Č. 5908.

Závodní výbory: I. Je zastavena výroba v papírně, když jsou zastaveny všechny práce mimo hlazení, řezání, třídění, počítání a balení papíru? — II. K zastavení činnosti závodu podle § 25 lit. b) zák. o záv. výborech se nevyhledává, aby počet zaměstnanců klesl pod 30.
(Nález ze dne 29. září 1926 č. 19260).
Věc: »Akciová společnost pro průmysl papírenský« ve V. (adv. Dr. Zikmund Taussig z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech pro venkovské obce politického okresu smíchovského na Smíchově o propuštění členů závodního výboru z práce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje dílem pro nezákonnost, dílem pro vady řízení.
Důvody: Záv. výbor ve st-lčině papírně ve V. stěžoval si žal. úřadu, že správa závodu dne 12. září 1925 vysadila z práce dělnictvo závodu, mezi nimi i tři členy záv. výboru a pět náhradníků, a že dne 26. září 1925 oznámila dělnictvu, že je vůbec z práce propuštěno, a žádal, aby rozhodčí komise věc vyšetřila a proti neodůvodněnému propuštění dělnictva a záv. výboru zakročila.
Rozhodčí komise po provedeném ústním jednání nař. nálezem odmítla stížnost tuto, pokud směřovala proti propuštění dělnictva, jako opožděnou, pokud však týkala se propuštění členů záv. výboru, uznala stížnost důvodnou a prohlásila, že propuštění jich je nezákonné, a že správa závodu je povinna propuštěné členy a náhradníky záv. výboru přijmouti zpět do práce za dřívějších podmínek a nahraditi jim ušlý výdělek, a mimo to že je povinna nahraditi čtyřem členům záv. výboru výlohy spojené s dvojí cestou po dráze k rozhodčí komisi a ušlý výdělek za dva dny. — — —
O stížnosti majitelky závodu uvážil nss takto:
Stížnost bere v odpor tři z výroků obsažených v rozhodnutí žal. komise a to: a) výrok, kterým rozhodčí komise nalezla právem, že propuštění členů záv. výboru bez souhlasu rozhodčí komise je v odporu se zákonem, poněvadž záv. výbor v té době dosud po právu existoval, nebyv zrušen zastavením činnosti závodu ve smyslu § 25 lit. b) zák. o záv. výborech z 12. srpna 1921 č. 330 Sb., b) výrok, kterým rozh. komise uznala, že majitelka závodu je povinna, přijmouti členy propuštěného záv. výboru zpět do práce a nahraditi jim ušlou mzdu, a c) výrok o náhradě cestovních výloh členům záv. výboru.
Výrok sub b) uvedený jeví se jako rozhodnutí o soukromoprávních nárocích zaměstnanců vůči zaměstnavateli z důvodu nezákonného zrušení pracovního poměru. K vydání rozhodnutí tohoto obsahu není však rozhodčí komise dle § 26 zák. o záv. výborech příslušna, jak ustálenou judikaturou tohoto soudu (srov. na př. nál. Boh. 1948 adm.) opětně již bylo vysloveno. Proto bylo tento výrok rozhodčí komise, jenž stížností výslovně také jest naříkán, zrušiti jako nezákonný pro nepříslušnost žal. rozhodčí komise.
Vydati rozhodnutí sub a) uvedené byla ovšem rozh. komise kompetentní, neboť tímto výrokem jejím rozřešen byl spor o to, trval-li záv. výbor i po zastavení určité činnosti v závodě, či byl-li zastavením jejím zrušen a takto způsoben i zánik členství v záv. výboru a zánik práv s členstvím spojených. Spor takový kvalifikuje se jako spor vedený z důvodu zřízení a činnosti záv. výboru, o němž rozhodovati rozh. komise jest povolána (§ 26 zák. o záv. výborech). Slušelo tedy tento výrok rozh. komise podrobiti věcnému přezkoumání v mezích stížnosti. Proti třetímu výroku o procesních výlohách členů záv. výboru stížnost zvláštních námitek neformuluje, nýbrž brojí proti němu jen v rámci námitek, směřujících proti výroku prvému.
Na sporu je tedy toliko, zda uhaslo členství v záv. výboru následkem zrušení záv. výboru zastavením činnosti závodu na dobu delší jednoho měsíce. Žal. úřad zodpověděl otázku tuto záporně, vycházeje především z právního náhledu, že k zastavení činnosti závodu dle § 25 lit. b) zák. o záv. výborech se vyhledává, aby počet zaměstnanců klesl pod 30, kterýžto předpoklad v daném případě splněn nebyl. Náhled tento nemá však opory v zákoně, neboť klesnutí počtu zaměstnanců pod 30 je předpokladem pro zrušení záv. výboru dle § 25 lit. a) zák. o záv. výb., nikoliv pro zrušení dle lit. b) téhož §, jež nastává vždy, zastaví-li závod výrobu na dobu delší jednoho měsíce, při čemž nepadá na váhu, jaký počet zaměstnanců zůstal v závodě po zastavení výroby zaměstnán, nýbrž záleží jedině na tom, byla-li na uvedenou dobu zastavena výroba v závodě (srovn. nál. Boh. 5787 adm.). Z toho nesprávného právního náhledu nevyvodila však rozh. komise důsledků, nýbrž zabývala se také otázkou, zdali činnost, která v závodě dále byla provozována, není činností provozní, a tak ve skutečnosti posoudila spor podle správného názoru právního.
Uvažujíc o této otázce, dospěla rozh. komise k úsudku, že hlazení, vyřezávání, třídění, počítání a balení papíru, které nesporně po propuštění členů záv. výboru v závodě se dalo, náleží ještě k činnosti výrobní, a že tudíž výroba nebyla v závodě úplně zastavena. Naproti tomu uvádí stížnost, že úkony tyto nenáležejí již k činnosti výrobní, nýbrž představují činnost expediční, jež má za účel vypravení hotových výrobků ze závodu.
Otázka, zdali určité úkony v závodě prováděné náležejí ještě k procesu výrobnímu, či patří-li již k expedici hotového zboží, je otázkou skutkovou, a odpověď na ni závisí na konkrétní výrobní organisaci toho kterého závodu, zvláště na povaze výrobků, jež závod jako hotové zboží jeho opouštějí. Nelze tedy otázku tu řešiti absolutně, nýbrž jen s hlediska povahy výrobků, které určitý závod dle svého hospodářského určení a technického zařízení dává do obchodu, čili jinými slovy s hlediska celkové organisace výrobní, jakou konkrétní závod se vyznačuje. V daném případě uznal žal. úřad, že činnost, jež v závodě i po propuštění členů záv. výboru se prováděla, nutno ještě pokládati za součást procesu výrobního, nezjistil však, jaká jest celková výrobní organisace v závodě, a neuvedl, jak dospěl k závěru, že uvedené druhy činnosti sluší pokládati za součást výroby a nikoli za pouhé úkony expediční. Tato neúplnost provedeného řízení a nař. rozhodnutí jest však vadou podstatnou, pro kterou byla nař. rozhodnutí v této jeho části zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 5908. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 349-351.