Č. 5861.

Nemocenské pojišťování (Slovensko): * Nárok na nemocenské dávky zaniká ve smyslu § 60, odst. 3. zák. čl. XIX/1907 dnem vystoupení ze zaměstnání i tehdy, když zaměstnavatel z důvodu opožděné řádné ohlášky povinen jest platiti příspěvky až do skutečného odhlášení (§ 14, odst. 3 cit. zák.).
(Nález ze dne 14. září 1926 č. 18556).
Věc: Okresní dělníky pojišťující pokladna v Prešově proti župnímu úřadu v Košicích o náhradu léčebného.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Okr. úřad v Prešově uznal výměrem z 26. června 1923 stěžující si pokladnu povinnou nahraditi do 15 dnů pod exekucí všeob. nemocnici v Praze náklady v částce 644 K, jež vznikly nemocničním ošetřováním Marie Z. v době od 31. října do 5. prosince 1921. Z tohoto výměru se pokladna odvolala k župnímu úřadu v Košicích, uplatňujíc, že Marie Z. přestala býti členkou pokladny dnem 15. října, kdy vystoupila ze zaměstnání, a ježto byla pojištěna jen od 15. srpna do 15. října 1921, nenabyla vůbec nároku na nemocenské podpory po zrušení členství (§ 60 odst. 3 zák. čl. XIX/1907). Odhláška zaměstnavatelky z 15. října 1921 nebyla pokladnou vzata na vědomí, protože nevyhovovala předpisu § 19 cit. zák. čl. a poněvadž správná odhláška došla teprve 10. prosince 1921, vydal úředník pokladny svolení k nemocničnímu ošetření Marie Z., poněvadž v té době nebyla v evidenčním listě ještě provedena odhláška. Župní úřad v Košicích odvolání stěžující si pokladny nař. rozhodnutím nevyhověl a potvrdil rozhodnutí I. stolice z těchto důvodů: »Pojišťující pokladna jest povinna ve smyslu § 118 zák. čl. XIX : 1907 hlášení zaměstnavatelů kontrolovat a nesprávné hlášení případně na útraty zaměstnavatelovy ve smyslu § 20 cit. zák. opraviti. Poněvadž tak neučinila, jest povinna nésti následky svého zmeškání. Obrana odvolatelky, že podle 3. odstavce § 60 zák. čl. XIX : 1907 není povinna hraditi ošetřovné za zaměstnance, který už z práce vystoupil, v tomto pádě nepřichází v úvahu, poněvadž ve smyslu analogického ustanovení 4. odstavce tohoto §u musí Marie Z., jejíž nepravidelné odhlášení, učiněné zaměstnavatelem, pokladna, jak sama uznává, nepřijala, býti považována za členku pokladnice až do doby jejího správného odhlášení, t. j. do 10. prosince 1921, následkem čehož i nároky pokladny na členské příspěvky nezanikly. Zřejmo je tudíž, že nehledíc k jiným otázkám, záležitost lze posoudit jen na základě vylíčeného skutkového stavu věci a nemůže se župní úřad (nejsa ani k tomu příslušen) pouštěti do meritorního posouzení nároku na zaplacení nebo vymáhání členských příspěvků, spadajících na dobu nemocničního ošetřování, neboť členské příspěvky vymáhá pokladna na zaměstnavateli ve smyslu § 118 zák. čl. XIX/1907 samostatně, a kompetentní adm. úřady zakročují jen tehdy, když tento postup je vyvolán ve smyslu § 156 zák. čl. XIX z r. 1907. Není tedy pochybnosti o tom, že odvolatelku zatěžuje v prvé řadě povinnost zaplatiti dotyčné ošetřovné, při čemž župní úřad nedotýká se toho jejího práva, dle něhož k uplatnění svých nároků může podati regresní žalobu na příslušný úřad ve smyslu § 156 zák. čl. XIX z roku 1907.«
