Č. 6049.

Učitelstvo: K výkladu předpisu o výměře vyučovací povinnosti a o honorování přespočetných hodin učitelky žen. ruč. prací, vyučující na škole obecné i občanské.
(Nález ze dne 10. listopadu 1926 č. 22693.)
Věc: Marie H. ve S. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o odměnu za vyučování francouzštině.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-lka má způsobilost učitelskou pro ženské ruční práce na školách obecných a občanských, dále pro francouzštinu na školách občanských; podle osobního výkazu z 30. června 1921 je def. učitelkou žen. ruč. prací při I. obecné škole dívčí ve S. a byla výnosem ošv-u ze 6. prosince 1924 přikázána dívčí škole občanské ve S. Ve školním roce 1923/24 vyučovala žen. ručním pracím 21 hodin týdně, a to na občanské škole dívčí ve S. 8 hodin a na I. obecné škole tamže 13 hodin, dále francouzštině na občanské škole dívčí ve S. 6 hodin týdně, tedy úhrnem 27 hodin týdně. Její požitky byly výnosem zšr-y z 24. ledna 1924 upraveny podle výměry pro učitelky žen. ručních prací na školách občanských.
Ředitelství školy a ošv navrhly jí za vyučování francouzštině 6X240 K. úhrnem 1440 K odměny; zšr moravská však výnosem z 27. srpna 1924 povolila jí za vyučování francouzštině v uvedeném školním roce v rámci povinnosti vyučovací odměnu 720 K. Proti této výměře podala st-lka rozklad z 21. září 1924, uvádějíc, že vyučovací povinnost učitelů všech kategorií na školách občanských činí 24 hodin týdně, což platí také pro st-lku, která má způsobilost a je ustanovena na škole občanské; tomu svědčí též § 19. odst. 2 zák. 274/1919 a 6, odst. 2 zák. 251/ 22, kde je stanoveno, že učitelky ručních prací, působící na školách ob. a obč., jsou co do požitků, zařazení a postupu na roveň postaveny učitelkám žen. ruč. prací na školách obč. Proto náleží st-lce podle čl. V. odst. 2 zák. č. 251/22 a § 9 zák. č. 251/22 za tři hodiny vyučování francouzštině, které spadají do úvazku 24 hodin, remunerace poloviční per 120 K za hodinu, za ostatní tři hodiny však plná remunerace per 240 K, tudíž úhrnem 3X120+3X240 K = 1080 K. Zšr, slyševši zv, rozhodla o tomto rozkladu výnosem z 5. listopadu 1924, že st-lce přísluší toliko remunerace 720 K, ježto ji nelze považovati jako ustanovenou při školách občanských, jelikož ručním pracím při škole občanské vyučovala toliko 8 hodin týdně, kdežto většinu vyučovacích hodin měla při škole obecné. Rekurs st-lčin byl nař. rozhodnutím zamítnut, jelikož st-lka jakožto učitelka industriální byla ustanovena pouze při škole obecné a jako taková má učebnou povinnost 28 hodin týdně, pročež jí byla odměna za vyučování francouzštině správně vyměřena.
O stížnosti nss uvážil:
Podle čl. V. odst. 2, věty druhé zák. ze 13. července 1922 č. 251 Sb. jest odměňovati vyučování nepovinným předmětům — za jistých předpodkladů, které v daném případě nejsou na sporu — až do povinné míry vyučovací povinnosti poloviční, a přes tuto míru plnou částkou odměny podle § 9 tohoto zák., to jest při vyučování nepovinnému předmětu na škole občanské 120 K, resp. 240 K ročně. Podle čl. V. odst. 1. téhož zák. činí normální míra vyučovací povinnosti pro učitele všech kategorií ustanovené při veř. školách obecných 28 a pro učitele při školách občanských 24 hodin týdně; k tomu dodává § 14 bod 9 prov. výn. min. škol. ze 7. dubna 1923 č. 42105/1, že normální míra učebné povinnosti učitelů, kteří jsou ustanoveni zároveň na škole obecné a na škole občanské a na školách těch pravidelně vyučují, jest jako při učitelích škol občanských 24 hodin týdně.
