Č. 5754.

Obecní dávky: O předpokladech přiznání výhody nižší sazby obecní dávky ze psa hlídacího.
(Nález ze dne 9. června 1926 č. 11.917.)
Věc: Dr. Pavel L. v Ú. proti okresní správní komisi v Ú. n./L. o dávku ze psů.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuta byla v cestě instanční žádost st-lova, aby mu z jeho ročního psa racy »airedale terrier« byla obecní
dávka ze psů vyměřena nižší sazbou, stanovenou pro psy hlídací. Rozhodnutí to důvodněno takto: Ve smyslu a podle slovného znění vybíracích pravidel připadá nižší dávka ve výši 50 Kč jen na takové psy, kteří jsou chováni »pouze«, tedy výhradně ke hlídání »domu a dvoru.« V daném případě nejsou tyto předpoklady splněmy. Dle konaného šetření zdržuje ise zmíněný pes zpravidla v zahradě, v noci v domě. Že jeho pobyt v zahradě není vypočten na delší dobu, vyplývá z toho, že na tohoto
psa ani pelechem, ani psí boudou v zahradě pamatováno není. V noci zdržuje se pes uvnitř obytných místností svého majitele. Tak jako vůbec většina psů bývá chována k účelům hlídání a ochrany, tak nelze také tomuto psu jeho určení, hlídati místnosti, nikterak upříti. Toto hlídání
nekryje se však naprosto s předpokladem pro vyměření nižší dávky, jak jej požadují vybírací pravidla, aby totiž psa bylo používáno »pouze« ke hlídání »domu a dvoru.«
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Podle § 1 schválených pravidel pro vybírání obecní dávky ze psů v Ú. jest každý držitel psa v obci povinen platiti dávku, a to zásadně z každého psa 200 Kč, výjimečně pak — pokud jde o psy sub lit. a) tohoto paragrafu taxative uvedené — 50 Kč ročně. St-l opírá nárok svůj
na vyměření dávky dle této nižší sazby právě o toto ustanovení, jež mezi psy zdaněnými nižší sazbou uvádí také psy, »chované pouze ke hlídání domu a dvoru«. St-l namftá, že žal. úřad vychází z nesprávného výkladu
tohoto pojmu »psa chovaného pouze ke hlídání domu a dvoru«, a že neprávem klade důraz na slůvko »pouze« v textaci tohoto předpisu. Podle vývodů stížnoisti zůstává prý »hlídacím a ochranným psem« i takový pes, kterého se užívá k osobní ochraně při pochůzkách, na nichž možno
počítati s osobním ohrožením, a dlužno kriterion pro posouzení, zda jde o psa takto kvalifikovaného, hledati pouze v objektivních předpokladech, zda dům a dvůr, k jehož ochraně pes je určen, této ochrany skutečně potřebují, a zda pes zde chovaný je způsobilý, objekt takový uhlídati.
Tyto vývody stížnosti nejsou správné. St-l přehlíží, že podle výslovného znění pravidel nepožívá výhody nižšího zdanění každý »hlídací a ochranný pes«, nýbrž ze psů, jež možno takto kvalifikovati, jen ti psi, kteří jsou chováni pouze ke hlídání domu a dvoru. Dle slovného
znění pravidel, jež dlužno bráti tak, jak byla schválena, vylučuje každý jiný účel, k němuž hlídací pes mimo hlídání domu a dvoru jest chován, nárok majitele psa na vyměření dávky nižší sazbou — nejde-li ovšem
o některý jiný účel, jenž v témže předpisu uznán rovněž za důvod pro stanovení nižší isiazby. Poukazuje-li st-l na to, že nelze psa, který mimo k účelům hlídání domu a dvoru chován jest též k účelu osobní ochrany při pochůzkách, uznati ještě za luxusního, přehlíží opět, že podle znění
pravidel není odepřením nároku na nižší zdanění ještě nikterak řečeno, že by šlo o psa luxusního, a jsou proto veškeré námitky v tom směru st-lem vznášené nepřípadné. Ježto pak st-l během řízení nepopíral a nepopírá ani v přítomné stížnosti, že pes jeho jest chován také k jinému
účelu než k pouhému hlídání domu a dvoru, nelze v nař. rozhodnutí
spatřovati žádnou nezákonnost. Poněvadž pak žal. úřad nepopřel, naopak výslovně připustil, že pes st-lův jest také chován ke hlídání domu a že se ke hlídání tomu hodí, okolnost ta však, jak shora dovoděno, sama o sobě není ještě dostatečnou, aby vyloučila vyšší zdanění st-lova psa, nelze shledávati ani žádné vady řízení v tom, že žal. úřad po této istránce dalších šetření nekonal.

Citace:

č. 5754. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 58-59.