Č. 5814.

Bytová péče: Předpisy § 4 zák. č. 225/22 resp. 87/23 a 296/24 platí také pro byt vlastníka domu.
(Nález ze dne 22. června 1926 č. 13041.)
Věc: Alois B. v P. proti zemské správě politické v Praze o přeměnu bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím magistrátu hl. města Prahy z 8. ledna 1925 nebylo vyhověno žádosti Aloise B., aby mu dáno bylo podle § 4 zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. povolení ku přeměně části obytných místností, tvořících v jeho domě čp. ... v Praze jeho byt, záležející ze 2 pokojů, kuchyně a komory, na hostinské pokoje. Na odůvodnění výroku toho bylo uvedeno, že k žádané přeměně není důležitých příčin, že by Alois B. se svou rodinou neměl dostatečného bytu, kdyby žádané povolení uděleno bylo. Povolení to však by Aloisu B. nesmělo býti uděleno, ani kdyby těchto důvodů nebylo, poněvadž jest v Praze nedostatek bytů a uchazeč náhr. místností k obývání způsobilých neopatřil.
Výrok ten byl nař. rozhodnutím z jeho důvodů potvrzen s tím, že měl býti v napadeném výměru uveden zák. z 19. prosince 1924 č. 296 Sb. z. a n., jímž byla platnost zák. č. 87/23 prodloužena do 31. prosince 1926.
O stížnosti nss uvážil: — — — — — — — —
St-l namítá, že náhradní místnosti opatřovati nemusí, poněvadž nejedná se o byt nájemníků, nýbrž vlastní byt st-lův.
Zákon stanoví v § 4: »Používání bytů nebo jejich částí k jiným účelům než k bydlení jest dovoleno jen s úředním povolením. Povolení může býti uděleno jen z důležitých příčin, zejména, jde-li o použití místností k účelu veř., pro který není možno opatřiti místností jiných. Mimo to může býti povolení uděleno jen, není-li v obci nedostatek bytů aneb opatří-li žadatel náhr. místnosti k obývání způsobilé.« Předpis tento nečiní rozdílu mezi byty i částmi bytů vlastníkem domu používanými a byty nájemními. Tedy již z doslovu zákona plyne, že cit. předpis § 4 a to jak ustanovení jeho prvého tak druhého odstavce vztahují se na veškeré byty a jejich části, tedy i na byty vlastníků domu. To plyne také z účelu zákona, aby počet bytů a místností obytných vůbec v obci nebyl zmenšován (§2 a 4), aby veškeré místnosti obytné, účelům bytovým věnované, nebyly účelům těm odnímány. V důsledku toho vztahuje se na byt, který předmět sporu tohoto tvoří, třeba by st-lem jako vlastníkem domu obýván byl, předpis odst. 2, posl. věty § 4, který v případě, že jest v obci nedostatek bytů, váže povolení ve smyslu odst. 1. na opatření náhr. místností k obývání způsobilých. — — — — — — — — —

Citace:

č. 5814. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 172-173.