V daném případě je na sporu, zda vyučovací povinnost st-lky má býti za účelem vyměření odměny za vyučování nepovinné francouzštině na škole občanské podle článku V. odst. 2, věty druhé cit. zák. přijata počtem 24 hodin anebo počtem 28 hodin, zda tudíž oněch 6 hodin vyučování francouzštině spadá plně do vyučovací povinnosti týdně 28 hodin a má býti honorováno zcela jen částkou 120 K za hodinu, tedy úhrnně 720 K, anebo zda z oněch 6 hodin jenom tři spadají do vyučovací povinnosti 24 hodin a tři tuto vyučovací povinnost převyšují, takže jest tři hodiny odměňovati 120 K a tři 240 K, tedy úhrnem 1080 K.
Nař. rozhodnutí se postavilo na stanovisko, že st-lka (ve své hlavní činnosti jako učitelka žen. ruč. prací) je ustanovena jen na obecné škole, takže má učebnou povinnost 24 hodin, pročež jest oněch 6 hodin francouzštiny (vedle 21 hodin ručních prací) honorovati vesměs po 120 K. Stížnost naproti tomu poukazujíc na cit. § 14 bod 9 výnosu č. 42105/22, na čl. V. zák. č. 251/22 a na § 19 odst. 2 zák. č./274 1919, resp. § 6 odst. 2 zák. 251/22, tvrdí, že st-lce přísluší vyučovací povinnost toliko 24 hodin a proto honorář za oněch 6 hodin francouzštiny per 1080 K. Jádrem sporu je tedy, zda st-lku jest považovati za »ustanovenou« při škole obecné nebo při škole obecné i občanské (čl. V. odst. 1 zák. č. 251/22 a § 14 bod 9 výn. č. 42105/22).
Zákon č. 251/22 v čl. V. odst. 1 nevykládá blíže pojem ustanovení; z toho však, že neužívá jinak obvyklého výrazu »jmenování« nebo »dosazení«, lze souditi, že nemíní ani tak normální dosazení učitele na určité místo při škole té neb oné kategorie, nýbrž má na zřeteli spíše tu okolnost, že učitel na základě příkazu příslušného úřadu na té které škole trvale vyučuje; tomu svědčí též srovnání s § 19 odst. 2 par. zák. č. 274/19 v původním znění a s čl. I. § 6 zák. č. 251/22 odst. 2, kde se učitelkám ručních prací, které »vyučují« jak na školách ob. tak obč. — za určitých předpokladů — poskytují požitkové výhody učitelek ruč. prací vyučujících jen na školách obč. Stejně mluví pro tento výklad také úvaha, že def. učitelka bez určení služ. místa přikázaná k trvalému vyučování na určitou školu, nemohla by býti při opačném názoru vůbec pokládána za ustanovenou ve smyslu čl. V./l zák. č. 251/22. Konečně lze ve prospěch výkladu shora podaného uvésti též úvahu, že pro vyučovací povinnost rozhoduje patrně vedle formální kvalifikace více praktický výkon určité práce, tedy faktické vyučování na škole obecné nebo na škole občanské, než namnoze nahodilá formálnost příslušné úřední listiny.
V daném případě jde o učitelku ruč. prací, která podle osobního výkazu je def. učitelkou ruč. prací při I. obecné škole dívčí ve S., která výměrem ošv-u ze 6. prosince 1924 byla přikázána škole občanské a na této škole občanské vyučovala ruč. pracím ve školním roce 1923/24 8 hodin a které proto také byly výnosem zšr-y z 24. ledna 1924 upraveny požitky podle výměry pro učitelky žen. ruč. prací na školách občanských.
Byť tedy st-lka podle zprávy ošv-u z 18. února 1925 byla v roce 1923/24 »ve stavu I. obecné školy ve S., která je ve správě řiditelství školy občanské« a nebyla v tomto roce »dekretem ustanovena jako industriální učitelka při škole měšťanské«, nutno ji přece vzhledem k faktickému výkonu vyučovacímu na školách obou s hlediska čl. V. odst. 1 zák. č.251/22 a § 14 bod 9 prov. výn. č. 42105/22 pokládati za ustanovenou na škole obecné i měšťanské, pročež její normální míra vyučovací povinnosti činí 24 hodin týdně a přísluší jí tedy za 6 hodin vyučování francouzštině na škole občanské, jelikož vyučuje celkem 21 hodin ručním pracím, za tři hodiny odměna po 120 K a za další tří hodiny odměna po 240 K. Nař. rozhodnutí, zaujímající odchylné stanovisko a přiznávající st-lce odměnu toliko 720 K, bylo proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6049. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 592-594.