Č. 5762.

Obecní notáři (Slovensko): Obecní notář, dosud podle
zák. č. 211/1920 neustanovený, nemá — třebas koná službu — právního nároku na zálohu (preddavok) na svoje budoucí požitky.
(Nález ze dne 10. června 1926 č. 12.339.)
Věc: Jan B. v Turč. Sv. Martině (adv. Dr. Frt. Kačer z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o služební požitky.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 10. června 1920 žádal st-l o přijetí do def. služby státní a odůvodňoval žádost tuto mimo jiné tím, že v létech 1905—1914 zaměstnán byl jako podnotář, od r. 1914—1918 konal
službu válečnou a od 3. listopadu 1918 zastává úřad jako okolní notář
okresu ... Výnosem žal. úř. z 28. srpna 1920 byla st-li poukázána záloha
900 Kč měsíčně na jeho budoucí požitky s tím, že poukázání zálohy nikterak neprejudikuje jeho def. jmenování ani přiznání řádného platu podle zák. č. 541/19. Výnosem téhož úřadu z 31. března 1921 byla výplata zálohy této dnem 31. května 1921 zastavena. Dalším výnosem žal. úřadu z 28. dubna 1922 byla st-li poukázána záloha měsíčně 900 Kč i za měsíc
červen až srpen 1921. V době od 1. září 1921, resp. od 10. září 1921 do 31. května 1922 působil st-l jako notářský pomocník v N. za měsíční odměnu 500 Kč. Od 1. června 1922 konal službu při notářském úřadě v Št. T. a byla mu opětně od 1. června 1922 poukázána záloha 900 Kč měsíčně.
Výnosem min. vnitra z 5. srpna 1922 byl žal. úřad zmocněn ustanoviti st-le kancelářským oficiantem v systemisovaném stavu politické správy na Slov., načež byl st-l dekretem žal. úřadu z 22. srpna 1922 ke dni 31. srpna 1922 ustanoven kancelářským oficiantem.
Žádosti st-lově z 12. září 1924 o výplatu diference měsíčně 400 Kč mezi platem 500 Kč, který bral v době od 1. září 1921 do 31. května 1922 po dobu svojí působnosti u notářského úřadu v N., a zálohou 900 Kč vyplácenou mu před oním obdobím i po něm, žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl s tím odůvodněním, že st-l v uvedené době nebyl v žádném služ. poměru k státu čsl. a nemá tedy za řečenou dobu právního nároku na jakékoliv požitky z prostředků státních. O stížnosti uvažoval nss takto:
St-l domáhá se v podstatě toho, aby mu i za dobu od 1. září 1921 do 31. května 1922 vylacena byla záloha 900 Kč měsíčně, resp. rozdíl, oč mu vyplaceno bylo méně. Již z pojmu »záloha« — »preddavok« se podává, že jde o plat, který byl prozatím dáván osobám, které do státní
služby čsl. dosud řádným způsobem a zejména příslušným k tomu úřadem přijaty nebyly, a poskytován byl v předpokladu, že do státní služby přijaty budou. Tento charakter »preddavku« plyne jasně zejména z výnosu žal. úřadu z 28. srpna 1920, jímž st-li »preddavok« ten poprvé byl přiznán. Právní a tedy stihatelný nárok na poskytnutí takové zálohy osobám do státní služby čsl. dosud nepřijatým není založen v žádné všeobecně publikované právní normě, a příslušel býv. uh. obecním nebo obvodním notářům do státní služby dosud nepřevzatým jenom potud, pokud jim skutečně byl přiznán. St-li pak na dobu od 1. září 1921 do 31. května 1922 záloha taková přiznána nebyla.
Domnívá-li se st-l, že v době, o kterou jde, jako notář byl ve služ. poměru k státu čsl., ježto po tuto dobu působil při adm. službě státní, a má-li za to, že z toho důvodu má nárok na služ. požitky proti státu, pak jest na omylu, ježto pragmatikálním státním úředníkem se nestal, nebyv
jím ministrem vnitra, k tomu jedině příslušným (srovnej nález nss-u Boh. 1142 adm.), ustanoven, a nemůže proto činiti nárok na služ. požitky státních úředníků pragmatikálních, kdežto pro případ, že by z poukazu st-lova na min. nař. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z. bylo snad možno stížnosti rozuměti tak, že po uvedenou dobu měl st-li býti přiznán nárok na požitky kancelářských pomocníků neb oficiantů, by musila stížnost býti odmítnuta jako nepřípustná dle § 3 lit. a) zák. o ss, ježto jak poměr kancelářských pomocníků, tak i poměr oficiantů jest soukromoprávním poměrem služebním (arg. § 6 odst. 3 a § 72 cit. nař.) a spory z takového poměru vznikající jsou vzhledem k ustanovení § 3 lit. a) zák. o ss a § 105
ústavní listiny z příslušnosti nss-u vyloučeny.

Citace:

č. 5762. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 68-69.