Č. 6171.

Státní zaměstnanci: Státní úředník je povinen užívati v úředním styku svého úředního titulu.
(Nález ze dne 18. prosince 1926 č. 26054.)
Věc: Dr. Karel P. (adv. Dr. Otto Sommer z Prahy) proti ministerstvu financí o používání titulu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: President republiky jmenoval st-le rozhodnutím z ... ústředním ředitelem ... ve IV. třídě hodnostní s ponecháním titulu min. rady. Když st-l v požitkovém dekretu z 3. února byl označen jako »vládní rada«, podal ohledně titulu vládního rady rozklad. Tomuto rozkladu min. fin. nevyhovělo. — — — — —
O stížnosti nss uvážil:
Otázkou, jejíhož vyřešení se st-l především domáhá, zdali mu žal. úřadem byl právem odepřen titul »ministerského rady« a nahrazen titulem »vládního rady«, nemohl se nss věcně obírati, brání mu v tom předpis § 14 zák. o ss. — — — —
Nař. rozhodnutí obsahuje vedle odkazu na dřívější rozhodnutí také výrok o tom, že st-l nemá práva v úředním styku neužívati titulu »vládní rada.«
Stížnost zabývá se i tímto výrokem, vytýkajíc mu nezákonnost z důvodu: 1. že 2. větou § 2 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 244 Sb. byl titul vládní rada výslovně vyhrazen pouze úředníkům V. hodn. třídy, tak že nemůže na základě tohoto nařízení býti vysloveno, že st-l nemá práva neužívati tohoto titulu, jenž týmž nařízením jest úředníkům jiné hodn. řídy než V. výslovně odňat, 2. že nař. rozhodnutí nepřihlíží k tomu, že st-li titul vládního rady nebyl nikdy řádným rozhodnutím udělen, 3. že ani dříve mu udělený titul min. rady nebyl řádným titulem označujícím jeho úřední funkci, takže změnil-li se automaticky v titul vládního rady, jest tento titul titulem pouze osobním, který byl st-li udělen jako osobní výsada a jehož se zajisté kdykoli může vzdáti.
Pokud jde o námitku ad 1. jest námitka ta nepřípustnou, poněvadž rozhodnutí o titulu vládního rady stalo se pravoplatným rozhodnutím žal. úřadu ze 6. března 1924. Námitka ad 2. není důvodnou, ježto bylo týmž rozhodnutím pravoplatně rozhodnuto, že st-li titul vládního rady přísluší.
Stejně bezdůvodnou je konečně i námitka, uvedená v bodu 3, jak plyne z těchto úvah:
Žal. úřad vyslovil v rozhodnutí ze 6. března 1924, že st-li přísluší titul vládního rady a vešel výrok tento v právní moc. Tím určil však žal. úřad autoritativním způsobem, že jest titul »vládní rada« úředním titulem st-lovým a je mylným názor stížnosti, že by byl titul ten osobním titulem jeho, jehož se může kdykoli vzdáti.
Leč je-li titul »vládní rada« úředním titulem st-lovým, nemohl se ho st-l s právním účinkem a platně vzdáti. Je sice pravda, že jest podle předpisů služ. pragmatiky (§ 40) úřední titul především právem státního úředníka, a že má úředník nárok na to, aby byl titulem tímto ve služ. styku jmenován. Než při tom nelze přehlédnouti, že se úřed. titulem projevuje na venek i úřední a tedy veřejnoprávní postavení státního úředníka jako vykonavatele vrchnostenské moci státní a že titulem tím representuje v určitém smyslu státní úředník státní moc vůči veřejnosti a těm, kdož přicházejí s úřadem jím zastávaným v úřední styk. Souvisí tedy úřední titul úzce s veř. úřadem určitému úředníku propůjčeným a je potom ovšem státní úředník nejenom oprávněn, nýbrž i ze služ. důvodů povinen úředního titulu ve služ. styku užívati a nemůže se této specificky veřejnoprávní povinnosti o své újmě a jednostranně vzdáti.

Citace:

č. 6171. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 821-822.