Č. 5889.

Živnostenské právo: I. Pravidelnost a výdělečný účel samy o sobě nevylučují ještě kvalifikaci určitého zaměstnání jako vedlejšího zaměstnání domáckého, které předpisům živn. řádu nepodléhá. — II. Je příležitostní podávání pokrmů a nápojů lázeňským hostům pronajímatelem lázeňských bytů provozováním živnosti hostinské a vyčepnické?
(Nález ze dne 21. září 1926 č. 18922).
Věc: Kajetán B. v J. L. proti zemské správě politické v Praze o přestupek živn. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo pořadem instančním zamítnuto odvolání st-lovo z nálezu osp-é v T., jímž byl uznán vinným přestupkem § 22 živn. ř., spáchaným tím, že provozoval živnost hostinskou a výčepní, ač neměl koncese k provozování této živnosti, a odsouzen dle § 132 ž. ř. k pokutě 100 K, po případě do vězení na 10 dnů.
O stížnosti nss uvážil: — — —
Žal. úřad v nař. rozhodnutí uvedl, že podávání pokrmů a nápojů i v omezeném rozsahu st-lem uvedeném má podstatné znaky zaměstnání po živnostensku provozovaného, neboť sleduje účel výdělečný a jest pravidelně, třeba pouze v obdobích saisonních, provozováno. Proti tomuto právnímu názoru brání se st-l především poukazem na výnos osp-é v T. ze 14. dubna 1921, vydaný ob. úřadu v J. L. a obsahující poučení, kdy podávání pokrmů a nápojů lázeňským hostům majitelem domu, jenž jim pronajal obytné místnosti, jeví se býti provozováním živnosti hostinské a vyčepnické. Tomuto výnosu nemohl nss přiznati rozhodného významu, neboť nelze jej považovati za autentický výklad zákona, jenž jest pouze zákonodárci vyhrazen.
St-l namítá dále, že jde o činnost spadající do kategorie domáckého vedlejšího zaměstnání. — — —
Žal. úřad dle znění nař. rozhodnutí považuje výdělečnou činnost, o niž jde, za podnik po živnostensku provozovaný již proto, že jest konána pravidelně a za účelem výdělečným. Než tyto momenty, totiž pravidelnost a účel výdělečný, samy o sobě ještě nevylučují, že nejde o výdělečné odvětví, spadající do kategorie domáckého vedlejšího zaměstnání ve smyslu čl. V., lit e) uvoz. patentu k živn. řádu, na něž se tento zákon nevztahuje, neboť ani domácké vedlejší zaměstnání nevylučuje účel výdělečný a pravidelnost (arg. »výdělková odvětví spadající do kategorie domáckého, vedlejšího zaměstnání«). Z toho plyne, že pro kvalifikaci určitého výdělečného zaměstnání jako živn. podniku na rozdíl od domáckého vedlejšího zaměstnání, na něž se předpisy živn. řádu nevztahují, jsou rozhodny jiné skutkové okolnosti, než které žal. úřad v nař. rozhodnutí uvedl.
Žal. úřad, vycházeje z mylného právního názoru, že již pravidelnost a účel výdělečný vylučují kvalifikaci určitého zaměstnání jako vedlejší zaměstnání domácké předpisům živn. řádu nepodrobené, nezjistil skutkové okolnosti, které jsou v daném případě rozhodny pro posouzení otázky, sluší-li zaměstnání, o něž jde, kvalifikovati jako podnik po živnostensku provozovaný neb jako domácké vedlejší zaměstnání. Zůstalo tedy následkem tohoto mylného právního názoru žal. úřadu řízení neúplným a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5889. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 310-311.