Č. 6174.

Pozemková reforma: I. Dohoda uzavřená za účasti stpú-u mezi min-em zeměd. a vlastníkem zabrané půdy lesní, že min. zeměd. nebude požadovati další půdy lesní v rámci sestátňovacího programu, nevylučuje jinaké provedení poz. reformy na témže majetku lesním. — II. Možno ve stížnosti na nss podané proti výpovědi z hospodaření vytýkati, že výpověď pro uzavřenou dohodu neměla býti vůbec dána?
(Nález ze dne 21. prosince 1926 č. 19415.)
Věc: Pozůstalost po K. P. (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu o výpověď z hospodaření.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: K návrhu žal. úřadu z 12. června 1925 doručil okr. soud ve V. stěžující si pozůstalosti výpověď z hospodaření stran určitých, v návrhu uvedených pozemků, náležejících k zabran. velkostatku K.
Uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané musil se nss nejprve zabývati námitkou odv. spisu žal. úřadu, že stížnost je nepřípustná, poněvadž namítajíc, že výpověď dle dohody vůbec neměla býti dána, vytýká vlastně porušení § 12 zák. náhr., který ustanovuje, kdy, komu a jak jest dáti výpověď, porušení však tohoto předpisu lze vytýkati jedině stížností podanou k řádnému soudu (§ 20 zák. náhr.).
Nss neshledal, že by stížnost byla z tohoto důvodu nepřípustnou. Stížnost stojí na stanovisku, že dohodou z 26. března 1923 bylo vlastníku zaručeno, že mimo lesní majetek v dohodě uvedený žádný další lesní majetek od panství K. nebude pro stát od st-le požadován, takže zbytek lesního hospodářství tohoto velkostatku zůstane již zachován dosavadnímu jeho vlastníku. Spatřuje tedy stížnost nezákonnost v tom, že úřad vypovídá st-li hospodaření i na tomto zbytku, ačkoliv st-l svou povinnost dle zákonů o poz. reformě ohledně lesního majetku panství K. již splnil. Tím vytýká stížnost, že výpověď se vztahuje i na majetek vlastníku definitivně ponechaný, který více nemůže býti podrobován důsledkům ze záboru plynoucím, a tvrdí tak vlastně porušení §§ 2 a 11 zák. záb. Porušení těchto předpisů podléhá však, jak nss stále judikuje, kognici nss-u.
Ve věci samé uvážil soud takto:
Dne 9. března 1923 konalo se v K. za účasti zástupců stpú-u, obvodové úřadovny, přídělového komisaře, min. zeměd. a st-le jednání o převzetí některých nemovitostí panství K. min-em zeměd. v držení, užívání a správu. Při jednání o tom odevzdány byly min-u nemovitosti v protokole uvedené, při čemž mezi jiným poznamenáno, že některé z nemovitostí tam uvedených odevzdávají se min-u bez výpovědi. V jednání bylo pokračováno u stpú-u dne 26. března 1923, při němž dojednána byla některá detailní ustanovení stran převzetí nemovitostí min-em zeměd. a prohlášeno zástupci tohoto min., že min. zeměd. nebude na jinou část lesního majetku náležejícího st-li v lesním programu sestátňovacím reflektovati.
Z uvedeného je sice patrno, že za aktivní účasti stpú-u sjednána byla určitá dohoda mezi min. zeměd. a st-lem, nebylo však touto dohodou ujednáno, že zbytek lesního majetku u panství K. bude st-li propuštěn ze záboru, nýbrž pouze, že nebude požadován min-em zeměd. pro uskutečnění lesního programu sestátňovacího, tedy že ho nebude použito pro určitý specielní účel poz. reformy, nikoli však, že nebude požadován vůbec! Nemá tedy stížnost pravdu, domnívá-li se, že dle obsahu dohody byl onen zbytek propuštěn st-li ze záboru, neboť dle protokolu dohoda tohoto obsahu uzavřena nebyla. Netřeba proto ani zkoumati, jaký význam by mělo pro zákonnost nař. rozhodnuti uzavření dohody takové, kterou by skutečně vlastníku určitý majetek definitivně byl ponechán, k níž však dosud nebyl dán souhlas správního výboru dle § 11 odst. 2 zák. o poz. úřadě. Je tedy stížnost, pokud namítá, že úřad vztáhl výpověď i na majetek ze záboru propuštěný, bezdůvodná. — — — — — —

Citace:

č. 6174. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 827-828.