Č. 6123.

Zemští zaměstnanci (Čechy): Rozsah nároků zem. úředníků na náhradu cestovních útrat při opakujících se úkonech úředních.
(Nález ze dne 3. prosince 1926 č. 24895.)
Věc: Ing. Gustav P. v Praze (adv. Dr. Otakar Hinke z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (zem. taj. Dr. Ant. Soukup) o cestovní požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem zsv-u z 12. listopadu 1924 pověřen by st-l technickou agendou a stav. dozorem při stav. pracích, prováděných v zem. ústavě pro choromyslné v ... Za úřední cesty v této funkci konané přiznána mu náhrada ve způsobu dietního a cest. paušálu, stanoveného vždy úhrnně za každou jednotlivou komisi. Námitky st-lovy proti této úpravě cest. účtů podané, v nichž v podstatě vytýkáno, že do uvedeného paušálu nebyly započteny všechny náhrady, které podle platných předpisů úředníkům za úřední cesty jinak příslušejí, byly nař. rozhodnutím zamítnuty.
Stížnost proti tomu podanou neuznal nss důvodnou.
Oběžníkem zsk ze 4. května 1916, kterým upravují se diety a cestovné, stanoveno zásadně, že při úředních výkonech, u nichž lze předpokládati, že spojeny budou s pravidelnou, častěji se opakující dojížďkou do stejného místa, má hned při udělení příslušného rozkazu, resp. jakmile se potřeba častějšího dojíždění objeví, vyměřen býti se zřetelem na služební hodnost úředníka úředním výkonem pověřeného a ostatní rozhodující okolnosti přiměřený paušál za jednotlivou cestu na místě likvidování cest. výloh a diet za každou jednotlivou cestu. Další oběžník zsv-u z 13. října 1920 o úpravě diet a cestovného praví pak v bodě I. 2 odst. 4, že »při komisích periodických stanoví se k návrhu zem. účtárny zvláštní dietní a cestovní paušál.« St-l uznává oba tyto oběžníky za platné normy o úpravě diet a cestovného, přiznává také, že v jeho případě jde o komise periodické ve smyslu cit. předpisů, má však za to, že zmíněný tam dietní a cestovní paušál musí býti vyměřen takovou částkou, aby se rovnal souhrnu všech jednotlivých náhrad, které úředník mohl by podle platných předpisů účtovati za tu kterou komisi, kdyby na ni paušál vyměřen nebyl. Tento názor je však mylný.
Cit. předpisy nezůstavují žádné pochybnosti o tom, že zsk, resp. zsv chtěly pro úřední výkony, které jsou spojeny s pravidelnými, častěji se opakujícími úředními cestami, právě vzhledem k tomu, že tyto cesty se častěji opakují, náhradu cestov. výloh stanoviti způsobem odchylným od normálních případů ojedinělých služ. cest, a to tak, že se nemají přiznávati normální cest. požitky jinak za dotyčnou komisi příslušející jednotlivě, nýbrž že se náhrada má poskytnouti úhrnným paušálem. Jde-li o takové poriodické komise, pak nastupuje právě tento paušál na místo oněch jednotlivých cest. požitků, a dotyčný úředník má nárok na náhradu za svou úřední cestu jenom ve formě onoho paušálu, jak jej zsv v konkrétním případě určí, aniž by vedle toho mohl likvidovati ještě částku, o niž souhrn oněch jednotlivých požitků paušál mu určený přesahuje. Že by tento paušál musil býti vyměřen právě tou částkou, kterou by v tom kterém případě činil souhrn oněch jednotlivých požitků, není v pravidlech o dietách a cestovném, jichž se st-l dovolává, nikde řečeno a také žádnou publikovanou právní normou stanoveno. Není také nikde určeno, které jednotlivé požitky má zahrnovati, nýbrž jen všeobecně řečeno, že má býti přiměřený služ. hodnosti úředníka a ostatním rozhodujícím okolnostem. Nemůže tedy st-l z okolnosti, že paušál mu přiznaný nedosahuje souhrnu cest. požitků, které by mu jinak příslušely, nebo že v něm některé tyto požitky nejsou zahrnuty, dovozovati nezákonnost nař. rozhodnutí. — — — —

Citace:

č. 6123. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 728-729.