Č. 5941.

Pozemková reforma. — Řízení před nss-em: Jaké námitky možno vznášeti ve stížnosti na nss proti výpovědi z hospodaření
na zabraných nemovitostech?
(Nález ze dne 9. října 1926 č. 19414.)
Věc: Blanka P. v K. proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. R Vyšín) stran výpovědi z hospodaření na zabraných nemovitostech.
Výrok: Stížnost se dílem odmítá jako nepřípustná dílem zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vypověděl žal. úřad st-lce prostřednictvím okr. soudu v Š. hospodaření na nemovitostech ... s doložením, že podal za tím účelem k témuž okr. soudu oznámení o zamýšleném převzetí.
O stížnosti do opatření toho podané uvážil nss takto:
St-lka brojí proti nař. opatření jednak z důvodu, že po jejím názoru nebylo šetřeno ustanovení § 21, správně patrně § 23 náhr. zák., dle něhož výpověď předpokládá, že návrh na poznámku záboru nebo oznámení zamýšleného převzetí dle § 2 téhož zák. byl u soudu již podán, nebo že se alespoň současně s výpovědí podává, jednak pak snaží se z dohod uzavřených se žal. úřadem dne 8. června 1923 o přejímací ceně za nemovitosti ze st-lčina zabraného majetku přejímané, jakož i z okolnosti, že úřad ostatní, dohodami těmi nedotknuté nemovitosti jí nadále ponechal, dovoditi, že se tím vzdal své právní posice založené pro něj stran nemovitostí těch provedenými již úkony poz. reformy, totiž poznámkou záboru a zamýšleného převzetí, a že tudíž, chtěje později st-lce tyto nemovitosti vypověděti, musil by úkony ty znovu provésti.
Že by žal. úřad, dav výpověď, o niž jde, porušil nějak nárok, plynoucí st-lce z § 11 záb. zák., táž netvrdí, připouštějíc sama, že nárok ten před výpovědí neuplatnila, vyhradivši si pouze učiniti tak resp. že se nároku toho dosud nevzdala.
Pokud jde o první, procesní námitku, opírající se o domnělé porušení předpisu § 23 náhr. zák., jest stížnost nepřípustná podle § 20 cit. zák. a § 3 a) zák. o ss, vytýkajíc nešetření předpisu, spadajícího do části I. c) náhr. zák., kdy podle § 20 nastupuje kompetence řádného soudu a tudíž příslušnost tohoto tribunálu je vyloučena.
Z téhož důvodu jest nepřípustná stížnost, pokud jde o námitku druhou, pokud by totiž st-lčiny vývody bylo vyložiti tak, že má za to, že žal. úřad si sice vymohl předem poznámku záboru a zamýšleného převzetí jako předpoklad pro pozdější výpověď, že však poznámky ty pozbyly své účinnosti ať již proto, že oznámení zamýšleného převzetí se, jak st-lka to nazývá, promlčelo, ať proto, že se žal. úřad oněmi dohodami účinnosti té stran nemovitostí dohodami dotčených vzdal, že tudíž onen předpoklad § 23 zde formelně sice jest, že však byl zbaven svých hmotných účinků a nemůže tudíž, jak st-lka tvrdí, sloužiti za základ výpovědi z hospodaření, jakožto dalšímu kroku při provádění poz. reformy.
Procesně přípustnou byla by námitka ta pouze potud, pokud by z ní bylo lze souditi, že st-lka míní tím brojiti proti dané jí výpovědi jakožto rozhodnutí žal. úřadu o tom, že jest jí dáti výpověď, ač zmíněnými dohodami práva toho se vzdal, a že tudíž bylo dohodami založeno pro st-lku právo výpověď tu vylučující.
Nss nemohl by však námitce té, kdyby i z vývodů stížnosti bylo lze ji takto konstruovati, přiznati důvodnost, přihlédnuv k obsahu oněch dohod, jichž předmětem je pouze a výhradně ujednání stran přejímací ceny na nemovitosti, k jichž převzetí již tenkráte došlo, ve kterých není však naprosto nic, z čeho bylo by důvodně souditi, že úmluvy ty dotkly se v jakékoli relaci nemovitostí ostatních, zejména pak v tom směru, že by je byl žal. úřad z dalších úkonů spojených s prováděním poz. reformy propustil, vzdav se práva k opatřením, jichž by jinak za tím účelem bylo třeba.

Citace:

č. 5941. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 409-410.