Č. 6163.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: I. Spolek je legitimován ke stížnosti na nss proti rozhodnutí sistujícímu usnesení obecní rady stran věci majetkové spolku toho se dotýkající. — II. K výkladu předpisů §§ 115 a 116 obecního statutu města Olomouc stran práva státní správy sistovati usnesení městské rady.
(Nález ze dne 17. prosince 1926 č. 10769). Prejudikatura: Boh. 1069/21, 1525/22, 3978/24 adm.
Věc: Spolek .... v O. proti ministerstvu vnitra o zákaz vykonati usnesení obecní rady.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Brně výnosem z 11. ledna 1923 zakázala z dozorčí moci státní správy podle §§ 115 a 116 statutu města Olomouce provedení usnesení obecní rady města Olomouce z 2. listopadu 1918, jelikož tento sbor usnesením tímto překročil meze své kompetence. Výnos jest odůvodněn takto:
»Měšťanská ostrostřelecká společnost v Olomouci jest knihovním vlastníkem domu č. ... K řečenému domu patří parcely č. .... Toto vlastnické právo jest však na základě listin z 5. dubna 1797 a 8. srpna 1815 knihovně zajištěnou poznámkou omezeno v tom smyslu, že měšťanská ostrostřelecká společnost v nižádném čase není oprávněna jakýmkoliv způsobem právo vlastnické bez vědomí a schválení o-ckého magistrátu vykonávati a tyto reality bez vrchnostenského schválení ani obtížiti ani prodati.
Vzdání se tak dalekosáhlého, knihovně zajištěného oprávnění jest však dle platného statutu města O. (zem. zák. z 24. ledna 1866 č. 6 z. z.) považovati za zcela mimořádný, blaha obce se dotýkající akt, který dle § 78 lit. i) statutu náležel do kompetence měst. zastupitelstva. Jestliže tedy měst. rada v O. usnesením z 2. listopadu 1918 sama povolila knihovní výmaz onoho zcela mimořádného oprávnění obce, dala zhotoviti dotyčné výmazné prohlášení a na jeho základě dala ono oprávnění knihovně vymazati, dlužno v tomto počinu spatřovati překročení meze působnosti měst. rady statutárně vytčené, ať již řečené oprávnění obce má povahu soukromou nebo veřejnoprávní. Z toho důvodu byl vládní komisař města O. dle § 111 statutu k sistujícímu opatření nejen oprávněn, nýbrž i povinen, zsp byla pak podle § 116 statutu povinna provedení usnesení měst. rady z 2. listopadu 1918 zakázati.«
Žal. úřad nevyhověl nař. rozhodnutím odvolání městské ostrostřelecké společnosti v příčině zákazu výkonu usnesení ob. rady z 2. listopadu 1918, z důvodů, uvedených v rozhodnutí zsp-é. K vývodům stížnosti v tomto směru podotkl žal. úřad, že dle výslovného znění § 116 statutu města O. jest zsp povinna, usnesení, kterými obecní (městská) rada překročila obor své působnosti, zakázati, a nelze proto, má-li účel situace býti vystižen, vykládati nař. výrok jinak, než jako kasaci závadného usnesení, a to i tehdy, když usnesení to bylo zatím vykonáno (v knihách pozemkových provedeno).
Tomuto rozhodnutí vytýká stížnost nezákonnost a vady řízení. Zal. úřad upírá v odv. spisu stěžujícímu si spolku legitimaci k této žádosti, uváděje, že legitimaci takovou lze přiznati toliko obci, zastoupené orgánem, jehož usnesení bylo inhibováno, nikoli však též osobám třetím. Nss uvážil v té příčině toto:
Úkolem nss-u jest, aby chránil subj. práva strany, která byla nezákonným rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu dotčena. Usnesením měst. rady v O. z 2. listopadu 1918 byl dán jménem obce souhlas k výmazu knihovně zajištěných práv na nemovitostech, jejichž vlastníkem jest stěžující si spolek. Nař. rozhodnutím bylo toto usnesení zrušeno. Vytýká-li stěžující si spolek, že toto rozhodnutí jest nezákonné a že se opírá o řízení, jež jest stiženo podstatnými vadami, nelze označiti jeho stížnost jako nepřípustnou, neboť spolek tvrdí, že nař. rozhodnutím bylo zasaženo do jeho subj. práv inhibovaným usnesením založených.
Podrobiv tudíž stížnost svému meritornímu přezkoumání, obíral se nss nejprve námitkou, vytýkající, že v konkrétním případě bylo použito § 116 ob. statutu města O. nezákonně, neboť není prý účelem dozorčí státní správy, aby zamezovala překročování kompetence mezi měst. radou a měst. zastupitelstvem. Stížnost soudí, že jen obecní zastupitelstvo, do jehož oboru působnosti podle názoru žal. úřadu měst. rada zasáhla, mohlo zjednati nápravu a to pořadem práva.
Naproti tomuto názoru stačí poukázati na to, že dozorčí právo státní správy podle §§ 115 a 116 statutu města O. se vztahuje na všechna usnesení měst. rady, kterými překročila meze své působnosti neb jež jsou v rozporu se zákonem. Jest tedy dozorčí zakročení ve smyslu těchto předpisů odůvodněno jakýmkoli překročením mezí působnosti městskou radou, t. j. bez rozdílu, zdali měst. rada svým usnesením zasahuje do oboru působnosti jiných úřadů, či do působnosti vyhrazené městským statutem obecnímu zastupitelstvu. Slušelo proto zamítnouti shora uvedenou námitku jako bezdůvodnou.
