Č. 5824.

Horní právo. — Policejní právo trestní: I. * Podle § 240 hor. zák. jest trestné jen zanedbání povinností v § 171 téhož zákona zvláště uvedených. — II. * Skutková podstata přestupku podle § 249 hor. zák. není dána, bylo-li opomenuto učiniti policejní hlášení hornímu úřadu, zvláštním nařízením uložené.
(Nález ze dne 23. června 1926 č. 13359).
Věc: Těžařstvo ... v L., inž. Bedřich M. a inž. Antonín F. (adv. Dr. Zikmund Müler z Duchcova) proti ministerstvu veřejných prací o báňsko-policejní přestupek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 20. října 1922 nalezeni byli v tak zvané Z-ské větrací šachtě poblíže města L. hoši Miloslav a Václav V. zadušeni. Šachta tato jest součástí dolu Eleonora stěžující si společnosti. V době úrazu byl závodní tohoto dolu A. F. nemocen a zastupoval ho inž. Bedřich M., který zpravil o věci četnictvo. Byv četnickým strážmistrem ujištěn, že tento sám následujícího dne učiní oznámení příslušnému úřadu politickému, spokojil se tím a dalšího oznámení ani u tohoto úřadu ani u úřadu báňského neučinil. Úředním šetřením bylo pak zjištěno, že jde o starou, opuštěnou větrací šachtu, již svého času správa dolu dala uzavříti jednak železnými vraty vsazenými asi 2.85 m pod povrchem, na něž nasypána vrstva popele asi 1/2 m vysoká, jednak dřevěným příklopem nad ústím šachty samé, že však tento příklop během času byl poškozen, takže byl do ústí šachty volný přístup, čím se stalo, že hoši, kteří hledali úkryt před podzimní nepohodou, byli jedovatými plyny, pronikajícími nedostatečným utěsněním, zadušeni.
Na základě tohoto šetření vydalo báňské hejtmanství v Praze trestní nález z 11. prosince 1923, jímž odsouzeni 1. stěžující si těžařstvo a závodní dolu »Eleonora« Antonín F. pro přestupek § 240 hor. zák. k trestu po 200 Kč a 2. inž. Bedřich M., jako zástupce závodního téhož dolu pro přestupek § 249 hor. zák. k trestu 50 Kč. Odvolání, jež z nálezu tohoto všichni obvinění podali, zamítl žal. úřad rozhodnutím nyní naříkaným.
Pojednávaje o stížnostech do rozhodnutí toho podaných, dal se nss vésti těmito úvahami:
ad 1. Nař. rozhodnutím potvrzen byl trestní nález založený na § 249 hor. zák. Nálezem tímto byli uznáni vinnými horněpolicejním přestupkem nejprve těžařstvo a závodní dolu. Skutkovou podstatu přestupku shledal žal. úřad shodně s nižší stolicí v tom, že bylo opomenuto učiniti bezpečnostní opatření, předepsaná v § 170 lit. a) hor. zák. Sluší tedy především zodpověděti otázku, zdali každé zanedbání povinnosti držeti hory v díle, uložené majiteli hor v § 170 lit. a) hor. zák., zakládá skutkovou podstatu přestupku trestného podle § 240 hor. zák. Ježto cit. § 170 lit. a) hor. zák. sám o sobě není norma trestní, nýbrž norma trestní obsažena jest jedině v § 240 hor. zák., dlužno položenou otázku zodpověděti na základě ustanovení posléze citovaného. Podle § 240 hor. zák. jest však proti majiteli hor nastupovati policejním trestem jedině tenkráte, neučinil-li zadost předpisům § 171 hor. zák. o ochranných opatřeních při provozu hor. Skutkovou podstatu trestního činu tvoří podle toho zanedbání některého z předpisů uvedených v § 171 hor. zák. Než žal. úřad dle obsahu nař. rozhodnutí nevzal za prokázáno zanedbání některého z předpisů § 171 o. hor. zák. a neuložil trest pro porušení povinností v § 171 o. hor. zák. stanovených. Vycházelť z právního názoru, že podle § 240 hor. zák. jest policejně trestným porušení kterékoli ze zajišťovacích povinností hor. zák. stanovených v § 170 lit. a) a že je při tom lhostejno, zdali jde o některou z povinností v § 171 hor. zák. zvlášť uvedených či vůbec o nějakou zajišťovací povinnost, která plyne z ustanovení § 170 o. hor. zák. Leč tento názor žal. úřadu nemá v § 240 hor. zák., v němž jediné jest sedes materiae pro tuto otázku, — žádné opory.
Je sice pravda, že i povinnosti vypočtené v § 171 hor. zák. spadají pod širší pojem zajišťovacích povinností, normovaných v § 170 lit. a) hor. zák., leč trestní norma daná v § 240 postihuje z tohoto širšího okruhu povinností jen ony, které jsou uvedeny v § 171 hor. zák. a jen porušení těchto povinností je kvalifikováno jako horněpolicejní přestupek. Kdyby zákon chtěl pod trestní sankci postaviti porušení kterékoli z povinností v § 170 lit. a) hor. zák. předepsaných, uvedl by tento předpis a neodkazoval by toliko k § 171 hor. zák. Nemá při tom významu, že výpočet zajišťovacích povinností, obsažený v § 171 hor. zák., jest toliko demonstrativný, neboť to neznamená nic více, než že majitel hor má vedle povinností v § 171 uvedených povinnosti ještě další, nelze z toho však vyvozovati, že by také opomenutí těchto jinakých povinností bylo policejně trestným.
Nař. rozhodnutí spočívá tudíž v tomto bodě na nesprávném právním názoru a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se procesními námitkami stížností.
Ad. 2. Inž. M. byl v pořadu instančním uznán vinným horněpolicejním přestupkem dle § 249 hor. zák. Za skutkovou podstatu trestního činu bylo uznáno, že o úrazu neučinil oznámení také báňskému úřadu. Nebyl tedy st-l odsouzen proto, že neučinil oznámení ani politickému ani báňskému úřadu, nýbrž jedině proto, že opomenul učiniti oznámení u úřadu báňského. Bylo proto zabývati se pouze otázkou, zdali jest v § 249 hor. zák. předepsáno oznámení u toho i onoho úřadu kumulativně a zdali opominutí tohoto kumulativního oznámení je prohlášeno za policejně trestné. Podle § 249 hor. zák. jest trestně zakročiti proti správci dolu nebo jeho zástupci, kterýžto opomenul o úrazu ve smyslu § 223 hor. zák. učiniti ihned oznámení nejbližšímu úřadu politickému nebo báňskému. Dle toho neukládá zákon, aby oznámení bylo učiněno za všech okolností u úřadu báňského, naopak dle znění zákona lze povinnosti oznamovací vyhověti alternativně buď u úřadu politického nebo u úřadu báňského.
Otázkou, zda st-l v daném případě učinil povinné oznámení u úřadu politického, žal. úřad se v nař. rozhodnutí nezabýval, ježto vycházel z mylného právního názoru, že v daném případě jest nutno učiniti oznámení též u úřadu báňského. Pokud však žal. úřad míní, že policejní potrestání st-le jest po právu již proto, že jistým pravoplatným nařízením úřadu báňského byla založena povinnost oznamovati nehody v dolování vždycky báňskému úřadu, nelze mu ani v tom dáti za pravdu, neboť neuposlechnutí takovéhoto nařízení netvoří skutkovou podstatu přestupku, normovaného v § 249 hor. zák., pro nějž st-l jedině byl potrestán.
Musilo proto nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5824. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 187-189.