Č. 5968.

Stavební právo. — Dávka z přírůstku hodnoty: I stavební řád pro Čechy-venkov má ustanovení o tom, jaká část pozemku musí zůstati nezastavěna.
(Nález ze dne 18. října 1926 č. 1673.)
Věc: Emilie B. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká nezastavěné plochy ve výměře 16399 m2, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-lka zcizila trhovou smlouvou z 22. srpna 1921 pozemek č. kat. ... v P. ve výměře 26598 m2, za účelem zastavění obytnými domky. Podle sdělení měst. úřadu v P. z 15. října 1924 byla z pozemku toho zastavěna plocha 4500 m2, na ulici odstoupeno 4643 m2 a nezastavěné plochy 17455 m2 použito na zahrádky a dvorky.
Plat. rozkazem byla vyměřena dávka z nezastavěné plochy 17455 m2 (připadlé na dvorky a zahrádky). V rekursu doznáno, že z uvedené pozemkové parcely celkem 10 a 56 m2 nejsou zastavěny, namítáno však, že měly býti osvobozeny od dávky ostatní celé parcely, tedy i části připadlé na dvorky a zahrádky, ježto pozemek byl zastavěn tak, jak bylo dovoleno podle stav. povolení. Žal. úřad odvolání zamítl, neboť ustanovením § 3 č. 3 dávk. řádu z r. 1920, § 2 odst. 2 č. 4 zák. č. 209/20, § 39 zák. č. 100/21, § 37 zák. č. 45/22 a § 3 odst. 2 zák. č. 403/22 bylo vyhověno, ježto dávka byla vyměřena jen z převodu té části pozemku, jež zůstala nezastavěna a stav. řád pro venkov nemá ustanovení o tom, jaká část pozemku musí zůstati nezastavěna.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost připouští, že části rozparcelovaného pozemku nebylo vůbec použito ke stavbě a to ve výměře 576 m2 a 480 m2, celkem 1056 m2, že tedy tato plocha podléhá dávce. Odpadá tudíž pro nss povinnost, aby se zabýval nař. rozhodntuím v tomto směru a zůstává nař. rozhodnutí, pokud se vztahuje na tuto plochu, nedotčeno.
Pokud stížnost napadá nař. rozhodnutí co do ostatního obsahu, dal jí nss za pravdu.
Jak ze znění nař. rozhodnutí zřejmo, vycházel sice žal. úřad z názoru, že jsou od dávky osvobozeny převody parcel, jichž bylo v plné podle stav. řádu přípustné výměře použito ku stavbám zákonem privilegovaným, v daném případě však osvobození celých parcel nepřiznal, ježto stav. řád pro venkov nemá ustanovení, jaká část pozemku musí zůstati nezastavěna resp. nemůže býti zastavěna.
Jest sice pravda, že stav. řád pro Čechy nemá ustanovení jako stav. řád pro Prahu, kde jest určitým procentem stanovena minimální plocha, která musí zůstati nezastavěna (§ 65 stav. řádu pro Prahu), avšak i stav. řád pro venkovské obce má ustanovení o obmezování v zastavění stavební plochy.
Vyplývá to zejména z ustanovení § 10 odst. 2, dle něhož při rozdělení pozemku na stav. místa dlužno zvláště dbáti toho, aby jednotlivá staveniště určena byla v takové poloze a rozsáhlosti, aby budovy, jež se mají na ní zříditi, měly dostatek vzduchu, § 13 odst. 1 č. 1 a 2, který stanoví, aby stav. místa měla takovou polohu a rozsáhlost, aby se na nich stavěly budovy účelné, vyhovující všem požadavkům v příčině světla a vzduchu, a kde se zakazuje, jde-li o rozdělení objemnějších skupin pozemků, provádění staveb na části té, jež ze zdravotních neb jiných příčin veřejných zůstati má nezastavěna, odst. 3., který mluví o tom, že úřad stavební rozhodne v každém případě zvlášť, maje zření k okolnostem případu, má-li nová ulice zastavěna býti celými řadami domů anebo domy se zahradami, § 22 odst. 5 (stejného jako § 19 odst. 5 stav. řádu pro Prahu), kde se předpisuje, že při rozdělení rozsáhlejší prostory jest zachovati dosti místa na veř. náměstí podle toho, jak toho vyžaduje zájem zdravotnictví anebo jiný veř. ohled a jest pak prohlásiti, že na takovémto pozemku obci postoupeném se nesmí stavěti, § 2 odst. 2 (jako § 2 stav. řádu pro Prahu), který ukládá obci, aby při regulacích, které jest v plánu polohy zaznamenati, hleděla k poměrům místním a dokonale vyhověla potřebám zdravotnictví, bezpečné a snadné chůze a vozby i požadavkům ve příčině okrašlování; § 65 pak nařizuje, že domovní dvory mají býti dostatečně prostranné a že jest věcí stav. úřadu, aby v každém jednotlivém případě posoudil, zda dvory se navrhují tak prostranné, aby v té příčině bylo vyhověno ohledům zdravotnictví a policie požární.
Žal. úřad vycházel tedy z nesprávného právního názoru, když vyslovil, že stav. řád pro venkov nemá ustanovení o tom, jaké části pozemku musí zůstati nezastavěny a tímto mylným názorem sveden, nekonal žádného šetření o tom, zda v daném případě nejde o takové plochy, které dle opatření stav. úřadu na základě cit. předpisů stav. řádu učiněných musely zůstati nezastavěny.
Tím zůstala skutková podstata nař. rozhodnutí neúplnou a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5968. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 456-458.