Č. 6093.

Církevní věci: * Zachování příjmů církevního beneficia nutno považovati za »pilnou potřebu duchov. správy« podle § 56 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. potud, pokud by odpadnutím určitých dávek zmenšena byla zákotlitá kongrua katolického duchovního správce.
(Nález ze dne 24. listopadu 1926 č. 15506/25).
Věc: Městská obec R. proti ministerstvu školství a národní osvěty o prozatímní zajištění dávek pro držitele děkanského beneficia v R.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nařídilo žal. min., potvrdivši výroky nižších stolic správních, provisorium podle § 56 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. ve příčině rasovních dávek, poskytovaných beneficiátu r-ckého beneficia Josefu S. až do ledna 1922 obcí R. a uložilo starostovi města R., aby vydány byly dávky ty jmenovanému děkanovi pro rok 1922 jako v letech minulých, a to v takovém rozsahu a způsobu, jaký odpovídá posavadnímu klidnému odvádění těchto dávek do roku 1922. Opatření toto odůvodněno shodně s výroky nižších stolic správních tím, že dávky tyto tvoří nevyhnutelnou existenční dotaci děkanskou a poznamenáno, že co se týče řešení otázky def. rozhodnutí o tom, zdali zadržené dávky pro děkana r-ckého trvají po právu, bude nutno zkoumati, zdali tyto dávky jsou požadovány na základě zvláštního titulu anebo z titulu povinnosti patronátní města R., anebo dokonce z titulu vydržení povinnosti města R. k odvádění zadržených dávek.
O stížnosti nss uvážil:
Předmětem nař. rozhodnutí jest provisorní opatření státní správy kultové podle § 56 zák. č. 50/1874. Podle cit. zák. ustanovení jest vydání takového prozatímního opatření podmíněno ve sporech o příspěvky pro účely nábož. toliko »pilnou potřebou duchovní správy« a má se opatření to vysloviti především »podle posavadního pokojného držení, anebo nebylo-li by lze držení ihned zjistiti, dle skutečných a právních poměrů souhrnně vyhledaných«. Jde proto při provisorním opatření jedině o zachování skutečného stavu, jaký tu byl v době vzniku sporu a neběží nikterak o zjištění právního titulu anebo právního trvání dotčených plnění. Není tedy prozatímním opatřením, vydaným podle § 56 cit. zák. řešena otázka, na jakém právním titulu se sporné plnění zakládá a není v něm autoritativním způsobem vysloveno, že by dávky, o jichž zajištění se mluví, tkvěly svým kořenem v určitém právním titulu. Je proto účelem zmíněného provisoria jenom zjištění, kým a komu určité dávky byly skutečně odváděny a nezáleží na tom, zda plnění to vyplývá a je požadováno z titulu příslušenství k určité církevní obci, z práva patronátního, či snad z nějakého zvláštního titulu. Že tomu tak, vysvítá i z toho, že cit. pragraf 56 svým obratem »kdykoli vzejde nějaká taková rozepře« zmocňuje úřady správní, aby vydaly prozatímní opatření pro oba druhy sporů vyznačených v § 55 a tedy i v případech, kdy je povolán k meritornímu řešení dotčené otázky řádný soud (srov. na př. nález ss-u Budw. 9688 A).
Je-li tomu tak, potom ovšem nezapadají do rámce dnešního sporu ony vývody stížnosti, kterými se snaží stěžující si obec dovoditi nezákonnost resp. vadnost nař. rozhodnutí proto, že jím bylo prý bez řádného řízení uznáno, že jest obec R. povinna sporné dávky plniti z titulu práva patronátního, a jdou dotčené námitky její mimo. Totéž platí o výtce, která shledává nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že nebylo provisorium uloženo obci jako obci farní, ačkoliv by se měly případné dávky ty hraditi z prostředků obce té.
Než stížnost není důvodnou ani pokud směřuje proti skutečnému obsahu nař. rozhodnutí a vytýká mu vadnost resp. nezákonnost proto, že není v přítomném sporu »nutného zájmu duchovní správy« a že tudíž není splněn předpoklad, na který váže § 56 cit. zákona přípustnost vydání prozatímního opatření.
Podle nepopřeného obsahu právních spisů tvoří dávky, o které běží, součást zákonité kongruy beneficiáta obročí r-ckého podle § 4 zák. z 19. září 1898 č. 176 ř. z. a požívá beneficiát ten doplněk kongruy z prostředků náboženské matice. Není tedy kryta kongrua stanovená pro beneficium r-cké vlastními příjmy fary a jest úbytek doplňován z fondů náboženských podle § 1 zák. č. 176/1898. Z povahy věci plyne, že zachování příjmů beneficií církevních musí býti pokládáno potud za »nutný zájem správy duchovní«, pokud by odpadnutím určitého plnění zúžena a zmenšena byla ona míra příjmů s duchovním úřadem spojených, která byla zákonem stanovena za nevyhnutelně nutnou a přiměřenou stavu samostatného katolického správce. Jeť zabezpečením výživy podmíněno ustanovování duchovních funkcionářů v duchovní správě a je zajisté »pilnou potřebou správy duchovní«, aby bylo zajištěno existenční minimum duchovenstva toho.
Ježto r-cké beneficium patří k těm obročím, jichž vlastní příjmy nekryjí kongruu zákonitě systemisovanou, nelze důvodně tvrditi, že by nepatřily jednotlivé prestace, jež tvoří vlastní příjem beneficia toho, k nezbytně nutným potřebám duchovní správy a jest potom ovšem ve shodě se zákonem, zajistil-li žal. úřad prozatímně na návrh oprávněného beneficiáta dávky, jež dosud stěžující si obec plnila (srov. nál. ss-u Budw. 6896, 469 A, 1702 A, 6894 A).

Citace:

č. 6093. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 672-674.