Č. 5897.

Jazykové právo. — Školství: * I. I za platnosti jazykového zákona z 29. února 1920 č. 122 Sb. má okr. škol. výbor právo na ochranu menšinovou v ohledu jazykovém, pokud vystupuje na ochranu svých práv presentačních. — II. O dvojí povaze okr. škol. výboru jakožto úřadu školského a jakožto zástupce samosprávného okresu školního.
(Nález ze dne 24. září 1926 č. 19064).
Prejudikatura: Boh. XII., 670 adm. a j.
Věc: Okresní školní výbor v T. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran presentace na místo ředitelky občanské dívčí školy v T.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Vynesením z 29. září 1924 nepotvrdila zšr v Praze presentaci Filomeny S., odborné učitelky v T., na místo def. řiditelky při občanské škole dívčí v T., vykonanou ošv-em v T. ve schůzi z 29. srpna 1924, poněvadž presentovaná není službou nejstarší ze ženských uchazečů pro uvedené, s předností pro ženy vypsané místo aspoň »dobře« kvalifikovaných a odporuje tudíž její presentace ustanovení čl. IV. zák. č. 306/1920.
Stížnost ošv-u do vynesení tohoto podanou zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím jako bezdůvodnou a vyslovilo, že zšr jednala správně podle čl. IV. zák. č. 306/1920, nepotvrdivši presentaci, poněvadž presentovaná odborná učitelka Filoména S. není ze žadatelek aspoň dobře kvalifikovaných služebně nejstarší.
Maje rozhodovati o stížnosti, musil si nss především povšimnouti vývodů odv. spisu žal. úřadu, které se odnášejí k úpravě stížnosti po stránce jazykové a shledávají stížnost tu nepřípustnou proto, že jest sepsána jazykem německým, ačkoli stěžující si ošv je úřadem státním, resp. orgánem republiky čsl. a tudíž povinen po rozumu § 1 zák. z 29. února 1920 č. 122 Sb. úřadovati státním, oficielním jazykem československým. Nss nemohl dáti těmto vývodům za pravdu.
Nař. vlády ze 6. listopadu 1920 č. 608 Sb. zrušeny byly na základě § 38 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. o úpravě správy školství, okr. rady školní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a nahrazeny na dobu přechodnou, než dojde ke zřízení župních rad školních (§§ 3 — 16 cit. zák.), okr. výbory škol. Současně však v § 11 uvedeného nařízení vysloveno, že jest působnost těchto nových oš v-ů táž, jaká byla dosud působnost okr. rad škol. a že také poměr ošv-ů k osp-ým jest týž, jako dosud poměr okr. rad škol. k těmto úřadům. Tím převzat byl v zásadě pro tyto nově zřízené útvary školské dosavadní právní řád a zejména předpisy jeho o oboru působnosti býv. okr. rad škol. a právní povaze jejich. Platí proto i o působnosti ošv-ů zemské zákony o dozoru ke školám, resp. zákony o právních svazcích učitelstva a zůstala jim tak zachována práva, jež jim skýtalo dosavadní zákonodárství zemské. Toto označilo pak v § 26 zák. z 24. února 1873 č. 17 z. z. česk. okr. škol. radu mezi jinými též za zástupce školního okresu jako vydržovatele škol, resp. za správce okr. fondu školního a založilo tím pro ni právo, aby se dovolala pomoci u příslušného úřadu proti všem zásahům, ježto podle jejího názoru zkracují a dotýkají se v nějakém směru zákonně zaručených práv škol. okresu a okr. fondu školn. K těmto okr. škol. radě (nyní ošv-ům) zákonitě vyhrazeným právům sluší podle § 26 bod 9 zák. z 24. února 1873 č. 17 z. z. a §§ 7—13 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. česk. ve spojitosti s § 50 říš. škol. zák. z 14. května 1869 č. 62 ř. z. počítati také právo presentační, k jehož obsahu patří i nárok presentátorův na to, aby zem. úřad škol. nenechal bez povšimnutí pravoplatně provedenou a řádně vykonanou presentaci osoby učitelské. Domnívá-li se proto ošv, že při obsazení určitého místa učitelského nepřihlédla zšr bez zákonitého důvodu k jeho právu presentačnímu a tím zkrátila jeho právě uvedený nárok, pak mu podle § 12 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. česk. přísluší právo stížnosti k min. škol. Tomuto právu stížnosti nestojí nikterak v cestě skutečnost, že jest ošv podle cit. zák. o dozoru ke školám podřízeným škol. úřadem dozorčím a že podléhá v této své funkci organisační vyšším státním úřadům školské správy. Nevystupujeť tu ošv jako úřad školský, nýbrž právě jako zákonný zástupce škol. okresu a tedy veřejnoprávní korporace od státní školské správy podstatně odlišné a hájí v této relaci právní poměr, jehož nositelem a subjektem je právě zmíněný samosprávný okres školní. Potom však nelze na ošv při hájení práva presentačního pozírati jako na úřad státní resp. orgán státní správy školské, nýbrž jako na orgán samosprávného okresu škol. a tedy veřejnoprávní korporace, která se domáhá svého práva jako strana vůči školské správě a musí i jazykové právo jeho posuzováno býti jako právo strany, jež vyhledává právní ochranu proti nezákonným výrokům úřadů správních. Toto pak upraveno jest předpisy zákona z 29. února 1920 č. 122 Sb., které v §§ 2 a 3 uznávají jazyková práva menšin a připouštějí za určitých předpokladů, aby se příslušníci menšin těch obraceli jazykem menšiny na soudy a v tomto jazyku hájili svých práv.
K stejnému závěru vede i úvaha, že podle § 15 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. česk. zapravuje okres školní platy učitelstva a ostatní vydání, jež po rozumu § 2 cit. zák. nenáležejí obcím školním a že proto musí i příslušeti ošv-u jako jeho zákonnému representantu v této relaci podstatně stejné procesní postavení, jaké má mšr jako zákonný zástupce školní obce. O té vyslovil však nss v ustálené své judikatuře (srov. nál. Boh. 670 adm.) právní názor, že má ve své funkci representantky školní obce nebo školy vždycky postavení strany a že jest následkem toho i oprávněna ve sporu, na němž jest zúčastněna školní obec, resp. škola jí zastupovaná, dovolati se proti vyřízením, kterými je zasaženo v subj. práva obce školní nebo školy, v předepsané cestě instanční rozhodnutí úřadů vyšších a že může tudíž v této své funkci vystoupiti i stížností proti rozhodnutím vyšších úřadu školních. A ježto uplatňuje ošv v právu presentačním jedno z těch oprávnění, která jsou přiznána platným právním řádem okresu školnímu jako samosprávnému tělesu, nelze mu podle toho, co právě uvedeno — důvodně odpírati ve sporech z oprávnění toho vzešlých postavení strany a nutno proto ovšem i s tohoto hlediska posuzovati jeho právo jazykové ve sporech těch.
Nemá proto žal. úřad pravdu, tvrdí-li, že stěžující si ošv byl povinen jako »státní úřad resp. orgán republiky« (§ 1 cit. zák. jaz.) podati předmětnou stížnost k nss-u čsl. a jsou lichými všechny závěry jeho odv. spisu, jež vyvozuje z této právní mylné these ve příčině jazykové úpravy stížnosti té. — — — —

Citace:

č. 5897. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 322-324.