Stížnost domáhající se zrušení tohoto rozhodnutí pro nezákonnost, namítá, že členstvo a nárok Marie Z. zanikly už 15. října 1921 jejím vystoupením ze zaměstnání (§ 60, odst. 3 zák. čl. XIX/1907) a pasivní členstvo dle § 61 nemohla nabýti, poněvadž byla členkou pokladnice jen od 15. srpna do 15. října 1921. Nss dal stížnosti za pravdu.
Povinnost okresních dělníky pojišťujících pokladen hraditi útraty nemocničního ošetření a zaopatření předpokládá, aby pokladna z titulu členství byla zavázána k podporování onemocnělého (arg. § 59 zák. čl. XIX z r. 1907). Členství a nárok na nemocenské podpory zaniká u členů pojištění podrobených dnem, kterého vystoupí ze zaměstnání (arg. § 60, odst. 3. cit. zákona).
V tomto případě dle nesporného děje vystoupila Marie Z. ze zaměstnání, podmiňujícího pojistnou povinnost, dnem 15. října 1921. Nebyla tedy v den vstupu do nemocnice, t. j. dne 31. října 1921, členkou stěžující si pokladny a neměla již nároku na nemocenskou podporu vůči stěžující si pokladně. Že by den 31. října 1921, kterého Marie Z. vstoupila do nemocn. ošetření, spadal do doby karenční § 61 cit. zák., nař. rozhodnutí neuplatňuje. Předpis ten by však nemohl přijíti ani v úvahu, ježto ze spisů nevysvítá, že pojistný poměr Marie Z. trval dobu, kterou vyžaduje § 61 k zachování nároků vůči pokladně po zániku členství. Jiného zákonného předpisu, jenž by nečlenům poskytoval nárok na dávky vůči pokladně, však není.
Odstavec 4. § 60 zák. čl. XIX z r. 1907, o který se nař. rozhodnutí opírá, nelze na předmětný spor použíti. Vztahuje se na dobrovolné pojištění býv. povinných členů, jsoucích bez zaměstnání. Předpoklady takového členství dle spisů tu zřejmě nejsou, není tu zejména ani požadovaného projevu vůle pojištěncovy, ani placení příspěvků jím samým, ani konečně aspoň šestiměsíčního trvání pojistného poměru. To bylo zajisté i úřadu patrno, proto dovolává se pouze analogie cit. odstavce 4. § 60. Analogie jest však vyloučena všude tam, kde již zákon sám právní stav upravuje, jak je v tomto případě, kde §§ 60 a 61 zánik nároku na dávky přesně a výstižně upravují.
Avšak ani z předpisů §§ 118 resp. 20 zák. čl. XIX/1907, jenž nař. rozhodnutí cituje, nelze dovoditi sporný závazek stěžující si pokladny. Předpisy ty poskytují pokladně jistá kontrolní práva, neobsahují však nijakou sankci v tom směru, že by nevykonávání práv těch pokladnu nějak hmotně zavazovalo. Ani tím, že pokladna požadovala od zaměstnavatele příspěvky až do řádného odhlášení, nevzala na sebe závazek platiti pojistné dávky i po skončení pojistného poměru, neboť § 14, odst. 3 cit. zák., jenž zavazuje zaměstnavatele k placení příspěvků až do řádného odhlášení, po případě až do dne vstupu zaměstnance do nového zaměstnání, kterýžto předpis zde přichází jedině v úvahu, jest předpisem pořádkovým a nemá ničeho společného s materielní stránkou poměru pojistného, jenž jest upraven v hlavě V. tohoto zákona, obsahující i shora cit. §§ 60 a 61.
Nař. rozhodnutí, jež se opírá o právní normy, které dle hořeních úvah nejsou s to odůvodniti náhradní závazek stěžující si pokladny, bylo tudíž zrušiti dle § 7 zák. o ss. — —

Citace:

č. 5861. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 266-268.