Čís. 13071.
Ustanovení § 261, šestý odstavec, c. ř. s. lze použíti i v řízení směnečném. Soud, jemuž byla věc postoupena, rozhoduje o tom, zda se ponechává v platnosti či zda se zrušuje směnečný platební příkaz, vydaný soudem postupujícím.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1933, R II 446/33.)
Na základě žaloby podané dne 3. května 1932 vydal okresní soud v B. směnečný platební příkaz ze dne 3. května 1933. Žalovaná vznesla námitku místní nepříslušnosti dovolaného soudu, načež žalobkyně navrhla odstoupení věci okresnímu soudu v P. Usnesením ze dne 10. června 1932 vyhověl okresní soud v B. námitce nepříslušnosti a postoupil věc okresnímu soudu v P., aniž směnečný platební příkaz zrušil. Žalovaná namítla u okresního soudu v P., že tento soud jest nepříslušný, poněvadž nemůže rozhodovati o bezúčinnosti směnečného platebního příkazu vydaného jiným soudem. Okresní soud v P. prohlásil řízení zmatečným. Důvody: V řízení směnečném, ve kterém byl vydán směnečný platební příkaz, jest se soudu obmeziti na otázku, zda se směnečný platební příkaz ponechává v platnosti, či zda se prohlašuje bezúčinným (§§ 559, 553 c. ř. s.). Jiné okolnosti jsou ze sporu vyloučeny, zejména není vždy nutno soudu rozhodovati o existenci či neexistenci směneční pohledávky. Není zejména vyloučeno, by po zrušení směnečného platebního příkazu nebyla na základě téže směnky podána’žaloba nová a vydán nový směnečný platební příkaz, stalo-li se zrušení v důvodů, které nepůsobí trvale, jako pro předčasnost žaloby atd. Proti odkazujícímu usnesení podle § 261 c. ř. s. není opravného prostředku, avšak u soudu, jemuž věc byla postoupena, lze nově uplatňovati rovněž nepříslušnost soudu. Z této úvahy a z povahy směnečného řízení, jmenovitě z vyloučení námitek nepodaných v konečně třídenní lhůtě, plyne, že odkázání sporné věci podle § 261 c. ř. s. jest sice zásadně přípustné i ve sporech směnečných, že však musí býti provedeno tím způsobem, že procesní soud, vyhovuje námitce nepříslušnosti prohlásí svůj směnečný příkaz za bezúčinný pro nepříslušnost a směneční žalobu postoupí soudu označenému žalobcem. Tento soud pak zahájí o směneční žalobě nové řízení podle zákona, vydá nový směnečný platební příkaz a doručí jej znovu žalovanému, který znovu může podati námitky. Jinak by byl žalovaný vyloučen se směnečnými námitkami, které nepodal proti původnímu směnečnému platebnímu příkazu, zejména byla by mu zcela odejmuta možnost namítati nepříslušnost soudu, na který věc byla odkázána. Podle § 261 c. ř. s. zamítne prvý soud návrh na odkázání věci jen v tom případě, považuje-li navržený soud za zřejmě nepříslušný. Jest však prakticky dobře možný případ, že nepříslušnost tohoto soudu není prvému soudu zřejmá a že přes to soud je nepříslušný. Nemůže býti tudíž vzata žalovanému možnost, by na základě změněné procesní situace znovu nepodal námitky t. j. soud, jemuž věc byla odkázána, musí vydati směnečný platební příkaz a znovu jej žalovanému doručiti. Soud ten nemůže tudíž vůbec rozhodovati o směnečném platebním příkazu vydaném jiným soudem a, dokud není pro nepříslušnost prohlášen bezúčinným směnečný platební příkaz okresního soudu v B. ze dne 3. května 1932, jest tento soud nezhojitelně nepříslušný pro rozhodování o této směnečné žalobě. Z toho důvodu bylo řízení zrušiti podle § 477 čís. 3 c. ř. s. