Č. 6116.

Státní občanství (Podk. Rus): Ztráta státního občanství, vyslovená podle § 30 zák. čl. L:1879 pouze proti manželovi, nevztahuje se také na manželku.
(Nález ze dne 1. prosince 1926 č. 24278.)
Věc: Stella S. v Praze (adv. Dr. Zikmund Stein z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o vyhoštění z území čsl. republiky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Zsp v Praze potvrdila nař. rozhodnutím nález policejního ředitelství v Praze, jímž vyhoštěna byla st-lka na základě ustanovení odst. 5 § 2 zák. ze 27. července 1871 č. 88 ř. z. navždy z území Čsl. republiky.
O stížnosti nss uvážil:
Dle odstavce 5 § 2 cit. zákona jest vyhoštění z celého státního území anebo z jeho části podmíněno tím, 1. že jde o osoby, jež nemají v tuzemsku práva domovského, tedy mají vůči státu čsl. postavení cizozemce a 2. že zdejší pobyt osob těchto z ohledů veř. pořádku a bezpečnosti jest nepřípustný. Schází-li některý z těchto předpokladů, není vyhoštění po zákonu přípustno. Žal. úřad vycházel z předpokladu, že jsou zde obě uvedené podmínky dány.
Dle správních spisů a obsahu nař. rozhodnutí vyvozoval žal. úřad, že st-lka pozbyla čsl. státního občanství a jest proto cizozemkou z toho, že výnosem civ. správy Podk. Rusi z 24. února 1925 bylo vysloveno, že muž st-lky Arnošt S., od něhož odvoditi jest její státní občanství, ztratil čsl. státní občanství podle § 30 zák. čl. L. z roku 1879. — — —
St-lka dovozuje ve stížnosti, že st-lka nepozbyla svého státního občanství, ježto zákon výslovně uvádí, kdy žena pozbývá současně s manželem státního občanství, neobsahuje však ustanovení, že žena pozbývá státního občanství, když zaniklo státní občanství manželovo rozhodnutím úřadu; obzvláště nelze úsudek, k němuž dospěl žal. úřad, dovoditi z ustanovení § 41 zák. čl. L. z roku 1879. Námitce této jest dáti za pravdu. Otázka stát. občanství st-lky nebyla vlastním předmětem rozhodování žal. úřadu, jenž jako stolice odvolací byl povolán rozhodovati o zákonitosti vyhošťovacího nálezu první stolicí proti st-lce vydaného. Otázku stát. občanství st-lky řešil tudíž jen prejudicielně, t. j. zkoumaje, jsou-li dány zákonné předpoklady pro vyhoštění, zjišťoval také, je-li st-lka stát. občankou čsl. čili nic.
Odpověď na tuto otázku v rámci nař. rozhodnutí jest proto součástí skutkové podstaty rozhodnutí toho, jejíž správnost může nss posuzovati toliko s hledisek formálních.
Předpisy o nabývání a ztrátě stát. občanství na onom území čsl. republiky, které před převratem bylo součástí státu uherského, obsahuje zejména zák. čl. L:1879. Zákon tento obsahuje v §§ 2 a násl. předpisy o tom, jak se stát. občanství nabývá a v §§ 20 a násl. předpisy o tom, jak se stát. občanství ztrácí. Nějakého všeobecného ustanovení, že ztráta stát. občanství manželova beze všeho dalšího a za všech okolností působí také ztrátu stát. občanství manželky, zákon tento neobsahuje. Naopak zákon všude tam, kde se ztrátou stát. občanství manželova spojuje takovýto právní účinek pro manželku, stanoví tak výslovně a víže tu v některých případech účinek takový na splnění ještě určitých dalších předpokladů. Tak v § 26 jest stanoveno, že »propuštění« má platnost pro manželku, jestliže se tato s manželem vystěhuje; dle § 32 působí ztráta stát. občanství manželova vzdálením se (§ 31) i na manželku s ním spolužijící. Naproti tomu nemá zákon ustanovení, že ztráta manželova stát. občanství vyslovená dle § 30 rozhodnutím úřadu vztahuje se též na manželku. Kdyby byl chtěl zákonodárce účinky ztráty stát. občanství manželova podle cit. § 30 rozšířiti na manželku, byl by zajisté ustanovení toho obsahu do zákona pojal, jako to učinil ve zmíněných případech §§ 26 a 32. Neučinil-li tak zákonodárce, dal tím zřejmě na jevo, že v takovémto případě manželka stát. občanství sňatkem nabytého pozbýti nemá. Zákonodárce nechtěl zde patrně rozšířiti ztrátu stát. občanství na manželku, jelikož příčiny ztráty spočívají jedině v činech a chování se manžela.
Z úvah těchto plyne, že ztrátu čsl. stát. občanství vyslovenou na základě § 30 zák. čl. L z roku 1879 pouze proti manželu, nelze vztaho- vati též na manželku.
Jelikož žal. úřad toliko na základě výroku úřadu, jímž podle § 30 vyslovena byla ztráta čsl. stát. občanství Arnošta S., usoudil, že i st-lka jako jeho manželka pozbyla čsl. stát. občanství a nalézá se vůči státu čsl. v postavení cizozemky, nemá úsudek tento dostatečné opory ve spisech. Následkem toho bylo nař. rozhodnutí na tomto mylném závěru založené zrušiti dle § 6/2 zák. o ss.

Citace:

č. 6116. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 713-714.