Č. 5903.

Policejní řízení trestní. — Zemědělství (Slovensko): I. Jak jest postupovati při rozhodování o odvolání z trestního nálezu nižší stolice, zahrnujícího výrok o dvou různých přestupcích, jestliže rozhodnutí o odvolání přísluší dvěma různým ministerstvům? — II. O přestupcích nepovoleného převedení dobytka do jiného okresu.
(Nález ze dne 27. září 1926 č. 11223/25).
Věc: Jindřich W. v Z. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran trestního nálezu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady
řízení.
Důvody: Dle zápisnice sepsané 5. července 1919 u policejního úřadu v T., přistižen byl tohoto dne honák st-lův, jak hnal pro st-le 3 voly z obce L. v okresu p-ském do Ž. v župě n-ské. Dle legitimace vydané služnovským úřadem v Ž. 20. května 1919 měl st-l právo hnáti z obce L. do obce Ž. do svého hospodářství 3 krávy, 2 voly, 2 junce a 1 býka. Legitimace tato byla vidována 3. června 1919 služn. úřadem v P. s tím, že st-li se povoluje odvésti jeho dobytek z L. do Ž. a že. ob. představenstvo v L. má na tuto legitimaci vypsati den dopravy dobytka. Dle připojeného osvědčení představenstva obce L. může st-l na základě této legitimace dne 3. července 1919 odvésti z L. 2 voly a 1 junce.
Rozsudkem služ. úřadu v P. z 12. října 1920 uznán byl st-l vinným a) přestupkem § 8 bod b) nař. býv. min. orby č. 40000/88, jakož i b) přestupkem § 2 bodu c) nař. min. pro Slov. č. 49/1919 Úr. Novin, jichž se dopustil tím, že dne 5. července 1919 a) hnal dobytek bez dobytčího pasu a b) mimo to bez povolení hnal jednoho vola ze župy trenčanské do župy nitranské; st-l byl odsouzen s ohledem na § 154 lit. a) zák. čl. VII : 1888 a § 10 nař. min. pro Slov. č. 49/1919 k trestu uzamčení v trvání 5 dnů změněného ve smyslu § 21 zák. o přestupcích v peněžitou pokutu 100 K a k další peněžité pokutě 100 K. V důvodech uvedeno, že st-l hnal svůj dobytek ze stálého místa pobytu bez dobytčího pasu, což se příčí prov. nař. min. orby č. 40000/1888 a že jak služn. úřadem tak i ob. představenstvem byla vystavena st-li legitimace jen na 2 voly, takže se st-l provinil proti § 2 lit. c) nař. min. pro Slov. č. 49/1919, neboť dle tohoto nařízení má býti na legitimaci uveden nejen počet, ale i druh dobytka, čehož však st-l nedbal a místo 2 volů převáděl 3 voly.
V odvolání z tohoto rozsudku uplatňoval st-l, že prodav svoje hospodářství v L. a koupiv nové hospodářství v Ž., chtěl převésti svůj dobytek z L. do Z. K tomu cíli požádal o povolení služn. úřad v P., jenž jej poukázal na služn. úřad v L. s tím, že dovolí-li tento úřad dovoz dobytka, povolí služn. úřad v P. vývoz. Toto povolení si st-l obstaral a dal potvrditi služn. úřadem v P., načež žádal notáře v L. o dobytčí pasy, notář však prohlásil, že pasů st-l nepotřebuje, poněvadž převáží jen svůj dobytek z jednoho hospodářství do druhého. St-l dal si tedy povolení služn. úřadu potvrditi ob. představenstvem a odevzdal je svému honákovi s příkazem, aby 3 voly převedl do nového st-lova hospodářství.
Rozsudkem z 8. června 1921 vyslovil župan župy trenčanské jako polic. trestní soudce II. instance, že rozsudek služn. úřadu v P. z 12. října 1920 na základě jeho odvolání potvrzuje.
K dalšímu odvolání st-lovu vydalo min. zeměd. dne 6. prosince 1923 tento rozsudek: Min. zeměd. nevyhovuje odvolání st-lovu pokud se týče přestupku zák. čl. VII. z r. 1888, resp. přestupku min. nař. č. 40000/ 1888, poněvadž skutková podstata přestupku jest prokázána. Pokud se však týče § 2 nař. min. pro Slov. ze 4. března 1919 č. 49 Sb., buďtež trestní spisy postoupeny k rozhodnutí tomuto ministerstvu, poněvadž přestupek tento náleží ve III. instanci do kompetence min. pro Slov.
Spisy byly pak, aniž rozsudek min. zeměd. byl st-li doručen, postoupeny k dalšímu řízení ministru pro Slov., jenž dne 11. prosince 1924 vydal rozsudek tohoto znění: Na odvolání obžalovaného proti II. stupňovému rozsudku býv. župního úřadu v Trenčíně, jímž byl obžalovaný pro přestupek na základě § 2 bodu c) nař. č. 49/1919 min. pro Slov. odsouzen, vynáším po přezkoumání této přestupkové záležitosti následující III. stupňový rozsudek: II. stupňový rozsudek býv. župního úřadu v Trenčíně s odmítnutím odvolání na základě jeho odůvodnění potvrzuji.
