Č. 5745.

Stavební právo (Praha): I. O přípustnosti dodatečného
konsentování bez povolení provedených změn schváleného stavebního projektu. II. O rozsahu t. zv. práva sousedského.
(Nález ze dne 7. června 1926 č. 12.142.)
Věc: Arch. Gustav P. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o přístavbu při domě čp. .. v Praze.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 9. prosince 1921 magistrát hl. m. Prahy povolil tehdejší majitelce domu čp. .. v Praze provedení přístavby
prvého patra na dvorní budově tohoto domu a adaptace přízemní její části za určitých komisí stanovených podmínek, mimo jiné sub 8. s podmínkou, že komíny musí býti vyvedeny na štíty přilehlé do takové výšky, aby okolí nebylo obtěžováno kouřem; námitky, které tehdy proti projektu vznesl dnešní st-l jako majitel sousedního domu čp. ..., byly
zamítnuty.
V červenci 1923 zažádal nový majitel domu čp. .. znovu za povolení přístavby prvního patra na uvedené dvorní budově na základě nových plánů, obsahujících změny zejména co do polohy schodiště. Žádané povolení uděleno výměrem magistrátu z 30. srpna 1923 bez nové komise stavební a bez vyrozumění sousedů. Když dnešní st-l podal u magistrátu Stížnost, že se stavba neprovádí dle původního povolení, ustanovena o této stížnosti a zároveň o žádosti stavebníka za povolení k užívání přístavby komise, která konána dne 7. prosince 1923. Vzhledem k námitkám při komisi vzneseným prohlásil zástupce stavebníka dne 8. prosince 1923 protokolárně, že žádá, aby žádost za kolaudaci stavby byla
považována za žádost o stav. povolení a aby vypsána byla nová stav. komise s přizváním interesentů.
Komise ta provedena dne 26. ledna 1924 a pokračováno v ní dne 31. ledna 1924. St-1 při této komisi vznesl tyto námitky: — — — — — —
Výměrem z 11. března 1924 povolil magistrát dodatečně projektovanou přístavbu jako provisorium na 5 let s určitými podmínkami, prohlásiv zároveň, že tímto povolením pozbývá platnosti povolení stavební z 9. prosince 1921; námitky st-le zamítnuty jako bezdůvodné.
St-l se odvolal, jednak namítaje, že stav. povolení jednou již právoplatně udělené a provedené, z něhož třetí osoby nabyly práva, nelze prostě revokovati, jednak vznášeje námitky věcné. Stavební sbor rozhodnutím ze 6. května 1924 rekurs zamítl. K námitce formální uvedl, že změny na stavbách jsou běžné a pravidlem se projednávají při kolaudaci; v daném případě provedeno bylo znovu celé řízení o projektu zmíněném, při čemž původní povolení zrušeno a tím plně vyhověno přání st-le; věcné námitky zamítnuty z důvodů meritorních.
Další rekurs, opakující námitky rekursu prvého, byl zamítnut nař. rozhodnutím z těchto důvodů: »Celková výška stavby nepřesahuje výšku hřebenu dřívější střechy, takže původní stav se nezhoršil. Nedá se tudíž vyvozovati, že spornou přístavbou, jejíž výše předpisy stav. řádu neporušuje, vzešla st-li škoda. Stanovený způsob vytápění dlužno považovati za dostatečný. Ostatně pro eventuelní zjištěné obtěžování kouřem jest na odstranění závady pamatováno již nyní stanovením povinností, aby vyvedeny byly komíny nad přilehlé štíty do takové výše, aby pak okolí nebylo kouřem obtěžováno. Umístění klosetu neporušuje předpisy stav. řádu a nedá se tudíž právem vyvoditi namítané zdravotní obtěžování.«
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Stížnost namítá shodně s rekursem, že není přípustno, aby stavebník, když bylo mu již jednou uděleno stav. povolení, po provedení stavby od něho upouštěl a vytýkal jednak, že stav. úřad ustanovil o nové žádosti stavebníkově nové komisionelní řízení, nezrušiv dříve prvotního stav. povolení, jednak že výměrem z 11. března 1924 je zrušil, nebera zřetel k tomu, že pravoplatné a již provedené povolení nelze revokovati.
