Č. 5798.

Stavební právo (Čechy). — Administrativní řízení:
I. O doručování úředních výměrů ve věcech stavebních. — II. Nájemník v budově, ohledně níž bylo vůči vlastníku vydány stavebně-policejní opatření podle § 125 stav. řádu, nemá v příslušném řízení postavení procesní strany.
(Nález ze dne 18. června 1926 č. 12.685).
Prejudikatura: Boh. 1568, 5410 adm. a j.
Věc: Šebestián B. a spol. proti zemskému správnímu výboru
v Praze stran legitimace ve stavební věci.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem měst. rady v K. ze 6. června 1923 bylo Prvnímu akciovému pivovaru v Ch. jako majiteli domu »Elisabethof« a
Marii a Ireně A. jako spolumajitelkám domu »Maryland« v K. k návrhů sousedů a po provedeném komisionelním šetření na základě § 125 stav. ř. nařízeno, aby koňské stáje v uvedených domech umístěné vyklidily a dotyčné místnosti k jiným účelům určily, poněvadž z uvedených stájí proniká zděmi vlhkost do sousedních domů a tento stav je ze zdravotních ohledů nepřípustný. Příkaz ten, doručený majitelům uvedených domů a sousedům, kteří si na závadu stěžovali, nebyl žádnou z těchto stran vzat v odpor. Sub ddto 15. srpna 1923 podali dnešní
st-lé, povoláním fiakristé, kteří měli zmíněné stáje najaty pro své koně, u měst. rady žádost, aby výměr ze 6. června 1923 prozatím zrušila a provedla nové komisionelní šetření o věci. Když měst. rada tuto žádost
zamítla a podatelé se odvolali, zrušila osk rozhodnutím z 31. října 1923 výměr ze 6. června 1923 na základě § 133 stav. ř. a nařídila provedení nového řízení za účasti také st-lů. V důvodech přiznává těmto výslovně legitimaci rekursní, poněvadž cit. výměr porušuje podstatně práva interesentů a stav. úřad podle § 37 stav. ř. má o námitkách interesentů rozhodovati, z čehož plyne, že interesentům podle § 131 stav. ř. rekursní legitimace přísluší. K rekursu Prvního akciového pivovaru v Ch. zrušil zsv nař. rozhodnutím usnesení, poněvadž výměr stav. úřadu I. stolice
ze 6. června 1923 vešel v moc práva a st-lé jako nájemníci nebyli ke stížnosti legitimováni. Rozhodnutí toto bylo intimováno výměrem měst. úřadu v K. z 5. června 1924, adresovaným toliko Sebastiánu B., který
5. června 1924 doručen byl do rukou Teresie B.
Vyřizuje stížnost podanou do tohoto rozhodnutí, musil si nss především vzhledem k ustanovení § 14 zák. o ss předložiti otázku, zdali stížnost tato podaná na poštu dne 19. března 1925, podána včas. Nss zodpověděl tuto otázku kladně: Rozhodnutí úřadu stává se zásadně proti
straně účinným teprve, když bylo jí doručeno. Dle povahy věci lze však vyřízení pokládati za doručené jenom tehdy, bylo-li odevzdáno ať poštou; ať poslem, ať jinakým způsobem straně do vlastních rukou nebo do rukou jejího zmocněnce. Doručení do rukou osoby k přijímání
úředních vyřízení pro stranu nezmocněné vůči straně působiti nemůže, ačli zákon výslovně nestanoví jinak. Ve věcech stavebních je zásada nutnosti doručení do vlastní ruky nad to výslovně uznána v § 35 odst. 1 stav. ř. Nař. rozhodnutí podle obsahu správních spisů nebylo doručeno ani Šebestiánu B. ani jinému ze st-lů do vlastní ruky, nýbrž toliko
pro Šebestiána B. do rukou Terezie B. Ježto st-l právě jmenovaný výslovně namítá, že toto doručení proti němu nepůsobilo, žal. úřad pak netvrdí, že Terezie B. byla Šebestiánem B. buďto vůbec aneb aspoň ve věcech stav. k přijímání úředních vyřízení zmocněna, ostatním pak
st-lům nař. rozhodnutí vůbec intimováno nebylo, kdyžtě v intimátu ani nebylo naznačeno, že intimace je určena také jim, nelze stížnost pokládati za opožděnou a bylo proto přistoupiti k věcnému jejímu přezkoumání.
Na prvním místě jest se tu zabývati námitkou, že zsv nebyl vůbec příslušný instančně rozhodovati, poněvadž strana, která se rozhodnutí jeho dovolala, nebyla k rekursu legitimována, nebyvší usnesením osk nijak ve svých právech dotčena. Stížnost však přehlíží, že usnesení osk,
