Č. 6096.

Učitelstvo: * Byl-li propuštěný učitel veřejné školy národní dosazen min. škol. za učitele na státní škole obecné podle zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb., dosáhl tím současně povolení k opětnému dosazení podle § 106 min. nař. z 29. září 1905 č. 159 ř. z.
(Nález ze dne 24. listopadu 1926 č. 24223.)
Věc: Josef K. v K. (adv. Dr. Ant. Pijáček z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o opětné dosazení v úřad učitelský a dispensi od složení zkoušky učitelské způsobilosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se, pokud jedná podle znění intimátu zemské školní rady v Praze o dispensi od opakování zkoušky učitelské způsobilosti, pro vadnost řízení, jinak pro nezákonost.
Důvody: Vynesením zšr-y v Praze z 15. února 1909 byl st-l v důsledku trestního odsouzení propuštěn ve smyslu § 46 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. ze služby školské a byl na to zaměstnán ve službách soukromých. Jeho žádosti za opětné přijetí do školních služeb byly důsledně školními úřady zamítány. Stalo se tak v poslední době zejména vynesením min. škol. ze 16. září 1919, v němž nevyhověno žádosti z těchže důvodů, pro něž byl svého času ze služby školní propuštěn a vynesením ze 6. února 1922, ve kterém poukázáno na zásadní rozhodnutí právě uvedené.
Dosáhnuv milostí presidenta republiky odčinění soudních odsouzení po rozumu zák. z 21. března 1918 č. 108 ř. z., obrátil se st-l podáním z 2. června 1923 znovu na min. škol. žádaje, aby byl přijat do služby na veř. školách národních. Dříve než došlo k projednání této žádosti, zažádal st-l o udělení místa učitele na některé ze stát. škol menšinových a byl dekretem min. škol. z 24. listopadu 1923 ustanoven podle zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. na čas potřeby zastupujícím učitelem na obecné škole v B. a svěřena mu i správa školy té. Této služby školské byl na svou žádost dekretem jmenovaného min. z 20. srpna 1924, dnem 31. srpna 1924 sproštěn, aby mohl nastoupiti místo na veř. škole národní v K., kde byl výměrem ošv-u v S. z 2. srpna 1924 ustanoven na čas potřeby zastupujícím učitelem a zástupcem správce školy, počínajíc dnem 1. září 1924.
Vyřizujíc dříve vzpomenutou žádost o opětné dosazení na školách obecných, vyslovilo min. škol. nař. vynesením, že žádosti té vyhověti nemůže a že odkazuje ve příčině té na své zásadní rozhodnutí ze 16. září 1919 a další své rozhodnutí ze 6. února 1922. Výnos tento byl st-li intimován vynesením zšr-y z 30. května 1925; zároveň byl ošv v S. poukázán, aby st-le propustil ze služby koncem června 1925.
O stížnosti nss uvážil: — — — —
Podle § 106 min. nař. z 29. září 1905 č. 159 ř. z. ve spojení s § 48 zák. ze 14. května 1869 č. 62 ř. z. ve znění zák. z 10. dubna 1919 č. 205 Sb., nesmějí býti znovu dosazeny na obecných školách učitelské osoby, jejichž propuštění ze školní služby bylo nařízeno buď proto, že byvše odsouzeny trestním soudem, pozbyly práva volitelnosti do ob. zastupitelstva, nebo proto, že je trestní soud pravoplatně prohlásil za neschopné k učitelskému úřadu. Minou-li důvody vylučovací, jest opětné dosazení takových osob závislé na povolení min. škol. Ustanovením tímto bylo zakázáno školským úřadům dosazovati na místa učitelská osoby, které pozbyly v důsledku propuštění ze školní služby svého úřadu učitelského; současně však vysloveno, že může ústřední úřad školský za určitého předpokladu dáti jmenovaným osobám učitelským povolení k opětnému ustanovení ve službě školské. Je tedy povolení toto podle své povahy úředním osvědčením o tom, že pominuly důsledky rozvázání služebního a