Č. 6001.

Zemědělství: K praxi mor. zákona o zcelování pozemků.
(Nález ze dne 27. října 1926 č. 15927/25.)
Věc: František V. v S. proti ministerské komisi pro agrární operace v Praze o scelování pozemků.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká pozemku č. kat. 437/1, zrušuje se pro vady řízení, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zemská komise pro agrární operace v Brně, rozhodujíc na základě zák. ze 13. února 1884 č. 30 z. z. mor. ve znění zák. ze 14. května 1910 č. 52 a 53 z. z. o námitkách, které st-l podal proti scelovacímu plánu obce S., vyslovila nálezem z 26. listopadu 1923: 1. že za účelem rozšíření jízdní dráhy pro st-lův žentour na náhradním pozemku parcel. č. 45 postavený, zřídí se na ploše 8 m2 náhradního pozemku p. č. 46, náležejícího Františku M. pro st-le služebnost za účelem užívání žentouru do té doby, až bude v obci zaveden elektrický proud, a bude ho lze užívati pro pohon mlátících strojů, 2. že odhad náhradního pozemku p. č. 304 na ploše 32 a 53 m2 snižuje se ze VI. odhadní třídy do VII. třídy o částku 65 K a 3. že st-li přiděluje se část náhradního pozemku parc. č. 252, náležejícího obci S. v trati »Valášky«, a že obec obdrží za to část pozemku ze st-lovy parcely č. 318.
Z tohoto rozhodnutí se odvolal jednak st-l, jednak obec S.
O odvoláních rozhodla ministerská komise pro agrární operace nař. rozhodnutími takto:
a) Služebnost sub 1. má potrvati do té doby, kdy st-l si zřídí místo žentouru elektrický pohon. Odvolání st-le, pokud se jím domáhal, aby hranice náhradních pozemků parc. č. 45 a 46 byla změněna tak, aby šla v prodloužení jeho štítové zdi od stodoly rovnoběžně s hranicí na protější straně pozemku parc. č. 45, a kdyby to nebylo možno, aby mu bylo pro žentourovou dráhu potřebných 8 m2 půdy z parc. č. 46 přikázáno do vlastnictví, bylo zamítnuto, poněvadž účelné používání pozemku parc. č. 45 jest zabezpečeno zřízením služebnosti na pozemku parc. č. 46, a není třeba přidělovati mu část pozemku parc. č. 46 do vlastnictví, ani měniti hranici mezi náhradními pozemky parc. č. 45 a 46.
b) Odvolání, pokud jím st-l žádal odvodnění náhradního pozemku parc. č. 304 v trati »Vinohrady«, poněvadž při prvém rozdělení náhradních pozemků obdržel v týchž místech pozemek více k západu posunutý, který si vlastním nákladem odvodnil, kdežto při novém rozdělení byla mu západní část pozemku toho odňata a přidělena půda neodvodněná, bylo zamítnuto, poněvadž podle dobrého zdání znalce z oboru zemědělské techniky může býti náhradního pozemku parc. č. 304 účelně používáno pro hospodaření i bez odvodnění, takže není důvodu, aby provedeno bylo odvodnění pozemku toho jako společného zařízení podle § 10 mor. zákona scelovacího na všeobecné náklady scelovací. Dodáno bylo, že st-l, jenž odvodnil vlastním nákladem pozemek parc. č. 305 přidělený nyní jiné osobě, může nárok na náhradu tohoto odvodnění uplatniti u příslušného místního komisaře pro agrární operace, jemuž náleží o nároku tom v prvé instanci rozhodnouti.
c) Odvolání obce, v němž proti nálezu zem. komise pro agrární operace shora uvedenému (č. 3) namítala, že náhradní pozemek parc. č. 252, na němž byl vysázen třešňový sad, jest pro obecní hospodářství nepostradatelný, bylo vyhověno a st-li na místo části tohoto pozemku, přidělena část náhradního pozemku parc. č. 437/1. náležejícího obci v trati »Slatina«, a to část podél hranice parc. č. 436 od cesty parc. č. 872 až ke hranici a parc. č. 438 ve výměře 29 a 20 m2. Konečně bylo vysloveno, že přidělení části náhradního pozemku st-lova parc. č. 318 obci S. ve výměře 25 a 46 m2, jak bylo provedeno nálezem zemské komise, zůstane v platnosti.
Námitky, jimiž st-l brojil proti přidělení pozemku parc. č. 437/1, že pozemek ten jest pro svoji polohu vydán nebezpečí poškozování drůbeží a dobytkem, jakož i že pro velký kopec se nedá obdělávati, a že jeho výměra jest malá, byly zamítnuty jako bezdůvodné, neboť za případné škody, způsobené drůbeží a dobytkem lze se domáhati náhrady na vlastníku drůbeže a dobytka, svah pozemku není dle znaleckého dobrého zdání řádnému obdělávání na závadu, a pozemek jest tak veliký, že by celý st-li nemohl býti přidělen.
O stížnosti nss uvážil:
