Č. 6170.

Obecní notáři (Slovensko):* Doba, kterou ztrávil obecní notář na Slov. v předběžné praxi a na učebném naukoběhu není službou notářskou ve smyslu § 2 vlád. nař. č. 573/20.
(Nález ze dne 18. prosince 1926 č. 26011.) Věc: Josef G. ve V. S. proti ministerstvu vnitra (min. m. taj. Dr. K. Kopecký) o zápočet služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. vynesením upravilo min. vnitra požitky a postup st-le, jmenovaného podle zák. č. 211/1920 definitivně do XI. hodn. třídy ve stavu ob. a ok. notářů na Slov., podle § 2 vlád. nař. č. 573/1920 tím způsobem, že mu podle norem v § 2 tohoto nař. uvedených započítalo pro zařadění a postup do vyšších požitků dobu od 1. července 1914, kdy nastoupil službu jako diplomovaný, podle zákonných uherských předpisů ustanovený notář.
Stížnost spatřuje nezákonnost v tom, že nebyly st-li po rozumu §§ 11 a 56 zák. ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. připočteny k celkové jeho službě notářské, počínající dnem 1. července 1914, další 22 měsíce, totiž jednoroční prakse předepsaná v § 1 zák. čl. XX : 1900 a doba 10 měsíců, kterou ztrávil na obecním administrativním naukoběhu, tímto zákonem zřízeném.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Podle § 2 nař. z 12. října 1920 č. 573 Sb. pokládá se u notářů obecních a obvodních podle zákona trvale ustanovených, pokud jde o započtení služ. doby do postupu, notářská služba za rovnou službě státní a budou vyměřeny požitky notářů těch podle celkové služby notářské dle lhůt ustanovených v § 52 služ. pragmatiky ve znění upraveném článkem III. § 1 zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. pro skupinu C, při čemž bude přihlíženo k zákonu z 18. prosince 1919 č. 25 Sb. z r. 1920.
Ježto ani nařízení toto, vydané na základě § 14 odst. 1 a 5 zák. z 22. března 1920 č. 211 Sb., ani zákon sám blíže neuvádí, co sluší rozuměti službou notářskou, nutno pojem ten vyložiti za pomoci dřívějších předpisů a norem, upravujících služ. a právní postavení ob. a obv. notářů v býv. uh. státě. V té příčině je směrodatným především zák. článek XX : 1900, který zřídil za účelem odborného vzdělání obecních správních orgánů, obecní administrativní naukoběhy a nařídil v § 3, že může býti ustanoven ob. a okolním notářem pouze ten, kdo absolvoval zmíněný učebný kurs a s úspěchem se podrobil notářské zkoušce. A §§ 63 a 69 zák. čl. XXII : 1886 určují, že okolní (obecní) notář náleží k obecnímu představenstvu malých i velkých obcí a že jest do úřadu svého volen na doživotí. Již z těchto ustanovení vysvítá, ze za obecní (okolní) notáře lze považovati podle dřívějšího právního řádu toliko takové osoby, které byly, majíce předepsanou způsobilost teoretickou (§ 3 zák. čl. XX : 1900) za notáře řádně zvoleny, jakož i že vlastnosti obecního notáře nebylo lze dosíci automaticky uplynutím určité doby přípravné.
Nemůže býti proto služba, jež předcházela dosazení v úřad ob. notáře, srovnávána s přípravnou službou, kterou mají na mysli §§ 11 a 56 služ. pragmatiky úřednické a nelze potom arciť ničeho dovozovati z ustanovení těch pro spornou dnes otázku. Je-li tomu tak, pak mohli ve smyslu platných zákonů konati »službu notářskou« jenom obecní notáři řádně zvolení a nelze pod pojem služby notářské zahrnovati jiné předběžné služby, jež předcházely řádnému ustanovení obecním notářem. A ježto dále není ani v zákonodárství našem předpisu, který by jednoroční praxi v notářské kanceláři ve smyslu § 1 zák. čl. XX : 1900 nebo návštěvu učebných běhů tímto zákonem zřízených stavěl na roveň skutečné službě notářské, nelze období tato zahrnovati pod pojem notářké služby vůbec a nelze potom ovšem k nim přihlížeti ani při stanovení základu pro vyměření požitků po rozumu § 2 nař. č. 573/1920.
Že tomu tak, plyne i z předpisů zák. čl. LX : 1913 (§§ 7 a 8), které při úpravě požitků ob. notářů přesně rozlišují mezi notáři a notářskými praktikanty a výslovně určují, že notářský praktikant nemůže býti pokládán za pomocného notáře a že čas praktikanta ztrávený ve vlastnosti notáře takového nepadá na váhu ani při nároku odnášejícím se k věkovému doplňku.
Ze všeho toho vysvítá, že st-l nemá nároku na to, aby mu byla započtena do služby notářské ve smyslu § 2 vlád. nař. z 12. října 1920 č. 573 Sb. doba, kterou musil ztráviti jednak v předběžné praxi, jednak ve zvláštním učebním běhu a že nař. rozhodnutí neporušilo zákona, když mu období ta do uvedené služby nezapočetlo.

Citace:

č. 6170. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 819-821.