Č. 5891.

Stavební řád (Morava): I. Z povolení obývacího a užívacího stavebním úřadem uděleného nelze vyvozovati, že obec převzala do vlastního udržování chodník při novostavbě zřízený. — II. Povinnost zříditi chodník stihá majitele domu, nikoliv stavebníka, tedy i toho, kdo domu nabyl jako vydražitel v soudní exekuční dražbě.
(Nález ze dne 22. září 1926 č. 18942).
Věc: Dr. Heřman F. v M. proti moravskému zemskému výboru v Brně (zem. rada Dr. Boh. Moučka) stran udržování chodníku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl pořadem instančním potvrzen výměr správní komise města M. z 21. září 1923, kterým byl st-l vyzván, aby do 15. října 1923 dal svým nákladem chodník u svého domu čp. ... v M. opraviti, poněvadž chodník ten nebyl dosud obcí převzat do udržování.
Ve stížnosti k nss-u podané namítá se, že chodník, o který jde, byl obcí do udržování převzat, ježto obec, udělivši povolení k obývání a používání domu, potvrdila, že všem podmínkám stav. povolení, tedy i podmínce, týkající se zřízení chodníku, bylo náležitě vyhověno. Povolením k obývání a používání domu byl dle mínění stížnosti chodník obcí skutečně převzat, ježto zákon zvláštního formálního aktu přejímacího nevyžaduje.
Námitku tuto neuznal nss správnou.
Povolením, jehož se st-li dle § 128 mor. stav. ř. dostalo, nevyslovuje se nic více, nežli že zřízená budova smí býti obývána a že smí jí býti používáno. Stav. úřad, jednaje o tomto povolení, má dle výslovného ustanovení zákona hleděti toliko k vlastnímu stavebnímu stavu a nemůže povolení obývací odepírati, jestliže bylo zjištěno, že se řádně stavělo a že budova jest náležitě vyschlá a nebude škoditi zdraví. Předmětem obývacího povolení jest tedy jen stavba sama, nikoli však chodník, a není proto možno potvrzení úřadu stavebního, že podmínkám stav. povolení bylo vyhověno, vztahovati i na splnění povinnosti zříditi chodník, a to tím méně, ježto úřední příkaz zříditi chodník není dle své povahy vůbec »podmínkou« konsensu stavebního, nýbrž samostatným, byť i zřízením stavby podmíněným příkazem úředním, který zakládá se na ustanovení § 101 mor. stav. ř. a nemusí k stav. povolení ani formálně býti připojen, a i když se tak stalo, nestává se jeho podstatnou součástkou.
Z povolení obývacího a užívacího stavebním úřadem uděleného nelze tedy vzhledem k povaze a účelu tohoto aktu úředního vyvozovati, že obec zřízený chodník do vlastního udržování převzala.
Pokud pak stížnost míní, že k převzetí chodníku obcí není zapotřebí formálního aktu, a že tedy postačí konkludentní čin obce, kterým tato projevila vůli chodník převzíti a který dle mínění stížnosti sluší spatřovati právě v udělení povolení obývacího, není možno dáti jí ani v tom za pravdu, neboť i kdyby bylo zásadně možno konkludentní projev obce uznati postačitelným a kdyby bylo lze stotožňovati obec ve funkci úřadu stavebního, v níž povolení obývací vydává, s obcí ve funkci majitelky a správkyně veř. statku, v níž chodník do své správy přejímá, musilo by konkludentní jednání obce býti takové povahy, že nebylo by žádného rozumného důvodu k pochybnostem o vůli obce chodník převzíti (srovnej § 863 o. z. o.). Leč ze spisů správních vychází právě v tomto směru pravý opak. Dle obsahu výměru z 10. listopadu 1908 bylo při místní prohlídce za účelem udělení povolení obývacího zjištěno, že na místo předepsaného chodníku dlážděného kamennými deskami byl zřízen chodník z hliněných dlaždiček, a cit. výměrem chodník tento byl schválen pouze jako provisorní s tím, že majitelé domu jsou povinni chodník na rozkaz představenstva města, jenž může býti kdykoliv dán, nahraditi def. chodníkem z kamenných desek. Že z tohoto projevu nelze konkludovati na vůli obce převzíti chodník do vlastního udržování, je na bíledni.
Pokud pak st-l namítá, že povinnost stavebníkova zříditi chodník nepřechází na vydražitele budov v soudní exekuční dražbě, jest na omylu. Podle § 101 mor. stav. řádu nepostihuje povinnost zříditi chodník stavebníka jako takového, nýbrž stíhá majitele domu. Je-li však za ostatních v daném případě nesporných předpokladů ke zřízení chodníku zavázán ex lege majitel domu, nemůže záležeti na tom, jakým způsobem vlastnictví domu nabyl.
St-l nepopírá, že stav chodníku v době, kdy mu bylo uloženo jej opraviti, byl vadný. Jestliže však obec chodník do udržování dosud nepřevzala, je povinností st-lovou chodník udržovati a nelze proto úřední výzvu, aby chodník opravil, uznati nezákonnou.

Citace:

č. 5891. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 312-313.