Č. 5905.

Úrazové pojištění (Slovensko): I. Podléhá kolářství úrazové povinnosti pojistné? — II. Výpočet podniků podléhajících pojistné povinnosti úrazové, jak je obsažen v § 3 zák. čl. XIX : 1907, jest taxativní.
(Nález ze dne 27. září 1926 č. 19828/25).
Věc: Zemská úřadovna pro pojišťování robotníků na Slovensku v Bratislavě proti ministerstvu sociální péče o úrazové pojištění.
Věc: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 15. dubna 1925 zrušil župní úřad v Lipt. Sv. Mikuláši ve smyslu § 24 vlád. nař. č. 199/1922 pro nezákonnost výměr zemské úřadovny pro pojišťování dělníků na Slov. v Bratislavě z 3. února 1925, jímž podnik Jana L. v S. »kolářství« uznán za pojištění povinný ve smyslu § 3 zák. čl. XIX : 1907 a zařaděn od 1. ledna 1920 pod titul 428 - b jako kolářství a výroba vozových částek: »Podniky neužívající motorů« do nebezpečenské třídy IV. a nebezpečenského procenta 16. Rozhodnutí bylo takto odůvodněno: »Paragraf 3 zák. čl. XIX : 1907 taxativně vypočítává podniky úraz. pojištění podléhající, mezi nimi se kolářství nenachází. Nemůže však tento podnik býti zařazen ani dle bodu 26 výše uvedeného paragrafu, neboť pracuje se v podniku bez jakýchkoliv strojů. Důvod úřadovny, že zákon ustanovil jiné skupiny širšího významu, nemohl býti vzat v úvahu, poněvadž odst. 1 § 3 výslovně stanoví, že úraz. pojištění podléhají zaměstnanci níže uvedených podniků, mezi kterými kolářství není.«
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče odvolání zem. úřadovny pro dělnické pojištění v Bratislavě proti uvedenému rozhodnutí z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
Stížnost na toto rozhodnutí k nss-u podaná namítá v souhlase s obsahem odvolání v podstatě, že jak podle ducha zákona, tak i podle dřívější praxe nelze pojistnou povinnost omezovati na podniky, jichž slovný název přesně souhlasí s pojmenováním zákona, nýbrž že zahrnuty jsou v pojištění i podniky jiné, při kterých podniková činnost a vůbec způsob výroby jsou v podstatě totožné anebo shodné, na venek však označovány jsou specielním jménem. Z tohoto výkladu dovozuje stížnost, že úrazové pojistné povinnosti podrobeny jsou nejen dílny kovářské a zámečnické v běžném slova smyslu, nýbrž i oprava strojů, soustružnictví, leštění a broušení kovů, mědikovářství, a to proto, ježto používá se v posléze jmenovaných podnicích nástrojů obvyklých v dílnách kovářských a zámečnických a že povaha práce v nich se neliší podstatně od činností v zákoně výslovně pojmenovaných, že tedy i činnost v kolářské dílně jest v podstatě totožná s činností stolařskou a tudíž podrobena úrazovému pojištění. Nss neuznal tento výklad zákona správným.
Zák. čl. XIX : 1907 o pojištění průmyslových a obchodních zaměstnanců pro případ nemoci a úrazu neposkytuje nijaké opory pro výklad hájený stížností. § 3 jednající o povinnosti pojistné pro případ úrazu vypočítává taxativně ony podniky, na jejichž zaměstnance se úraz. pojištění vztahuje. Pravíť v odst. 1., že povinnosti pojistné podléhají ... všechny osoby zaměstnané ... u níže uvedených podniků, a v odst. 2: »Podniky, závody a práce, na něž se vztahuje působnost pojištění pro případ úrazu, jsou tyto.« Výpočet podniků, k úvodu tomuto připojený, obsahuje sice na některých místech generelní označení určité kategorie závodů pojistné povinnosti podrobených, jako na př. v bodu 3 a 26, avšak i zde vymezuje rozsah jednotlivé kategorie určitou značkou, která jest podle vůle zákona rozhodnou pro zahrnutí podniků toho kterého druhu pod úrazové pojištění, v bodě 3 výrazem »továrny« a »živnostenské dílny, pokud jest v nich trvale zaměstnáno aspoň 20 zaměstnanců, v bodě 26 pak »užívání strojů živelními silami hnaných, nebo parních kotlů, vázaných na úřední povolení«. Ve všech ostatních bodech vypočítává cit. § 3 19/1907 zák. čl., § 3 individuelně. Že tento výpočet jest taxativní, jenž nedopouští, aby pomocí analogie byl extensivně rozšiřován i na podniky tam individuelně anebo podle shora zmíněných charakteristických značek generelně neuvedené, vysvítá pak zcela jasně z posledního odstavce § 3, jenž vyhrazuje ministru soc. péče právo rozšířiti úrazovou pojistnou povinnost na jiné pro zaměstnance s nebezpečím úrazu spojené podniky a to cestou nařizovací. Vzhledem k tomuto jasnému znění zákona, jenž extensivní výklad, jak jej zastává stížnost, vylučuje, odpadají ovšem úvahy oportunity a sociální spravedlnosti, k nimž stížnost poukazuje, poněvadž mají význam pouze de lege ferenda.
Jestliže tedy žal. úřad uznal, že podnik kolářství Ivana L. v S., poněvadž v § 3 cit. zák. vypočten není, úraz. povinnosti pojistné podroben není, jednal ve shodě se zákonem.

Citace:

č. 5905. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 343-344.