Č. 5973.

Státní zaměstnanci (Podk. Rus):* Z usnesení ministerské rady z 22. prosince 1920, stanovícího zásady pro jednotný postup při ustanovování civilních státních zaměstnanců na Podk. Rusi, nevzchází státnímu zaměstnanci právní nárok na poskytnutí výhody dle části A-II. č. 3.
(Nález ze dne 19. října 1926 č. 20658.)
Věc: Karel S. ve V. proti hlavnímu finančnímu ředitelství v Užhorodě o definitivní ustanovení a o podkarpatskou výhodu. Výrok: Stížnost do rozhodnutí ze 17. prosince 1924 odmítá se jako nepřípustná; pokud směřuje proti rozhodnutí ze 17. června 1925, zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: St-l — dříve čekatel v berní službě na Mor. — byl roku 1921 přijat jako provisorní berní asistent do fin. služby v Podk. Rusi. Dnem 1. ledna 1924 byl jmenován definitivním berním asistentem a byla mu přiznána »podkarpatská výhoda« podle usnesení min. rady z 22. prosince 1920. — — — —
Rozhodn. z 29. pros. 1924 přiznal žal. úřad na základě zmocnění min. fin. z 9. prosince 1924 v souhlase s tímto zmocněním st-li ke dni jeho def. jmenování, t. j. ke dni 1. ledna 1924, požitky 1. stupně IX. hodn. třídy s tím, že pro příští postup do vyšších požitků bude platiti jako rozhodný den 1. leden 1924, takže do požitků 2. stupně IX. hodn. třídy postoupí 1. ledna 1926. Proti tomuto rozhodnutí podal st-l rozklad, dovozuje v něm, že do požitků 2. stupně IX. hdn. řídy má postoupiti nikoli dne 1. ledna 1926, nýbrž již dne 1. srpna 1925. Rozklad ten zamítnut rozhodnutím žal. úřadu ze 17. června 1925. — — — — —
Stížnost namítá, že výrok úřadu nehoví jasnému ustanovení cit. zásad bodu A II. 3, dle něhož prý nemá se zaměstnancům ze státní služby v územích českých při jich def. ustanovení na Podk. Rusi dostati méně, než by vyplývalo z ustanovení bodu II. 1, t. j. zkrácení postupových lhůt dle zák. č. 541/1919 o 5 let. Dle náhledu stížnosti má tedy st-l po přiznání povinné výhody 5 roků — ježto ke dni 1. ledna 1924 měl započítatelné služby 6 roků 5 měsíců — postoupiti do 2. stupně IX. hodn. třídy již 1. srpna 1925 a nikoli teprve dne 1. ledna 1926.
Podle §§ 2 a 7 zák. o ss jest předpokladem stížnosi na nss, aby rozhodnutím správního úřadu byl porušen protizákonně konkrétní právní nárok st-lův.
Jde tedy o to, zda cit. ustanovení zásad pro úpravu osobních poměrů stát. zaměstnanců na Podk. Rusi, usnesené min. radou dne 22. prosince 1920, v odstavci A, II. 3 skýtá státním zaměstnancům právní nárok na přiznání postupu o 1 hodn. třídu a 3 stupně platové. Z doslovu ustanovení nároku takového dovoditi nelze. Praví-li se v cit. ustanovení, že zaměstnancům zde uvedeným může býti při jejich trvalém ustanovení na Podk. Rus přiznán co do požitků postup až o jednu hodn. třídu a 3 stupně služného, stanoví se tím jednak nejzazší hranice výhody, aniž se stanoví její minimum, jednak se ponechává úřadu na vůli, aby výhodu tu přiznal či nepřiznal. Nelze proto z cit. ustanovení odvozovati právní nárok na přiznání výhody, tím méně pak na přiznání v určité výměře. Pak tu však není zásahu do subj. práv st-lových, i kdyby byl přiznal úřad výhodu tu v menším rozsahu, než jak dle náhledu stížnosti zmíněné zásady připouštěly. Bylo proto stížnost v tomto bodě zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 5973. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 463-464.