celá úprava listu tak, že bylo dosaženo značné podobnosti vzezření listu žalované strany. Rozlišnost listu od jiných listů není podmíněna jen titulem, nýbrž i formátem listu, velikostí a tvarem tisku a celou úpravou článků, jejich nápisů a sloupců listu. Vychází-li se z toho a z údaje žalující strany v žalobě, že žalovaná strana začala před 1½ rokem před podáním žaloby, tudíž asi od konce roku 1930 v místech v žalobě uvedených nabízeti a prodávati svůj list »Die Neue Morgenpost«, že v této době vyšel list žalující strany ve staré úpravě, nelze míti za to, že žalující strana osvědčila, že jí přísluší proti žalované straně nárok zdržovací a odstraňovači žalobou uplatňovaný podle §§ 1, 11 zák. o nekalé soutěži a nebylo lze povoliti k zajištění tohoto neosvědčeného nároku zatímní opatření. Také v rozhodnutích čís. 8193, 9665, 11810 sb. n. s. vyslovil nejvyšší soud zásadu, že ohrožená strana musí svůj nárok zdržovací nebo odstraňovači osvědčiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Poněvadž jde o prozatímní opatření k zajištění nároku zdržovacího, tudíž nároku jiného, než peněžitého, bylo by je povoliti jen za předpokladů § 381 ex. ř. Žalobce však ani netvrdil, že tu jsou tyto předpoklady. Mluví sice o škodě, která by mu mohla nastati dalším vydáváním a rozprodejem pozastaveného listu žalované strany, avšak jinak netvrdí ani tolik, že prozatímního opatření jest třeba, aby byla odvrácena hrozící nenahraditelná škoda. Pro nedostatek tohoto zákonného předpokladu nebylo proto vyhověti návrhu na povolení prozatímního opatření, aniž bylo zapotřebí zabývati se otázkou, zdali tvrzený nárok jest osvědčen čili nic.

Citace:

Čís. 12879. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 287-289.