Proti výroku sub a) uvedenému namítá st-l, že komise měla dvě možnosti vyhověti potřebám přiměřeného užívání pozemku parc. č. 45 a to a) buď měla býti hranice mezi náhradními pozemky parc. č. 45 a 46 změněna tak, aby běžela rovnoběžně s hranicí na protilehlé straně pozemku, b) aneb mělo býti 8 m2, jichž st-l pro svoji žentourovou dráhu z pozemku parc. č. 46 potřebuje, převedeno býti do jeho vlastnictví.
Pokud st-l dovozuje, že scelování pozemků sleduje účel, aby vznikly útvary provoúhlé a že proto měla hranice býti upravena způsobem svrchu sub a) vyznačeným, nemohl v tom soud dáti st-li za pravdu, uváživ, že není předpisu, který by nařizoval, aby při scelování pozemků byly zřizovány za všech okolností útvary pravoúhlé, a že ani z podstaty věci nevyplývá, že by pravoúhlý útvar pozemku byl nutný a vždy také možný.
Pokud se stížnost obrací proti tomu, že část pozemku č. 46 potřebná pro st-lovu žentourovou dráhu nebyla převedena do jeho vlastnictví, nýbrž mu byla na ní zřízena jien služebnost, uvážil soud, že komise, rozhodujíc o požadavku st-lově, aby mu bylo umožněno užívati žentouru, zřízeného na pozemku parc. č. 45, musela hodnotiti zájem obou v úvahu přicházejících stran. Požadavku st-lovu vyhověla komise tím, že zřídila pro st-le služebnost na sousedním pozemku parc. č. 46 za účelem užívání žentouru a nebylo důvodu, aby majitele tohoto pozemku omezovala ve vlastnictví a užívání jeho přes míru, která skutečnou potřebou st-lovou jest odůvodněna. Soud proto neshledal, že by zřízení služebnosti příčilo se duchu scelovacího zákona, jak tvrdí stížnost, nýbrž naopak shledal, že postup komise byl v intencích tohoto zákona.
Výrok žal. úřadu, zamítající st-lův nárok na odvodnění pozemku č. parc. 304, založen jest na právním názoru, že dle § 10 scelovacího zákona nelze na společný náklad odvodňovati jednotlivé pozemky do scelování pojaté, může-li jich i bez odvodnění býti účelně užíváno pro hospodaření. Stížnost netvrdí, že toto právní stanovisko žal. úřadu jest nesprávné a netvrdí také, že by pozemku parc. č. 304 nedalo se bez odvodnění účelně pro hospodaření užívati. Poukazuje-li st-l k tomu, že pozemek na svůj náklad odvodnil a že obdržel za něj pozemek neodvodněný, mohla by v tom býti shledána závažná námitka, jen kdyby bylo dle zákona o scelování pozemků zásadně vyloučeno, aby za pozemek odvodněný přidělen byl pozemek, potřebující odvodnění. Leč pro takovýto názor nelze v uvedeném zákonu nalézti nijaké opory. V jiném směru však stížnost námitek stran přidělení pozemku parc. č. 304 neformuluje, a bylo proto v této části stížnost uznati za neodůvodněnou. Proti výroku sub c) uvedenému, jímž st-li byla — k rekursu obce — přikázána na místo části pozemku č. parc. 252 část pozemku č. 437/1, brání se st-l námitkou, že část přiděleného náhradního pozemku parc. č. 437/1 ve výměře asi 6 a z celkové výměry 29 a 20 m2 jest sráz přímo do sousedovy role, s něhož nelze k cestě vyjeti, takže jej st-l vůbec nemůže obdělávati. O této námitce uvažoval nss takto:
Za účelem prozkoumání námitek, vznesených proti nálezu zem. komise nařídila min. komise pro agrární operace místní šetření a jednání se stranami. Jak ze spisů je patrno, podali o otázkách, k nimž ony námitky daly podnět, dobré zdání dva znalci, z nichž jeden — zemědělskotechnický konsulent — mimo jiné se také vyjádřil, že svah části pozemku parc. č. 437/1 st-li nař. rozhodnutím přidělené není řádnému obdělávání nijak na závadu. O nějakém jednání se stranami není ve spisech soudu předložených zápisu, takže nelze zjistiti, byly-li strany k prováděnému šetření přibrány, resp. byl-li jim výsledek konaných šetření sdělen, aby k němu zaujaly stanovisko. Nelze tedy ze spisů ani poznati, byla-li st-li poskytnuta příležitost, aby proti zamyšlenému přidělení části pozemku č. parc. 437/1 (na místo části pozemku č. parc. 252 zemskou komisí mu přidělené) činil námitky, resp., zdali a jaké námitky skutečně vznesl a byla-li důvodnost námitek jím snad uplatněných za jeho účasti zkoumána. Neposkytují-li však spisy dokladu o tom, že byla st-li dána příležitost, aby způsobem shora naznačeným již v řízení správním svých práv hájil, nemohl nss uznati, že by žal. úřad měl pro svůj výrok, jímž st-li část pozemku č. parc. 437/1 přidělil a námitku st-lovu, způsobilost oné části k hospodářskému obdělávání popírající, zamítl, ve spisech, resp. v provedeném řízení dostatečný, procesně bezvadný podklad.
Jest tedy nař. rozhodnutí, resp. provedené řízení v naznačeném směru stíženo podstatnou vadou řízení.

Citace:

č. 6001. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 509-512.