Námitka, jak je formulována, obsahuje v sobě vlastně rozpor, neboť vytýká jednak, že stav. úřad zavedl nové řízení, aniž předem zrušil původní stav. povolení z roku 1921, jednak zároveň však prohlašuje takové zrušení povolení jednou uděleného nepřípustným. Má-li míti námitka ta jednotný smysl, dlužno ji vykládati asi tak, že změny stav. projektu jednou povoleného vzhledem k právům, jež vznikají ze stav. konsensu sousedům, zásadně nejsou přípustný a nesmějí dodatečně býti konsentovány. Pokud by stížnost chtěla touto námitkou negovati přípustnost změn schváleného stav. projektu vůbec, ocitá se v rozporu s předpisem § 39
stv. ř., jenž odchylky od konsentovaného projektu, i když jsou spojeny s podstatnou změnou schválených plánů stav. nebo mohou míti vliv na práva sousedů, výslovně připouští, jenom se schválením stav. úřadu. § 39 předpisuje ovšem, že toto schválení dlužno si vyžádati prve, než-li
změny počnou se prováděti, a § 121 stav. ř. přestoupení § 39, tedy provedení změn na konsentovaném projektu bez předchozího povolení, prohlašuje za trestno. Poněvadž však jiné sankce na svémocné provedení podstatných změn na konsentovaném projektu ani § 121, ani jiný předpis stav. řádu nestanoví, a poněvadž zajisté nelze svémocné odchylky od pravoplatně konsentovaného projektu posuzovati přísněji, než-li provedení stavby bez pravoplatného konsensu vůbec, dužno na svémocné odchylky použíti analogicky předpisů daných pro případy posléze uvedené. Pro tyto případy obsahuje rozhodnou normu poslední věta odst. 2 § 121, která nařizuje sice zboření takové stavby, avšak nikoli kategoricky a absolutně, nýbrž jen tehdy a potud, když a pokud nebylo uděleno dodatečné povolení. Je-li zásadní přípustnost takového dodatečného
zkoumání a schválení uznána pro případy, kdy celá stavba provedena bez pravoplatného konsensu, musí zajisté býti přiznána i tehdy, když jde o pouhé odchylky na projektu pravoplatně již konsentovaném. Námitka, popírající tuto zásadní přípustnost, je tedy bezdůvodná.
Pokud však stížnost zdůrazňuje, že odvolání stavebního povolení z roku 1921 bylo nepřipustilo vzhledem k právům, jež st-li jako sousedu z něho vznikla, stačí poukázati na to, že st-l při stav. komisi dne 26. ledna 1924 sám výslovně žádal, aby »původní stav. povolení bylo jako zmatečné zdviženo a nové stav. usnesení vydáno«, takže nemůže důvodně
tvrditi porušení svého subj. práva, když tomuto jeho žádání bylo vyhověno tím, že stav. řízení celé provedeno znovu a na podkladě jeho za
současného zrušení stav. povolení z roku 1921 vydáno o celém stav. projektu nové rozhodnutí. Netřeba proto ani zabývati se otázkou, zda ze stav. povolení z roku 1921 vzešla st-li, jehož všechny námitky v tehdejším stav. řízení vznesené byly výslovně zamítnuty, vůbec nějaká práva
(srovnej nález Boh. 4858 adm.).
Pokud se týče námitek věcných, plyne z toho, co řečeno především, že st-l nemůže důvodně jednotlivé stav. úpravy potírati jako nepřípustné jenom proto, že se odchylují od projektu konsentovaného povolení z r. 1921. Byla-li způsobem, jak dovoděno, přípustným celá přístavba podrobena in toto novému stav. řízení konsensnímu, pozbylo původní povolení právě citované všeho významu, a st-l může v tomto novém řízení uplatňovati proti stavbě jenom takové námitky, které mají oporu v stav. řádu samém. Po této stránce nss uvážil:
Policejní normy stav. řádů dány jsou — jak plyne již z polic. povahy jejich — v zájmu veřejném. Předním předmětem a účelem jejich není materielně-právní úprava vzájemných poměrů sousedských jako takových, vymezení sfér sousedů a určení jejich práv, nýbrž polic. ochrana zájmů obecných. Z tohoto hlediska přihlížejí také ke vlivu stavby na její okolí. Vzhledem k zvýšenému faktickému zájmu, který na
provádění určitého stav. projektu mají sousedé, projektem tím bezprostředně ve svých majetkových zájmech dotčení, dává jim zákon ovšem v řízení o povolení stavby (§ 32 stav. ř.) postavení procesních stran, aby jim umožnil, by na svoje zájmy projektem dotčené, stavební úřad upozornili a jich hájili. Poskytnutím těchto práv povahy pouze procesní,
nedává však zákon sousedům ještě materielní nárok na to, aby zájmy '902
jejich ve stav. řízení uplatněné byly také respektovány a uspokojeny. Takový materielní nárok přísluší jim jenom potud, pokud stav. řád, stanově předpisy na ochranu zájmů obecných specielně také s hlediska paralelních zájmů sousedů, dává na jevo, že tyto interesy sousedů zvláště chce
chrániti a tím je kvalifikuje jako subjektivní veř. práva sousedská. Pokud nemůže soused tvrditi, že byla porušena takováto specielní norma stav. řádu, z které mu plyne veř. právo sousedské, nemůže žádati ničeho jiného, než-li aby individuelní jeho zájmy, pokud vůbec spadají do řízení stavebního, v řádném řízení byly projednány a stav. úřadem uváženy.