právního poměru určité osoby učitelské a že může býti osoba ta, není-li jiných zákonných překážek, opětně ustanovena ve službě školské. Tohoto formelního průkazu bude zpravidla třeba ve všech případech, kdy jest ustanovování osob učitelských svěřeno podle platných předpisů podřízeným úřadům školským, a kdy tedy ustanovení učitele a povolení k opětnému dosazení v úřad školský jsou dva samostatné správní akty. V těchto případech musí ovšem opětnému dosazení v úřad učitelský předcházeti povolovací akt ministerstva a nemá úřad školský k ustanovení osob učitelských povolaný, opětné dosazení vysloviti a provésti, dokud nemá vědomost o tom, že min. škol. povolení takové vydalo.
Jinak jest tomu však, je-li ministerstvo samo úřadem obsazovacím (§ 2, odst. 1, č. 3 zák. č. 292/1920) a dosadí-li na veř. školu národní propuštěnou osobu učitelskou, o níž vědělo, resp. věděti musilo, že byla pravoplatně propuštěna ze služeb školských. Tu splynou zajisté oba shora zmíněné akty správní v jeden jediný úkon dosazovací a jest v úkonu tom implicite obsaženo i povolení ministerstva k opětnému výkonu úřadu učitelského. Jeť přece účelem ustanovení osoby učitelské na určité škole, aby vykonávala úřad učitelský a bylo by zajisté protismyslným ustanoviti někoho učitelem veř. školy národní, nerozhodnouti však současně o tom, že může býti ke školské službě připuštěn a že tedy může úřad učitelský vykonávati. Tomu je tak tím spíše, když platný právní řád neuvádí žádných bližších předpisů a podmínek, za kterých může min. povolení k opětnému ustanovení propuštěných osob učitelských ve službě školní uděliti a nečiní je závislým na nějakém předchozím řízení rehabilitačním. Výkladu tomuto nepřekáží ani ustanovení 4. odst. § 106 cit. min. nař., které mluví o seznamech propuštěných osob učitelských a ukládá zemským a okresním úřadům školním, aby v seznamech těch zaznamenávaly každé vyhlášené dovolení, kdo opět může býti ustanoven. Nemať předpis ten jiné povahy než povahy evidenční a instrukcionelní a nelze z něho se zřetelem na tuto jeho stránku dovozovati, že by platnost povolovacího aktu ministerského byla snad závislou na vyhlášení jeho a akt ten teprve vyhlášením se stal perfektním.
V sporném případě vysvítá ze spisů správních, že st-l žádal nejen o povolení k opětnému dosazení v úřad učitelský, ale také o ustanovení učitelem na některé ze státních škol menšinových, jakož i že byl vynesením žal. úřadu z 24. listopadu 1923 ustanoven podle zák. č. 189/1919 na čas potřeby zastupujícím učitelem na škole v B. a že na škole té vykonával také úřad správce školy až do konce srpna 1924. V žádosti z 21. listopadu 1923, jež byla podkladem pro uvedené ustanovení zastupujícím učitelem na obecné škole v B., uvedl st-l, že byl pro odsouzení trestním soudem zbaven svého času místa učitelského a že od té doby marně hledal trvalé zaměstnání jiné. Když se věci takto mají, dlužno ovšem spatřovati v aktu o jmenování st-le učitelem na škole v B. současně i rozhodnutí žal. úřadu po rozumu § 106 def. řádu škol. o tom, že může býti st-l ke službě školní opět připuštěn a že tedy pominuly důsledky rozvázání dřívějšího jeho služ. poměru ke školské správě. Potom arciť nemohl již žal. úřad zamítati pozdějším, dnes nař. rozhodnutím prv zmíněnou žádost st-lovu o povolení k opětnému dosazení v úřad učitelský a nemohl tím po stránce právní odčiniti dřívější svůj projev o tom, že st-le lze opětně přijmouti do služby školské. Učinil-li tak přece, porušil tím nabyté právo st-lovo a dostal se do rozporu se zákonem.

Citace:

č. 6096. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 681-683.