Č. 6004.

Spořitelny. — Samospráva obecní. I. Jak jest provésti volbu výboru obecní spořitelny. — II. K výkladu zásady poměrného zastoupení podle § 64 obecního řádu volebního.
Administrativní řízení: III. Jak jest postupovati při analogickém použití předpisu některého.
(Nález ze dne 27. října 1926 č. 21205).
Věc: Městská obec L. (adv. Dr. Karel Schreiter z Prahy) proti ministerstvu vnitra (za zúč. Jindřicha G. adv. Dr. Arn. Sachs z Lokte) o volbu výboru městské spořitelny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Náklady sporu se zúčastněné straně nepřisuzují.
Důvody: Ke stížnosti Jindřicha G., tajemníka něm. soc.-dem. dělnické strany v L. a člena obecního zastupitelstva, byla nař. rozhodnutím zrušena volba spořitelního výboru, provedená dne 29. října 1924 z důvodů, že § 8 stanov spořitelny ustanovuje, že — nedošlo-li k dohodě — volbu výboru dlužno provésti podle zásad poměrného zastoupení analogicky dle § 64 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb., neměl tudíž býti spořitelní výbor volen z plena, jak se to stalo ve schůzi ob. zastupitelstva dne 29. října 1924, nýbrž podle výslovného ustanovení 3. odst. § 64 cit. zák. bylo volbu tu provésti zvlášť ze členů příslušných volebních skupin nadpoloviční většinou hlasů.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto. Především jest třeba vypořádati se s námitkou nepřípustnosti stížnosti, kterou uplatňuje zúčastněná strana v odvodním spise. Zúčastněná strana stojí na stanovisku, že do rozhodnutí vydaného z dozorčí moci státní správy nad spořitelnami není přípustná stížnost. V této všeobecnosti nemohl však nss názor stížností hájený uznati správným.
Podle ustálené judikatury tohoto soudu nepřísluší ovšem nikomu nárok na výkon moci dozorčí a není tudíž před nss-em naříkatelný výrok úřadu dozorčího, kterým tento odepřel práva dozorčího použíti. Než v daném případě dozorčí úřad své moci použil a volbu stížností zúčastněné strany napadenou zrušil. Odpírati straně, která se cítí dozorčím aktem státní správy ve svých právech dotčenou, právo na opravný prostředek vůbec a právo stížnosti k nss-u zvlášť, není možno. Bylo tudíž stížnost města L., kterému nepopřeně přísluší právo volbu spořitelního výboru předsevzíti, do výroku tuto volbu zrušujícího uznati přípustnou a přistoupiti k meritornímu vyřízení stížnosti.
Není sporno, že, jak podle §§ 5 a 8 schválených stanov spořitelny v L., tak i podle § 6 zák. ze 14. dubna 1920 č. 302 Sb. je spořitelní výbor volen zastupitelským sborem zakladatele spořitelny, v daném případě tedy ob. zastupitelstvem města L., a rovněž není sporno, že dle § 8 stanov koná se volba ta — pokud nebylo dosaženo dohody — podle zásad poměrného zastoupení, a to analogicky podle ustanovení § 64 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. Stížnost hájí však stanovisko, že výbor měst. spořitelny v L. má býti zvolen plenem ob. zastupitelstva a nikoliv jednotlivými vol. skupinami jeho, jak za to má žal. úřad.
Jest tedy na sporu jedině výklad § 64 ob. ř. vol., jehož analogické použití § 8 stanov spořitelny výslovně nařizuje. Předpisem, že určité normy jest použíti analogicky, je řečeno, že má se normy této použíti na jinou skutkovou podstatu, než pro kterou je dána a na kterou míří. Musí tedy býti této jiné skutkové podstatě do té míry přizpůsobena, pokud je toho třeba, aby bylo možno ji na tuto skutkovou podstatu použíti. Ve všech ostatních směrech platí normativní myšlenka v ní vtělená.