třebas rušilo výměr I. stolice, přece jen, nařizujíc provedení nového řízení ohledně závad shledaných v domě Elisabethof, zasáhlo rušivě do
procesní situace majiteli tohoto domu z výměru I. stolice vzniklé, a to tím více, že rozšířilo okruh osob na věci právně interesovaných, přiznavši výslovně st-lům v uvedeném řízení postavení strany. Právem přiznal proto žal. úřad Prvnímu akciovému pivovaru v Ch. jako vlastníku domu Elisabethof legitimaci rekursní a o odvolání jeho věcně rozhodl.
Žal. úřad zrušil rozhodnutí osk, kterým k rekursu dnešních st-lů zrušen byl výměr I. stolice ze 6. června 1923, a to z důvodu, že tento výměr vešel v moc práva, a st-lé jako pouzí nájemníci k rekursu nebyli legitimováni. Poněvadž otázka, byl-li výměr z 6. června 1923 vůči
dnešním st-lům, jimž podle obsahu spisů nebyl doručen, již v právní moci čili nic, mohla by logicky přijíti v úvahu teprve v druhé řadě, když by předem kladně zodpověděna byla otázka, zda dnešní st-lé v provedeném řízení byli procesní stranou a tedy také legitimováni výměr
onen bráti v odpor, dlužno při posuzování zákonnosti nař. rozhodnutí nejprve zabývati se otázkou, zda žal. úřad st-lům právem odepřel legitimaci naříkati výměr měst. rady z 6. června 1923.
Příkaz v tomto výměru daný majitelům domů Elisabethof i Maryland opírá se výslovně o § 125 stav. ř. a označuie se tím jako opatření
stav. úřadu, vydané v řízení stav. na základě řádu stav. Výhradně jako opatření takové bylo pojato také osk-í a i samými st-li,
kteří jak v podání z 15. srpna 1923, tak v odvolání z 10. září 1923 uznávali, že jako pouzí nájemníci neměli nároku k předchozí stav. komisi býti přizváni. Namítají-li nyní ve stížnosti, že nešlo o věc stav., nýbrž o věc zdravotně-policejní, je tato námitka — odporující ostatně správním spisům — nepřípustnou novotou.
Otázkou je tedy pouze, zda st-lé jako nájemníci stájí byli legitimováni k rekursu do opatření stav. úřadu, jímž v základě § 125 stav. ř.
nařídil vyklizení těchto stájí.
Nss zabýval se podobnou otázkou již opětně v případech, jež bylo řešiti podle předpisů § 119 stav. ř. pro Prahu, a dospěl v nál. Boh. 1508
a 5410 adm. k závěru, že nájemník v budově, ohledně níž vydáno stavebně-policejní opatření podle cit. § 119, v příslušném řízení postavení procesní strany nemá, a že mu důsledkem toho nepřísluší také legitimace, vydané opatření v pořadu instančním naříkati. Ježto § 125 stav. ř. pro Čechy shoduje se doslovně s cit. § 119 stav. ř. pro Prahu, a ježto ani ostatní ustanovení stav. řádu pro Čechy-venkov neposkytují podkladu pro názor, že by tento stav. řád na procesní postavení nájemníků budovy hleděl jinak nežli stav. řád pro Prahu, stačí odkázati st-le na podrobné
důvody obou cit. nálezů, v nichž zejména také dovozeno, že pouhý zájem, který nájemník má na tom, aby místností jim najatých mohl nadále užívati, nedává mu postavení procesní strany vůči stav.-polic. zákazu užívání dotyčných místností.
Nař. rozhodnutí, které st-lům odepřelo rekursní legitimaci ve sporné věci, odpovídá tudíž zákonu. Poněvadž však již tento důvod o sobě postačoval, aby rozhodnutí osk bylo zrušeno, pozbývá druhý důvod, totiž právní moc výměru ze 6. června 1923, který podle povahy věci mohl
přijíti v úvahu jen, kdyby st-lům rekursní legitimace byla bývala přiznána, významu, a netřeba se stižní námitkou na tento druhý důvod se vztahující zabývati.
Jestliže pak st-lům ve sporné věci nepříslušelo postavení strany ani v řízení adm., lze jim tím méně přiznati legitimaci, aby ve stížnosti na tento soud namítali, že provedené stav. řízení bylo vadné, kteroužto otázkou ostatně žal. úřad se nezabýval.

Citace:

č. 5798. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 136-138.