Stížnost dovozuje dále nezákonnost nař. rozhodnutí v podstatě takto: Právo, na něž vztahuje se knihovní zápis zakládající se na listinách z 5. dubna 1797 a z 8. srpna 1815, bylo svou podstatou právo, které příslušelo o-ckému magistrátu jako vrchnosti, nikoli právo obce o-cké jako soukromoprávního subjektu. Ono vrchnostenské právo magistrátu však zaniklo přeměnou někdejšího státu policejního v stát ústavní, zejména ústavními zákony z roku 1867 a zákonem spolkovým z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z., jimiž zrušena byla policejní omezení občanů a spolků stran nabývání nemovitostí a volného disponování s nimi. Jestliže tedy měst. rada v roce 1918 projevila souhlas s výmazem onoho knihovního zápisu, nevzdala se tím nijakého soukromoprávního práva obce nebo části ob. majetku; šlo jen o výmaz zápisu týkajícího se veřejnoprávního omezení spolku, jež již dávno zaniklo. Měst. rada neporušila proto zákon, zejména ustanovení § 78 lit. i) o-ckého statutu, když vyslovila formální souhlas s výmazem uvedeného zápisu. Jako vadu řízení vytýká v tomto směru stížnost, že úřady nezjistily náležitě okolnosti rozhodné pro posouzení povahy onoho práva, o němž knihovní zápis mluví, resp. že jejich úsudek, jako by šlo o soukromé právo obce, jest se spisy, zejména s obsahem zmíněných listin z roku 1797 a 1815 v rozporu.
O těchto vývodech uvažoval nss takto:
V uvedených listinách z roku 1797 a 1815 praví se, že nemovitosti tam vyznačené, »které spolek měl od nepaměti v pokojném držení«, se spolku odevzdávají do vlastnictví. Listina z roku 1815 jest v nadpisu označena jako »listina odevzdací.« K tomuto odevzdání do vlastnictví připojena byla výhrada shora doslovně citovaná. Se zřetelem k takovémuto obsahu a znění listin jest odůvodněn závěr, že onen akt, jímž o-cký magistrát odevzdal označené nemovitosti spolku do vlastnictví, byl aktem povahy soukromoprávní, a že tudíž stejnou povahu měla i výhrada, jíž výkon vlastnického práva na spolek převedeného byl omezen. Závěr ten mohl by býti vyloučen jen nějakými určitými okolnostmi, z kterých by zcela jasně vysvítalo, že substratem oněch listin nebyla, jak znění jejich nasvědčuje, soukromoprávní disposice, nýbrž akt vrchnostenské moci magistrátu. Takovou okolnost nelze o sobě viděti v tom, že v oné výhradě se mluví o schválení magistrátu a o schválení vrchnostenském, uváží-li se, že magistrát byl i representantem obce jako soukromoprávního subjektu i nositelem moci vrchnostenské. Nějaké doklady, jež by dokazovaly, že magistrát, vydávaje uvedené listiny jednal výlučně u výkonu své úřední moci, nalezeny nebyly, ač po nich, jak ze spisů je patrno, bylo pátráno, a ani stížnost nějaké určité doklady toho způsobu neoznačuje. Z toho důvodu neshledal nss ani výtku vadnosti řízení v tom směru stížností vznesenou za důvodnou.
Je-li však omezení vlastnického práva stěžujícího si spolku v knihách zapsané založeno na titulu soukromoprávním, pozbývají veškerého podkladu vývody stížnosti, dovozující, že ono omezení zaniklo změnami, jež nastaly v oboru práva veřejného, zejména vydáním rak. zákl. zákonů stát. a zák. o právu spolkovém z r. 1867.
Založil-li žalovaný úřad tudíž právem své rozhodnutí na předpokladu, že ono omezení v knihách zapsané, jemuž stěžující si spolek jako vlastník nemovitostí v knihovní vložce č. ... zapsaných jest podroben, v době, kdy městská rada učinila usnesení z 2. listopadu 1918, trvalo po právu, jest nutno dále zkoumati, zdali právem uznal měst. radu za nepříslušnou, aby se jménem obce vzdala práv poznámkou v uvedené knih. vložce pro ni založených. Otázku tuto posouditi jest podle měst. statutu pro O. platného. Tento statut, vypočítávaje v § 78 ony správní věci, o nichž rozhodovati vyhrazuje měst. zastupitelstvu, uvádí mezi nimi pod písmenou i) také usnášení o všech mimořádných věcech blaha obce se týkajících, zvlášť neoznačených. Posuzoval-li pak žal. úřad také vzdání se práva obci knihovně zajištěného za věc mimořádnou, blaha obce se týkající a tedy podle § 78 lit. i) z příslušnosti měst. rady vyňatou, nemohl nss shledati v tom ani nesprávný výklad nebo nesprávné použití uvedeného předpisu ani nijakou vadu formální.
Zbývá ještě námitka, že sistace usnesení měst. rady z 2. listopadu 1918 byla nepřípustná proto, že toto usnesení bylo již vykonáno. Ani tuto námitku neuznal nss za důvodnou, setrvav na právním názoru, který vyslovil v nál. Boh. 1069/21 adm., že nelze vykládati dozorčí výrok, kterým úřad určité usnesení prohlašuje podle § 116 měst. statutu o-ckého za nevykonatelné jinak, než jako kasaci závadného usnesení a že vydání takovéhoto kasatorního výroku nikterak není vyloučeno tím, že ono usnesení bylo zatím již vykonáno (srov. také nál. Boh. 1525/22, 3978/24 adm. a j.).

Citace:

č. 6163. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 804-807.