Č. 6058.

Vojenské věci: I. * Vojenský gážista, vyšlý z řad poddůstojníků z povolání, má dle § 30 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924 nárok, aby mu činná vojenská služba ode dne úspěšného ukončení předepsané služební praxe byla započítána v poměrů důstojnickém, i když úspěšné ukončení předepsané praxe není podle příslušných služebních předpisů jedinou podmínkou pro jmenování vojenským úředníkem. — II. O předpisech stran ustanovování voj. evidenčních úředníků v Bosně a Hercegovině.
(Nález ze dne 12. listopadu 1926 č. 22659). Prejudikatura: Boh. 2032 adm.
Věc: Josef K. v B. proti ministerstvu národní obrany (kapitán just. služby Dr. P. Schmied) o započtení čekatelské služební doby a náhradu přeplacených požitků.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušují se pro nezákonnost.
Důvody: St-l nastoupil dne 1. října 1895 presenční službu vojenskou, byl dne 4. března 1908 jmenován voj. pomocníkem u okr. úřadu ve V. v Bosně, podělen dne 13. srpna 1908 certifikátem, jmenován dne 1. května 1910 voj. evidenčním asistentem a po převratu převzat do čsl. vojska jako gážista činné služby. Při přezkoušení osobního výkazu škrtla voj. odborná účtárna st-li dobu od 5. března 1908 do 1. května 1910 ze služ. doby v poměru důstojnickém a započetla ji st-li do služ. doby gážisty mimo hodnostní třídu. V důsledku tohoto opatření předepsala hospodářská správa zem. voj. velitelství v Bratislavě st-li k náhradě částku 7604-28 Kč, přeplacenou v době od 1. ledna 1921 do 28. února 1925.
Proti opatření voj. odborné účtárny podal st-l k žal. úřadu rozklad proti nálezu hospodářské správy, pak rekurs, v nichž souhlasně dovozoval, že doba, kterou mu voj. odborná účtárna škrtla z poměru důstojnického, měla mu býti v tom poměru započítána na základě ustanovení bodu 157 Směrnic z požitkového zákona — Věstník věcný 1924 č. 32 čl. 283, neboť dle předpisu služební knihy A-63 (předpis pro bosensko-hercegovské voj. evidenční důstojníky a voj. pomocníky) byla šestiletá služba voj. pomocníka — mimo získání úřednického certifikátu — podmínkou pro jmenování voj. evidenčním úředníkem, takže doba ztrávená v činné voj. službě po této šestileté praksi do doby jmenovací voj. evidenčním asistentem, t. j. doba od 4. března 1908 do 30. dubna 1910 jest dobou, kterou jest ve smyslu cit. bodu 157 Směrnic započítati v poměru důstojnickém.
Nař. rozhodnutím z 15. července 1925 zamítlo mno st-lův rozklad do nezapočtení uvedené doby do poměru důstojnického z těchto důvodů: Podle předp. A-63 bylo pro jmenování do hodnosti voj. evidenčního asistenta zapotřebí dosažení úřednic. certifikátu a vykonání nejméně 6leté (později tříleté) úspěšné služby jako voj. pomocník u správních úřadů v Bosně a Hercegovině. Poměr čekatele vojenského evidenčního asistenta řečený předpis nestanoví, ani se o něm nezmiňuje. Poněvadž však dosažení řečeného certifikátu bylo vázáno různými podmínkami (bezvadná konduita, beztrestnost), jejichž nesplnění bylo překážkou pro podělení certifikátem, nebylo ukončení 6leté prakse u adm. úřadů v Bosně a Hercegovině samo o sobě podmínkou pro jmenování voj. evidenčním úředníkem a nelze tudíž na voj. pomocníky s 6 (3) letou praksí pohlížeti jako na čekatele voj. evidenčního úředníka. Započtení čekatelské služ. doby evidenčních důstojníků bylo řešeno a rozhodnuto výnos. č. j. 98740/dopl. z r. 1921 a zaslání rozkladu škpt. evid. Josefa K. nebylo tedy odůvodněno.
Dalším nař. rozhodnutím z 24. července 1925 zamítlo mno rekurs st-lův do nálezu hospodářské správy zem. voj. velitelství v Bratislavě a uvedlo v důvodech: Vývody rekurenta mno neuznává. Předpis A-63 nestanoví poměr čekatele voj. evidenčního asistenta, ale určuje dvě podmínky pro jmenování do řečené úřednické hodnosti a to dosažení úřednického certifikátu a nejméně 6 (3)letou úspěšnou službu jako vojenský pomocník. Tedy úspěšné konání řečené prakse nebylo samo o sobě podmínkou pro jmenování voj. evidenčním úředníkem, obzvláště když i dosažení úřednického certifikátu vázáno bylo dalšími podmínkami, jako beztrestností a bezvadnou konduitou v posledních 2 letech, a poddůstojník z povolání ukončivší 6 (3)letou praksi u správních úřadů v Bosně a Hercegovině nezískává tím definitivně kvalifikace pro jmenování voj. úředníkem a nestává se úřednickým čekatelem, jak toho vyžaduje znění bodu 157 »Směrnic«.
O stížnosti do těchto rozhodnutí nss uvážil:
Jediným předmětem sporu jest otázka, zda doba, kterou st-l ztrávil v činné službě voj. jako voj. pomocník u adm. úřadů v Bosně ode dne, kdy uplynulo 6 let jeho služby voj. pomocníka u zmíněných úřadů, do dne, kdy st-l byl jmenován voj. evidenčním asistentem, t. j. doba od 4. března 1908 do 30. dubna 1910, má mu býti započtena v poměru důstojnickém, či v poměru poddůstojníka z povolání.
