Č. 5813.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení (Slovensko): I. Okolnost, že usnesené systemisování míst ob. úředníků a zřízenců nemá v zápětí zvýšení ob. přirážek, nezbavuje poplatníka práva rekursu do tohoto usnesení. — II. O rekursech do usnesení ob. zastupitelstva velké obce o systemisování míst úřednických a zřízeneckých rozhoduje v I. stol. okresní výbor a v druhé stolici župní úřad.
(Nález ze dne 22. června 1926 č. 13037).
Věc: Dr. Karel Š. v T. proti župnímu úřadu v Turčanském Sv. Martině o definitivní ustanovení úředníků a zřízenců města T.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Když město T. se stalo z města s reg. magistrátem velkou obcí usnesl se zast. sbor města 30. ledna 1923, že jmenovitě uvedené zaměstnance do svých služeb dočasně na jeden rok převezme a že zaměstnanci po jednoročním úspěšném účinkování budou ve svých službách definitivně potvrzeni. V zasedání 15. dubna 1924, na jehož pořadu byly osobní záležitosti měst. zaměstnanců, jejich def. ustanovení a propočítání služ. doby, bylo usnesením zast. sboru systemisováno za účelem obstarávání ob. správy předběžně až do zřízení řádného měst. organ. statutu více úřednických a zřízeneckých míst, na místa ta byli definitivně ustanoveni jmenovitě uvedení dosud ve službách města působící úředníci a zřízenci a byla jim služba ke dni 1. ledna 1923 propočítána. Ohledně úhrady výdajů tímto usnesením způsobených bylo uvedeno, že ke krytí jich a doplatků stojí k disposici taková úhrada, která výšku ob. přirážek nezměňuje.
K odvolání z tohoto usnesení několika osobami a st-lem podanému prohlásil okr. výbor usnesením z 7. srpna 1924, že zásadně souhlasí s def. ustanovením úředníků a zaměstnanců města T. a s úpravou jejich požitků a s propočítáním služ. roků, avšak usnesení zast. sboru postrádající zák. předpokladů meritorně neprojednává a cílem doplnění dle níže uvedených směrnic zast. sboru města T. vrátiti nařizuje.
Na další odvolání několika úředníků a zaměstnanců města zrušil župní úřad nař. rozhodnutím z 9. října 1924 usnesení okr. výboru a schválil usnesení měst. zast. sboru z 15. dubna 1924 s některými dodatky a změnami.
Do tohoto rozhodnutí podaná stížnost vytýká, že nař. rozhodnutí systemisuje úřednická a zřízenecká místa takového druhu a v takovém počtu, jako si město samo nežádalo a že při tom nehledí na plat. schopnost občanstva. Postup župního úřadu, který mylným výkladem zákona tuto záležitost fin. povahy proti smyslu zákona č. 329/21 z příslušnosti žup. výboru vyňal a na žup. úřad přesunul, jakož i postup, že si župní úřad přivlastnil právo systemisovati úřednická a zřízenecká místa, má stížnost za nesprávný. Pokud nař. rozhodnutí dovolává se bodu b) § 24 zák. čl. XXII z r. 1886 a nař. min. vnitra č. 3358/1886 B M přehlíží, že doby a, b, c, e cit. § 24 byly dnem platnosti zákona č. 329/1921 předpisem bodu 8 § 57. nař. č. 143/22 zrušeny a že na jejich místo nastupuje předpis § 23 zák. č. 329/21. Nař. rozhodnutí má poučení, že proti němu není dalšího odvolání, ač instanční postup zák. č. XX. z 1901 v § 2 stanoví všeobecně tři stolice a vylučuje v § 2 odvolání z rozhodnutí II. stolice jen v případech, když rozhodnutí II. stolice rovná se rozhodnutí stolice I; když tomu však tak není, měly býti strany poučeny, že jest přípustné odvolání k III. stolici.