Posuzují-li se meritorní námitky stížnosti s uvedených hledisek, podávají se tyto závěry:
1. Proti projektované přístavbě vůbec stížnost namítá a) že výška její převyšuje výšku, schválenou povolením z r. 1921, b) že jde o stavbu v nejkrásnějším bloku města, c) že jde o stavbu průmyslovou dle § 110 stav. ř., která má býti od hranic sousedů nejméně 25 m vzdálena. Námitka a), která nevytýká nepřípustnost přístavby s hlediska předpisů stav. ř., nýbrž jenom vzhledem k původnímu stav. povolení, je bezdůvodná z důvodů uvedených shora. K námitce b) není st-l legitimován,
poněvadž jí neuplatňuje svoje individuelní zájmy, nýbrž zájmy veřejné. Námitka c) posléze je nepřípustná, poněvadž nebyla st-lem vznesena již při stav. komisi a je tedy dle § 33 stav. ř. praekludována.
2 Pokud se týče vytápění místností a úpravy komínů nemůže opět st-l z důvodů shora již uvedených vytýkati nesouhlas daného povolení se stav. povolením z roku 1921, nýbrž jenom nesouhlas jeho s předpisy stav. řádu. Po této stránce neuvádí st-l žádné určité normy stav. řádu, které by se povolení stavební příčilo, nýbrž namítá toliko povšechně, že
konsentované úpravy a podmínky stavebníku uložené nejsou s to, aby zabránily obtěžování okolí kouřem. Neuplatňuje tedy žádného sousedského práva, nýbrž jenom své zájmy sousedské. Poněvadž pak otázka, zda určité úpravy komínů, resp. způsob vytápění místností je či není s to, aby okolí způsobem zdravotně závadným obtěžoval, jest otázkou skutkovou, která s hlediska techniky řízení před nss tvoří jenom součást skutkové podstaty nař. rozhodnutí a její řešení správním úřadem věcně tudíž nss-em přezkoumáno býti nemůže (§ 6 odst. 1 zák. o ss), záleží jenom na tom, zda žal. úřad pro svůj závěr, že stanovený způsob vytápění dlužno považovati za nezávadný, měl bezvadný a dostatečný podklad v provedeném stav. řízení. Na tuto otázku dlužno odpověděti
kladně, kdyžtě stav. znalec za podmínek jím navržených a do konsensu přijatých obtěžování okolí kouřem prohlásil za vyloučeno, a také zdravotní znalec projekt pro přítomnou dobu shledal nezávadným. St-l ostatně nějaké vady řízení ani nevytýká — — — — — — — —
3. Ani pokud se týče polohy klosetů neuvádí st-l, že by projekt odporoval nějaké normě stav. řádu, namítaje zase jen, že bude posunutím jich k hranicím domu svého obtěžován. Platí tu obdobně vše to, co řečeno sub 2. Technický znalec prohlásil při stav. komisi, že záchody položeny jsou nejméně 7 m od souseda, kde mimo to zůstala vysoká zeď
ohraničující světlík, takže sousední dům zápachem obtěžován býti nemůže; a stejně zdravotní znalec proti projektu ani v tomto směru ničeho nenamítal. Měl tedy žal. úřad v těchto znaleckých posudcích dostatečný podklad pro svůj závěr, jehož věcná správnost přezkoumání nss-u se vymyká.

Citace:

č. 5745. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 39-43.