Č. 6005.

Státní zaměstnanci (Slovensko): * Pro posouzení nároku na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti dle usnesení min. rady z 27. července 1920 ood. II. D - 2 jest nerozhodné, zda ženatý státní zaměstnanec — vystřídal-li na Slov. několik působišť —, vedl vlastní domácnost s rodinou i v posledním nebo ještě dřívějším působišti. — II. * Nároku na diety ty nezbavuje skutečnost, že jich ženatý státní zaměstnanec ve svých dřívějších působištích ve Slov. nepožíval.
(Nález ze dne 27. října 1926 č. 21297).
Věc: Emanuel V. v L. proti ministerstvu zemědělství, exposituře v Bratislavě o diety z důvodu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Žádosti st-lově z 20. února 1925 o vyplacení diet z důvodu vedení dvojí domácnosti za dobu od 1. ledna do 31. prosince 1924 nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím, odvolávaje se na zásady usnesení min. rady z 27. července 1920. — — —
O stížnosti, vytýkající nař. rozhodnutí nezákonnost, uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí opírá se o tyto dva důvody: 1. že st-l ve svém dřívějším působišti (Nitře) nežil se svojí rodinou ve společné domácnosti. 2. že nepožíval ve svých dřívějších místech služ. diet z titulu vedení dvojí domácnosti.
Odůvodnění nař. rozhodnutí vytýká stížnost, že okolnosti, o které žal. úřad své rozhodnutí opírá, nemají s hlediska odd. II D - 2 usnesení min. rady z 27. července 1920 žádného právního významu a nemohou prokázati, že st-l na diety nároku nemá. Stížnosti bylo třeba přisvědčiti.
Sporný případ posoudilo nař. rozhodnutí dle zásad úpravy osob poměrů stát. zaměstnanců na Slov., schválených usnesením min. rady z 27. července 1920 odd. II - D -t 2, dle nichž přísluší diety stanovené v bodě III., odst. 1, případně odst. 2 bod 1. ženatým zaměstnancům na systemisovaná místa na Slov. ustanoveným, jak při původním jmenování, tak při pozdějším přeložení z moci úřední, pokud se nemohou pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště neb do místa poblíž se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati. Dalších podmínek nároku na diety zásady nestanoví, zejména nežádají, aby zaměstnanec ve svém posledním působišti vedl vlastní domácnost. Cit. ustanovení zásad ovšem předpokládá, kladouc za podmínku nemožnost přestěhování, aby zaměstnanec před svým jmenováním nebo přeložením vlastní domácnost vedl. Stačí proto, žil-li před svým ustanovením na Slov. ve vlastní domácnosti se svou rodinou a nemůže-li pro nedostatek bytů v žití tomto na Slov. pokračovati. Nezáleží pak na tom, aby — vystřídal-li na Slov. několik působišť — domácnost tu vedl i v posledním nebo ještě dřívějším působišti.
Pro výklad žal. úřadu, jenž došel výrazu v odůvodnění nař. rozhodnutí sub 1. citovaném, není tudíž v cit. zásadách žádné opory.
Zásady ty však nemají ani předpisu, jenž by zaměstnance zbavoval nároku na diety v případě, když ve dřívějších působištích diet nepožíval, ač svou domácnost tam nepřestěhoval. Ať již zaměst. nárok ten neuplatňoval, ať se ho vzdal, ať mu nebyl přiznán, okolnosti ty, pokud jsou připjaty ke služ. místu od nynějšího jeho působiště odchylnému, nemohou býti prejudicem pro nárok uplatňovaný na nynějším novém služ. místě, nýbrž třeba nárok na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti, na tom kterém služ. místě uplatňovaný, posuzovati samostatně hodnocením konkrétních okolností případu.

Citace:

č. 6005. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 517-519.