Čís. 12863.

Zákon o základních ustanoveních soudního řízení nesporného ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n.
Nedostatek poučení o opravných prostředcích účastníka, jenž nebyl zastoupen právním zástupcem, jest nezákonností, nikoliv zmatečností. Z tohoto pochybení nemůže účastník pro sebe nic vyvozovati, zhojila-li se tato vada včasným podáním opravného prostředku.
Jde o volné uvažování okolností, jež nemůže býti nezákonnosti ve smyslu § 46 (2) zák., přihlédly-li nižší soudy při určení výživného i k možnosti výdělku, již má zavázaný jako vyučený řemeslník.
(Rozh. ze dne 29. září 1933, R II 393/33.)
Soud prvé stolice uložil nemanželskému otci, by platil výživné. Rekursní soud k otcovu rekursu napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud potvrdil usnesení prvého soudu a lze proto jeho rozhodnutí napadati podle ustanovení § 46 (2) zákona o nesp. řízení jen pro nezákonnost, zmatečnost nebo zřejmý rozpor se spisy. Stěžovatel napadá usnesení rekursního soudu pro rozpor se spisy a zmatečnost, shledávaje posléz uvedený dovolací důvod jednak v tom, že napadené usnesení neobsahuje vůbec právní poučení o opravných prostředcích, ač stěžovatel nebyl zastoupen v řízení právním zástupcem, jednak v tom, že usnesení to jest tak nedostatečné, že je nelze bezpečně přezkoumali, a při tom nelogické, neboť, třebaže je stěžovatel vyučeným řezníkem, nemůže pro hospodářskou krisi nalézti místo řeznického pomocníka, takže nelze odůvodnití stanovení výše jeho vyživovací povinnosti poukazem na jeho možnost výdělku, nehledě ani k tomu, že musí prý obhospodařovali nemovitosti, jemu a jeho manželce náležející. Výtky ty nejsou důvodné. Porušením zákona v ustanovení § 31 odst. (6) nesp. řízení a tudíž nezákonností, nikoliv zmatečností, by arci byl nedostatek poučení o opravných prostředcích stěžovatele, jenž nebyl zastoupen právním zástupcem, než z tohoto pochybení nemůže stěžovatel pro sebe nic vyvozovali, ana včasným podáním opravného prostředku se vada ta zhojila. Že napadené usnesení jest tak nedostatečné, že je nelze bezpečně přezkoumali, nemůže stížnost sama důvodně tvrditi, ano usnesení jasně a zřetelně uvádí a odůvodňuje, proč a na základě kterých okolností má výši stanoveného výživného za přiměřenou potřebám nezletilého dítěte i majetkovým poměrům otcovým. Tvrzení stížnosti, že okolnosti ty z důvodů napadeného usnesení nejsou patrné, je v rozporu s obsahem těchto důvodů. Stanovení výše výživného nižšími soudy jest výsledkem volného uvážení soudcovského. Přihlédly-li nižší soudy i k možnosti výdělku, již má stěžovatel jako vyučený řeznický pomocník a jež tvoří součást jeho hospodářské mohoucnosti, učinily tak v rámci volného uvažování okolností, pro výměru výživného rozhodných (viz i § 1 zákona ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n.) a nelze postupu jejich proto odporovati pod rouškou nelogičnosti výtkou zmatečnosti, jež by tu byla jen, kdyby výrok nebo důvody byly samy se sebou v rozporu, takže by se jednotlivé části jejich svým obsahem vylučovaly, nemohouce vedle sebe obstáti.

Citace:

Čís. 12863. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 262-263.