Při řešení této otázky třeba přihlédnouti k tomu, že st-l jest aktivním gážistou, vyšlým z řad poddůstojníků z povolání a že se tudíž ve sporné otázce na jeho osobu vztahuje ustanovení § 6 bodu A č. 3 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. stanovící, že akt. důstojníkům, vyšlým z řad poddůstojníků z povolání, počítá se služ. doba od vykonané stanovené prakse celá do let důstojnických, vyjímajíc jeden rok čekatelský, upravené vzhledem k zmocnění danému vládě článkem XII. zák. ze 4. července 1923 č. 152 Sb., předpisem § 30 vlád. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. z r. 1924 v tom směru, že důstojníkům vyšlým z řad poddůstojníků z povolání počítá se doba činné voj. služby ode dne vykonání odborné zkoušky, resp. ode dne úspěšného ukončení předepsané služ. prakse celá pro poměr důstojnický.
Ve shodě s těmito předpisy a právním názorem vysloveným nss-em v nál. Boh. 2032 adm., že praksi s prospěchem vykonanou ve smyslu cit. ustanovení jest rozuměti praksi požadovanou předpisy vojenskými pro dosažení vyššího postavení ve voj. správě, stanovil žal. úřad ve Směrnicích k požitkovému zákonu č. 195/20 a jeho novele č. 152/23, jakož i k prov. nař. č. 10/24, uveřejněných ve věstníku z r. 1924 část věcná čl. 283 pod bodem 157, že důstojníkům vyšlým z řad poddůstojníků z povolání doba ztrávená v činné voj. službě před jmenováním poručíkem ode dne úspěšně vykonané odborné zkoušky, nebo doba předepsané služební prakse, počítá se plně pro poměr důstojnický toliko tehdy, byla-li tato zkouška nebo prakse podmínkou podle příslušných předpisů pro příslušný obor, resp. pro služ. kategorii, v níž dotyčný gážista, byv jmenován důstojníkem, resp. voj. úředníkem v XI. hodn. tř., konal skutečně službu.
Nutno tedy zkoumati, zda podle předpisů pro onen obor služby, v níž st-l, byv jmenován voj. evidenčním asistentem, tedy úředníkem XI. hodn. tř., konal skutečně službu, jest prakse konaná st-lem ve funkci voj. pomocníka podmínkou pro obor služby voj. evidenčního asistenta tak, aby doba ztrávená st-lem v činné voj. službě ode dne úspěšně vykonané služ. prakse před jmenováním voj. evidenčním asistentem mohla býti plně započítána v poměru důstojnickém. Předpisy těmi jsou služební předpisy A-63 pro Bosensko-Hercegovské voj. evidenční úředníky a voj. pomocníky. V hlavě II. těchto předpisů se stanoví, že doplňování voj. evidenčních úředníků děje se jmenováním voj. pomocníků voj. asistenty, jestliže dotyčný a) má certifikát, opravňující ke službě úřednické, resp. vyhovuje podmínce § 54 prov. branného zákona pro Bosnu a Hercegovinu, b) konal nejméně 6 roků uspokojivě službu jako voj. pomocník u bosensko-hercegovských adm. úřadů a c) jest zemské řeči ve slově i obou druzích písma do té míry mocen, že atd.
Z tohoto předpisu jest patrno, že pro jmenování voj. evidenčním úředníkem byla jako jedna z podmínek předepsána alespoň šestiletá služba voj. pomocníka, že tedy šestiletá služba ta byla podmínkou podle příslušných předpisů pro obor služby, v níž st-l, byv jmenován voj. úředníkem XI. hodn. třídy, konal skutečně službu, a že jest tedy praksi, o které mluví ustanovení bodu 157 Směrnic, ve shodě s §em 30 vlád. nař. č. 10 ex 24.
Je-li tomu tak, pak st-l, jenž — jak nepopřeno — tuto šestiletou službu v době od 4. března 1902 do 3. března 1908 uspokojivě konal — vyhověl předpokladu, na nějž ustanovení § 30 vlád. nař. č. 10/24 váže nárok na započtení doby po skončení této služby ve jmenování voj. úředníkem XI. hodn. tř. v poměru důstojnickém, a vzešel mu tak nárok, aby doba od 4. března 1908 do 30. dubna 1910 byla mu započítána v poměru důstojnickém.
Na tom ničeho nemůže měniti okolnost, že zmíněný předpis A-63 nestanoví, že po uspokojivě vykonané 6leté službě stává se voj. pomocník úřednickým čekatelem a že ukončení 6leté služby u adm. úřadů v Bosně a Hercegovině nebylo samo o sobě jedinou podmínkou pro jmenování voj. evidenčním úředníkem, když cit. ustanovení § 30 vlád. nař. č. 10/24 pro nárok, jehož se st-l domáhal, ani nežádá stanovení poměru čekatelského po úspěšně vykonané praksi, ani nepředpisuje, že úspěšně vykonaná prakse musí býti jedinou podmínkou pro obor služby, v níž st-l, byv jmenován voj. úředníkem XI. hodn. třídy, službu skutečně konal, naopak, jako jediný předpoklad nároku toho klade požadavek, aby úspěšně vykonaná prakse byla podmínkou pro příslušný obor služby.
Z téhož důvodu nerozhodna jest i okolnost, že ukončení 6leté prakse u adm. úřadů v Bosně a Hercegvině nezískalo voj. pomocníku definitivně kvalifikace pro jmenování voj. úředníkem a že samo dosažení certifikátu vázáno bylo podmínkami.
Nař. rozhodnutí vychází však z názoru opačného, tedy, jak výše dovozeno, mylného, pročež je bylo zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6058. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 614-617.