St-li bylo doručeno jen toto rozhodnutí ministra pro Slov.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uplatňující, že jednání st-lovo nezakládá skutk. podstatu přestupku dle zák. čl. VII : 1888, uvážil nss toto: Rozsudky I. a II. instance byl st-l uznán vinným jednak přestupkem dle § 8 bod b) nař. býv. uh. min. orby č. 40000/1888 recte § 154 lit. a) zák. čl. VII : 1888, jednak přestupkem dle § 2 lit. c) nař. min. pro Slov. č. 49 Úr. Novin z r. 1919. Rozhodovati o přestupcích těchto ve III. instanci přísluší v prvém případě ministerstvu zeměd. (§ 158 a 125 cit. zák. čl. VII : 1888), v druhém pak ministru pro Slov. Jde tedy o případ normovaný ustanovením § 209 uh. tr. pol. ř. (nař. býv. uh. min. vnitra a spravedlnosti č. 66000 ex 1909), jenž předpisuje: »Jestliže úřad nižší instance rozhodl společně o takových přestupcích, které ve III. instanci nenáležejí do oboru působnosti jediného ministra, přezkoumají dotčení ministři do jejich oboru patřící části, jejich rozhodnutí však mohou býti pojata do jediného rozhodnutí. Zvláštní jejich rozhodnutí, jestliže některý z přestupků patří do oboru ministerstva vnitra, pojme ministr vnitra do svého rozhodnutí, v jiném případě to učiní ministr povolaný k rozsouzení o přestupku, na který jest těžší trest vyměřen, v případě pak, kde se jedná o přestupky podléhající stejně těžkému trestu, učiní tak ministr, který rozhoduje poslední. Je-li nutno vyměřiti úhrnný trest, rozhodují ministři povolaní k rozsouzení věci ve III. instanci po vzájemném dorozumění mezi sebou.«
Ježto v přítomném sporu nejde o případ § 29 lit. a) zák. čl. XL : 1879, kdy nutno vyměřiti pro více přestupků trest úhrnný, nepřichází poslední věta právě cit. ustanovení v úvahu a nutno věc posuzovati dle prvých dvou vět. Z předpisů těchto pak vychází, že každé ze zúčastněných ministerstev mohlo, jak se tomu skutečně stalo, v tomto sporu o přestupku spadajícím do oboru jeho působnosti rozhodovati samostatně, co do doručení obou samostatných rozhodnutí pak mohl býti volen dvojí způsob: buď mohlo býti každé z těchto rozhodnutí doručeno st-li zvláště, nebo mohlo býti rozhodnutí min. zeměd. dle druhé eventuality 2. věty cit. ustanovení § 209 pojato do rozh. ministra pro Slov.
V přítomném sporu nebylo rozhodnutí min. zeměd. doručeno st-li ani prvým ani druhým způsobem, takže o existenci jeho se st-1 vůbec nedověděl. St-li doručeno bylo pouze rozhodnutí min. pro Slov. a to, jak v úvodu tohoto rozhodnutí se praví, vydaného »na odvolání obžalovaného proti II. stupňovému rozsudku býv. župního úřadu v Trenčíně.« Jest sice pravda, že uvedený úvod tohoto rozhodnutí pokračuje dále: »kterým byl obžalovaný pro přestupek na základě § 2 bodu c) nař. č. 49/1919 min. pro Slov. odsouzen« a že tímto zněním jest vyjádřeno, že ministr pro Slov. rozhodoval jen o tomto přestupku, avšak vzhledem k vlastnímu výroku rozsudečnému, jímž ministr pro správu Slov. prohlásil: »II. stupňový rozsudek býv. žup. úřadu v Trenčíně s odmítnutím odvolání na základě jeho odvolání potvrzuji«, mohl se st-l, jemuž o zvláštním rozhodnutí min. zeměd. o přestupku dle § 154 lit. a) zák. čl. VII : 1888 nedostalo se zprávy, domnívati, že rozsudkem ministra pro Slov., když potvrzený jím rozsudek býv. žup. úřadu v Trenčíně byl výrokem o obou přestupcích st-li za vinu kladený, bylo rozhodnuto též o přestupku dle § 154 lit. a) zák. čl. VII. z r. 1888.
Okolnost tato jest též důvodem, že stížnost popírá, že jednáním st-lovým dána jest skutková podstata přestupku dle zák. čl. VII : 1888 brojíc tak proti výroku, jenž v nař. rozhodnutí obsažen není. K tomuto nesprávnému postupu byl však st-l sveden tím, že žal. úřad, jemuž min. zeměd. po vydání rozsudku ze 6. prosince 1923 byly spisy, aniž rozsudek ten byl st-li zvláště doručen, postoupeny k dalšímu řízení, nedbaje předpisu § 209 uh. tr. pol. ř., rozsudek min. zeměd. do svého vlastního rozhodnutí nepojal. Aby vada tato byla napravena a st-li umožněna řádná obrana před nss, nezbylo než zrušiti nař. rozhodnutí dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 5903. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 336-339.