Č. 6153.

Vodní právo. — Vyvlastnění: * I. Není způsobilou obranou proti vyvlastnění pozemku podle § 49 vod. zák., namítá-li se, že meliorační podnik, pro který se vyvlastňuje, bylo lze zříditi vhodně nebo snad i vhodněji na pozemku jiném.
Řízení před nss-em: II. K praxi § 44 zák. o ss.
(Nález ze dne 15. prosince 1926 č. 25654).
Prejudikatura: Boh. 5766 adm.
Věc: Čeněk Št. v R. proti ministerstvu zemědělství (za zúč. Vodní družstvo .... adm. Dr. Václ. Hrbek z Pardubic) o družstevní meliorační projekt Vodního družstva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Nař. rozhodnutím schválen byl v cestě instanční meliorační projekt Vodního družstva v D. a zamítnuty byly veškeré námitky majitelů pozemků č. parc. ..., jimiž se tito, mezi nimi i st-l, domáhali toho, aby hlavní odpad, t. zv. brozanský veden byl nikoli po jejich pozemcích do starého ramene labského, nýbrž jiným směrem přímo do regulované trati labské.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Na sporu jest otázka, zda st-l jest povinen pro meliorační podnik trpěti vyvlastnění svých pozemků.
Právo vyvlastňovací pro podniky meliorační jest positivně upraveno ustanovením § 49 česk. vod. zák. Dle tohoto předpisu musí za přiměřené odškodné býti postoupeny nemovitosti nebo zřízeny služebnosti, jestliže se podnik zřizuje v zájmu veřejném a jestliže postupu pozemků nebo zřízení služebnosti jest zapotřebí.
O tom, že jde o podnik meliorační a že zřízení jeho jest v zájmu veřejném, nebylo v cestě adm. vůbec sporu, a st-l nepopírá okolností těchto ani ve stížnosti k nss-u vznesené. St-l namítá jenom, že při zřízení podniku podle varianty jím navržené a — podle jeho mínění i — účelnější nebude zapotřebí vyvlastniti jeho pozemek. Žal. úřad shodně se stolicemi nižšími zamítl nař. rozhodnutím tuto námitku v podstatě proto, že neuznal variantu st-lem doporučenou za účelnější nežli jest varianta znázorněná v projektu, zúčastněným družstvem předloženém.
Stížnost vytýká rozhodnutí tomuto celou řadu nedostatků a vad řízení. Ježto však nss dle § 2 zák. o ss jest povolán chrániti toliko subjektivní práva st-lova, slušelo především zkoumati, zda st-l mohl býti nař. rozhodnutím v nějakém svém subj. právu zkrácen. O zkrácení práv expropriátových mohlo by se mluviti jenom tehdy, kdyby bylo vyvlastněno nad meze zákonem stanovené.
Jak již bylo řečeno, není o tom sporu, že zákonný případ vyvlastnění jest dán. Smysl stížnosti jest jen ten, že individuelních pozemků st-lových není zapotřebí proto, že lze podnik provésti podle jiné varianty účelněji. Na sporu je tedy otázka, zdali byl právem vyvlastněn určitý objekt, t. j. pozemkový majetek st-lův.
Pro určení předmětu vyvlastnění dle předpisu § 49, podle něhož daný případ dlužno řešiti, jest však směrodatná jediné potřeba podniku, v jehož prospěch se vyvlastnění děje. Z ustanovení tohoto nelze vyvoditi, že expropriát, aby unikl vyvlastnění, může se domáhati změny projektu nebo nahrazení jeho projektem jiným jen proto, že tento projekt je podle jeho mínění po té či oné stránce účelnější. Mohl by se snad brániti námitkou, že vyvlastnění jeho pozemků není pro projekt tak, jak byl úřadu předložen, zapotřebí, avšak takovéto námitky stížnost nevznáší.
Není však způsobilou obranou proti návrhu vyvlastnitelovu, namítá-li se, že zařízení, pro které se vyvlastňuje, bylo by lze zříditi vhodně nebo snad i vhodněji také jinde (na jiných pozemcích) (srovnej nál. nss-u z 11. června 1926 č. 12166, Boh. 5766 adm.). Neposkytuje-li však vyvl. norma § 49 čes. vod. zák. vyvlastněnému právního a tedy před nss-em stihatelného nároku v tom směru, aby pro meliorač. podnik byly vyvlastněny pozemky jiné, pak nemohlo nař. rozhodnutím býti vsazeno do práv st-lových a bylo tedy stížnost, která v podstatě takovýto nárok uplatňuje, jako bezdůvodnou zamítnouti. Naproti tomu nemohlo býti vyhověno návrhu zástupce zúčastněné strany (vyvlastnitele) při veř. ústním líčení přednesenému, aby totiž stížnost byla zamítnuta jako bezpředmětná, poněvadž v postupu, jakým po vydání nař. rozhodnutí došlo k ujednání mezi st-lem a jeho manželkou s jedné strany a s vyvlastnitelem se strany druhé, nelze spatřovati uspokojení st-le ve smyslu § 44 zák. o ss a tím méně, když st-l, byv nss-em dotázán, zda pokládá stížnost svoji za bezpředmětnou, na svém odporu setrval.

Citace:

č. 6153. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 788-790.