Čís. 12899.
Je-li požadované zvýšení odbytného nemanželského dítěte závislém rozhodnutí otázky, zda dítě jest oprávněno domáhati se jeho zvýšení, a rozhodnutí o něm závisí na zjištění sporné okolnosti, zda se majetkové poměry nemanželského otce zlepšily, jest o zvýšení odbytného jednati v řízení nesporném, ježto prostředky nesporného řízení stačí k tomu, aby byly bezpečně zjištěny majetkové poměry nemanželského otce.

(Rozh. ze dne 12. října 1933, R II 364/33.)
Poručenský soud dal poručníku nemanželského dítěte zmocnění a příkaz, by vedl proti nemanželskému otci spor o zvýšení odbytného. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by o návrhu poručníka na novou úpravu výživného rozhodl v nesporném řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Poručník nezletilé Bedřišky L-ové domáhá se vyměření vyššího odbytného z důvodu, že nastal případ nepředvídané změny majetkových poměrů otcových, pro který bylo dítěti vyhrazeno právo, že může bytí pozměněn smír ze dne 28. ledna, po případě 25. března 1930. Jde o to, zda poručníka lze odkázati s uvedeným nárokem na pořad práva, čili nic. Rekursní soud míní, že to nelze, poněvadž nejde o případ § 25 zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n., podle něhož nesporný soudce může účastníky ke zjištění sporných okolností odkázati na pořad práva jen tehdy, závisí-li od tohoto zjištění rozhodnutí o tom, zdali jest tu právo nebo právní poměr, na nichž závisí jeho rozhodnutí, tedy rozhodnutí o předurčující otázce. Při tom vychází zřejmě z názoru, že ustanovením § 25 zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n, změněno bylo ustanovení § 16 prvé dílčí novely o poukázání nároku na výživné pro nemanželské dítě na pořad práva za účelem zjištění sporných okolností. V souzeném případě však netřeba se zabývati otázkou správnosti tohoto názoru, neboť, ať se případ posuzuje podle § 16 prvé dílčí novely k obecnému občanskému zákonu nebo podle § 25 nesporného zákona, jest odkázání na pořad práva přípustné. Podle § 16 prvé dílčí novely proto, že to toto zákonné ustanovení k účelu určení výživného výslovně dopouští, podle § 25 nesporného zákona proto, že jde o případ (2.) odstavce tohoto paragrafu. Požadované zvýšení odbytného jest závislé na rozhodnutí atázky, zdali dítě jest oprávněno domáhati se jeho zvýšení. Právo to jest předurčující pro požadovanou novou výměru a závisí rozhodnutí o něm na zjištění sporné okolnosti, zdali majetkové poměry nemanželského otce se nepředvídaným způsobem změnily čili nic. Přes to dovolací rekurs není odůvodněný. Rekurentu nelze přisvědčiti, že by prostředky nesporného řízení nestačily k tomu, aby byly bezpečně zjištěny majetkové poměry nemanželského otce. Předpisy §§ 34, 28 a 29 zákona čís. 100/1931 sb. z. a n. o výslechu svědků a osob přezvědných, jakož i účastníků postaveny byly tyto průvodní prostředky na roveň důkazu svědeckému a výslechu stran v řízení sporném. Soud nesporný má možnost použiti i jiných důkazních prostředků (§ 34 zákona čís. 100/1931 sb. z. a n.). Okolnost, že není omezen na návrhy stran jako v řízení sporném, nýbrž má podle zásady vyšetřovací, ovládající nesporné řízení, postupovati z úřadu, dává mu dokonce možnost zjistiti majetkové poměry otcovy nejen stejně bezpečně, ne-li bezpečněji, ale i rychleji a laciněji než v řízení sporném. Vzdálenost bydliště otcova od bydliště nemanželského dítěte není tomu na překážku. Poručníku není ani v řízení nesporném vzata možnost činiti soudu návrhy na provádění šetření. Není tedy odůvodněno mínění rekurentovo, že bezpečné zjištění majetkových poměrů v řízení nesporném není možné.