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, by, vyčkaje pravomoci, dále ve věci jednal a rozhodl. Důvody: Pro projednání směnečných žalob platí v podstatě tytéž zásady a normy civilního soudního řádu, jako pro žaloby ostatní. Nedojde-li k vydání platebního příkazu a ustanoví-li se o směnečné žalobě prvý rok, není vůbec úchylky od normálního postupu, ač žaloba nepřestává proto býti směnečnou, žalovaný může při svém roku ohlásiti i námitku nepříslušnosti, žalobce pak při následujícím ústním jednání učiniti návrh podle § 261 c. ř. s. a soud má návrhu tomu vyhověti. Je-li to možné při směnečné žalobě takové, je to přípustné i při žalobě, v níž bylo navrženo vydání platebního příkazu a bylo postupovali dle ustanovení §§ 555 až 559 c. ř. s. Soud, jemuž byla žaloba dřívějším soudem postoupena, je postoupením tím vázán, leda že by jeho nepříslušnost byla nezhojitelná a proto bylo by k ní hleděti z úřadu. Spatřovali nezhojitelnost v tom, že soud, jemuž žaloba byla postoupena, má rozhodovali o tom, zda platební příkaz vydaný jiným soudem zůstává v platnosti, či se zrušuje, jak učinil prvý soud, nelze. Není pro to rozumného důvodu. Odporovalo by to zásadě zjednodušení sporu, které bylo zavedeno šestým odstavcem § 261 cřs. k zamezení jeho zbytečného protahování a zbytečných soudních útrat. Nelze tvrdili, že směnečný příkaz vydaný nepříslušným soudem jest zmatečný a musí býti zrušen, neboť vznesením námitek proti němu nastává právě teprve nutnost a možnost věcného prozkoumání žalobního nároku a postoupením podle § 261 c. ř. s. právě se způsobí, že o tomto žalobním nároku rozhodne nyní soud podle zákona příslušný. Otázka formelního zrušení nebo potvrzení platebního příkazu nepadá nijak na váhu. Podle odůvodnění napadeného usnesení měl okresní soud v B. prohlásit platební příkaz pro nepříslušnost za bezúčinný. Kdyby to byl učinil, nebylo důvodu navrhovali odstoupení podle § 261 odstavec šestý c. ř. s., an platební rozkaz by neměl již platnosti a an soud, jemuž směnečná věc byla postoupena, neměl by vlastně o čem rozhodovati, kdyby platební příkaz byl již zrušen. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Správně vyslovil rekursní soud, že ustanovení § 261 šestý odstavec c. ř. s. jest použiti i v řízení směnečném, neboť není důvodu, aby účelu, který tento zákonný předpis sleduje, nebyly účastnými strany ve sporu směnečném, najmě, any úchylky od řádného řízení obsažené v §§ 555 až 559 c. ř. s. postupu upravenému § 261 šestý odstavec c. ř. s. nijak nebrání. Není zejména závadou, že postupující soud vydal již o žalobě směnečný platební příkaz. Tím byla sice vyřízena žaloba, ale jen za předpokladu, že žalovaný nepodá včas námitky ve smyslu § 557 c. ř. s. Stane-li se tak, dojde k dalšímu jednání, soud nařídí bez nového žalobcova návrhu rok k ústnímu přelíčení o námitkách (§§ 552 a 559 c. ř. s.), po jehož skončení rozhodne rozsudkem, v němž vysloví, zda směnečný platební příkaz zůstává ve své moci, či zda a pokud se zrušuje (§§ 553 a 559 c. ř. s.). Podnětem k dalšímu jednání jsou tedy námitky, jimiž se usiluje o zvrácení směnečného platebního příkazu. Byla-li tudíž věc ve smyslu § 261 c. ř. s. postoupena k žalobcovu návrhu na příslušný soud, bude tento prostě pokračovati v řízení o námitkách na podkladě spisů sporu se týkajících (§§ 138 a 261 c. ř. s.) a rozhodne ve vlastním oboru působnosti nikoli o žalobě, nýbrž o návrhu žalovaného obsaženém v námitkách, totiž o tom, zda se směnečný platební příkaz vydaný soudem postupujícím zachová v platnosti, či zda se zrušuje. Tato možnost by byla odňata, kdyby přikazující soud vyslovil zrušení platebního příkazu, a byl tím zmařen účel zamýšlený předpisem § 261 šestý odstavec c. ř. s., totiž zachování kontinuity řízení před soudem přikazujícím a soudem, jemuž věc byla postoupena, se všemi důsledky, zvláště zamezení nutnosti podání nové žaloby a případných námitek a tím i zabránění průtahům a ušetření zbytečných nákladů. Zamýšlel-li zákon, jak z citace § 138 c. ř. s. v šestém odstavci § 261 c. ř. s. zřejmě vysvítá, připojiti procesualně řízení před druhým soudem k řízení soudu přikazujícího ve stavu, v němž bylo před tímto soudem, plyne z toho důsledek, že není závady, by soud, jemuž věc byla postoupena, nerozhodnul o ponechání v platnosti nebo zrušení směnečného platebního příkazu, vydaného soudem postupujícím.