Norma § 64 ob. ř. vol. je dána pro volbu ob. rady a ob. komisí, a má jí býti použito na volbu členů a náhradníků výboru spořitelního, jichž počet jest v § 5 stanov určen. Zákonodárná myšlenka v § 64 ob. ř. vol. vtělená má v podstatě ten obsah, že volbu jest provésti podle zásad poměrného zastoupení, což ostatně v § 8 stanov spořitelních také výslovně je nařízeno. Způsob, jakým zásada poměrného zastoupení má býti technicky provedena, je stanoven tak, že volba koná se po skupinách, to jest, že členové jednotlivých vol. skupin provedou volbu členů ob. rady a komisí, na tu kterou skupinu připadajících. Tento předpis jest způsobilý, aby ho bylo na volbu výboru spořitelního bez jakékoli další modifikace použito a sluší se jím tedy říditi.
Stížnost proti tomu namítá, že dle §§ 5 a 8 stanov má volbu vykonati »zastupitelský sbor«. Až potud sluší jí arci přisvědčiti. St-lka snaží se však z toho vyvoditi, že volbu má provésti zastupitelský sbor v plné schůzi. V tom je však na omylu, neboť zastupitelský sbor provádí volbu nejen když ji vykoná v plné své schůzi, nýbrž i tehdy, když členové jeho volí po skupinách. I při takovéto volbě je volebním orgánem zastupitelský sbor, a jen vol. technika jest jiná než při volbě v plné schůzi. I řádu volení do obcí je ostatně známa jak volba plenem (§ 60), tak i volba konaná volebními skupinami (§ 64) a nemůže býti pochybností, že i této volby účastní se celý sbor volební. Ustanovuje-li tedy § 8 stanov, že volba spořitelního výboru má se konati analogicky podle předpisu § 64, je tím volba plným sborem vyloučena, nehledíc k případu, o němž jedná § 64 v poslední větě, o nějž však nyní nejde.
K námitce vznesené zástupcem stížnosti při veř. ústním líčení, že ustanovení § 64 ob. ř. vol. sluší použíti toliko při ustavení zvoleného ob. zastupitelstva, nikoli však při volbách, které se konají později během vol. období, stačí poukázati na to, že ustanovení § 64 platí také pro volby ob. komisí, a že tyto volby mohou se konati netoliko v prvé schůzi ob. zastupitelstva, nýbrž i v kterékoli pozdější době vol. období. Mimo to ustanovuje § 66 vol. ř. ob., že předpis § 64 platí i pro volby doplňovací, které se konají během období volebního. Z toho je patrno, že skupinová volba není obmezena na stadium ustavení obecního zastupitelstva.
Stížnost dále uvádí, že kandidátní listiny sestavuje dle § 7 stanov finanční komise, a to v plné své schůzi, a snaží se z toho dovoditi, že i volba spořitelního výboru má se konati plným sborem ob. zastupitelstva. Než z § 7 stanov, jenž jedná o seznamu osob do spořitelního výboru volitelných, pro stanovisko stížnosti nic neplyne. Neboť seznam tento, sestavovaný po přípravě za účasti dozorčího úřadu, jest seznamem osob, z nichž ob. zastupitelstvo podle § 8 stanov kandidáty pro volbu spořitelního výboru má vybrati. Pro otázku techniky volby této nelze z ustanovení § 7 stanov nic vyvoditi, ježto ustanovení toto vztahuje se právě jen na sestavení seznamu kandidátů a ani jediným slovem nečiní analogické použití § 64 ob. ř. vol. na volbu výboru spořitelního pochybným.
Stížnost míní dále, že analogickému použití § 64 ob. ř. vol. na volbu spořitelního výboru stojí v cestě poslední věta § 8 stanov, kde je předepsáno, že aspoň 4 ze členů a aspoň 2 z náhradníků spořitelního výboru musí býti zvoleni z nečlenů zastupitelského sboru. Dosažení tohoto výsledku není však zabezpečeno, použije-li se § 64 ob. ř. vol. Leč i tato námitka je lichá. V § 8 stanov je předepsáno, že poměru právě naznačeného musí býti dosaženo a není tedy volba, jejíž výsledek tomuto předpisu se příčí, ve shodě se stanovami. Aby stanovám bylo vyhověno, a by volba byla zajištěna proti zrušení úřadem dozorčím, bude věcí orgánu volbu řídícího, aby působil k tomu, by předepsaného složení spořitelního výboru bylo dosaženo, a bude po případě třeba volební akt opakovati, až řečenému předpisu bude vyhověno. Mimo to sluší však uvážiti, že ani volba plenem nedává bezpečné záruky, že předepsaného složení bude docíleno již prvním aktem volebním. Ani tato námitka není tedy s to, aby analogické použití § 64 ob. ř. vol. učinila pochybným. — — —

Citace:

č. 6004. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 515-517.