Odv. spis úřadu namítá, že st-l není ke stížnosti oprávněn, poněvadž nebyl nař. rozhodnutím ve svých právech poškozen, neboť nepodal proti tomu odvolání — není proto vadou řízení, že o rozhodnutí žup. úřadu nebyl vyrozuměn. St-l nebyl také poškozen ve svých právech jako poplatník, poněvadž obnos potřebný na krytí propočítání služ. doby úřednictva nevyžaduje zvýšení ob. přirážek. Odv. spis dále popírá, že žup. úřad systemisoval místa potřebná pro obstarávání správy města, nýbrž místa ta systemisovalo ob. zastupitelstvo a nař. rozhodnutí svými doplňky neučinilo nic jiného než že usnesení ob. zastupitelstva objasnilo za účelem správného zřízení organ. statutu, který měl býti vydán. Konečně vytýká odvodní spis, že není správné tvrzení stížnosti, že o odvoláních měl rozhodovat župní výbor, poněvadž pro postup instanční platí zákon č. 241/1921 a dovolává se výnosu min. pro Slov. č. 28506/5 z 1923.
Nss rozhoduje o stížnosti neshledal ani námitku odv. spisu o nedostatku legitimace st-lovy ke stížnosti, ani stížnost samu odůvodněnou.
St-l nastoupil v řízení správním proti usnesení měst. zastupitelstva v T. jako poplatník; tato vlastnost jeho nebyla vzata v odpor; okolnost, že usnesené systemisování a honorování měst. zaměstnanců nebude míti v zápětí zvýšení přirážek, nemůže na této legitimaci st-lově ničeho měniti, poněvadž poplatník může si stěžovati nejen do zvýšení vydání, nýbrž i do vydání, která dle jeho názoru jsou zbytečná a neúčelná.
Není správným názor stížnosti, že nař. rozhodnutí týče se fin. hospodářství obce T. ve smyslu zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb., neboť, třeba usnesení ob. zast. o systemisaci a obsazení míst zaměstnaneckých má ve svých důsledcích vliv na fin. hospodářství obce, není přece v první řadě než věcí organisace ob. správy a musí s tohoto stanoviska býti posouzeno. Platí tudíž pro věci toho druhu zákon z 30. června 1921 č. 241 Sb., dle něhož přísluší okr. výboru táž dozorčí práva, jež náležela munic. výborům a do usnesení okr. výborů stížnost k žup. úřadu. Z ustanovení toho se podává, že okr. výbor jest povolán rozhodovati o stížnostech do usnesení ob. zast. a usnáší se o schválení těchto usnesení, pokud schválení třeba — župní úřad pak rozhoduje konečně o stížnosti do rozhodnutí okr. výboru a vykonává dozor, který snad okr. výbor opomenul.
Tím vyvráceny jsou formelní námitky stížnosti jakož i tvrzení, že ve věci systemisování zaměstnaneckých míst jde stížnost na úřad III. stolice, při čemž dlužno zdůrazniti, že předpisy §§ 1, 2 a 3 zák. čl. XX z r. 1901 o inst. postupu dle § 12 téhož zák. čl. neplatí při věcech, kde přípustná jest stížnost na ss a že za nynějšího stavu právního jest stížnost na nss zásadně přípustna do každého konečného rozhodnutí úřadu správního. Pokud stížnost vytýká, že žup. úřad přivlastnil si právo systemisování úřednických a zřízeneckých míst a že systemisuje místa takového druhu a takového počtu jako si město samo nežádalo — jest v zřejmém odporu se zněním nař. rozhodnutí, neboť toto nesystemisovalo jiná služ. místa, než jaká systemisovalo ob. zastupitelstvo, nýbrž sestavilo pouze systemisovaná místa v přehledu odloučeně od jejich obsazení.
Pokud stížnost týče se meritorní stránky věci a zejména vytýká, že při systemisování míst a při rozhodování o jejich nutnosti nebylo hleděno na plat. schopnost občanstva, stačí poukázati k tomu, že ob. zřízení (zák. čl. XXII. z r. 1886) nemá přesných předpisů, dle kterých obec jest povinna zaměstnance ustanoviti, nýbrž ponechává volnému uvážení obce a jejího zastupitelstva, aby dle poměrů a potřeby v obci místa úřednická a zřízenecká systemisovala a poměry služební stanovila. Postupovala-li obec tímto způsobem, nelze tvrditi, že tím byl porušen zákon.

Citace:

č. 5813. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 170-172.