Č. 6070.

Státní zaměstnanci: * Domáhá-li se zaměstnanec nového vyměření pensijních příspěvků na základě předpisu § 8, odst. 1. zák. č. 287/24, nemůže úřad posouzení tohoto nároku podle tohoto zákona odmítnouti toliko poukazem na právní moc pravoplatného výroku o pens. příspěvcích, vydaného před účinností zák. č. 287/24.
(Nález ze dne 16. listopadu 1926 č. 8907). Prejudikatura: Boh. 5605 adm.
Věc: Dr. Jan V. v Praze proti ministerstvu spravedlnosti o stanovení pensijních příspěvků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dekretem presidia vrch. zem. soudu v Praze ze 6. června 1922 bylo vysloveno, že st-l vykazoval ke dni 31. srpna 1919 — včetně pěti válečných pololetí — celou do pense započítatelnou služ. dobu 35 roků a 12 dnů. Proto byl st-li — který byl současně osvobozen se zřením k článku IV. zák. č. 2 z r. 1920 od placení pens. příspěvků z pens. základny ke dni 31. srpna 1919 per 10800 K — vyměřen 8% pens. příspěvek za dobu od 1. března 1922 do 31. prosince 1922 toliko z jeho zvýšení v částce 58720 K. Tento výnos nebyl st-lem vzat v žádném směru v odpor. Dekretem téhož presidia z 30. května 1923 bylo vysloveno, že zvýšení pens. základny st-lovy ke dni 1. ledna 1923 činilo 23736 K, pročež mu byl od 1. ledna 1923 vypočten 8% pens. příspěvek v částce 1898 Kč 58 h. Podáním ze dne 2. srpna 1924 žádal st-l opravu tohoto dekretu co do výpočtu pens. příspěvků a vrácení příspěvků přeplacených. Výnosem z 22. května 1925 nevyhovělo presidium vrch. zem. soudu tomuto podání z důvodů meritorních. — — —
Nař. rozhodnutím bylo toto odvolání zamítnuto. — — —
St-l opíral sporný nárok ve svém odvolání o § 8 zákona č. 287/24. Žal. úřad odepřel nař. rozhodnutím použíti tohoto ustanovení, vysloviv, že tímto předpisem jest opatřena toliko nové úprava pens. požitků potud, pokud se provádí po 1. lednu 1925. Otázka výpočtu služ. doby st-lovy pro získání nároku na plnou pensi v této souvislosti byla však vyřízena pravoplatně presidiem vrch. zem. soudu za platnosti norem do té doby platných, totiž článku IV. posl. odst. zák. č. 2 z r. 1920 a nemá proto st-l za platnosti zák. č. 287/24 nároku na změnu tohoto výpočtu.
Tomuto právnímu stanovisku žal. úřadu nelze přisvědčiti. Jest ovšem pravda, že již dekretem presidia vrch. zem. soudu v Praze ze 6. června 1922 bylo vysloveno v otázce určení pens. příspěvku st-lova, že vykazoval ke dni 31. srpnu 1919 včetně pěti vál. pololetí celou do pense započítatelnou služ. dobu 35 roků 12 dní. Není dále pochybnosti o tom, že tento dekret nebyl st-lem naříkán a že tudíž vešel v moc práva. Nutno proto považovati za shodný se správními spisy předpoklad, z něhož žal. úřad vycházel, že totiž otázka, zda jest st-li včítati do doby rozhodné pro dosažení nároku na plnou pensi i válečná pololetí, byla zodpověděna ještě před účinností zák. č. 287/24 pravoplatným rozhodnutím presidia vrch. zem. soudu kladně. Zbývá tudíž zkoumati jedině, zdali za platnosti § 8 zák. č. 287/24 byl žal. úřad přes to povinen k žádosti st-lově o otázce té znovu rozhodnouti revisí onoho pravoplatného výnosu vrch. zem. soudu ze 6. června 1922 podle této normy. Tuto otázku nutno však zodpověděti kladně.
Citovaný předpis stanoví, že při použití čl. IV. posl. odst. zák. č. 2/1920 o placení pens. příspěvků zaměstnanci státními, nepřihlíží se k době připočtené pro vyměření pens. požitků z titulu civ. neb. voj. služby za světové války. V daném případě, jak ze správních spisů plyne, vznesl st-l za účinnosti zák. č. 487/24 na žal. úřad nárok na vypočtení pens. příspěvků podle této normy. Žal. úřad byl tudíž povinen podle tohoto předpisu žádání st-lovo posouditi, leda že by byl býval zjistil konkrétní okolnosti, které podle positivního ustanovení zákona použití tohoto předpisu vylučují. Žal. úřad odmítl tak učiniti z důvodu, že tomu brání právní moc výměru v téže věci vydaného ještě před účinností zák. č. 287/24. Pro tento právní názor žal. úřadu žádného normativního ustanovení tohoto dosahu neuvedl a také nss takového předpisu neshledal. Právě naopak nutno míti za to, že ustanovení § 8 zák. č. 287/24 obsahuje nový předpis právní, jehož nutno v každém případě stanovení pens. příspěvků po 1. lednu 1925 použíti, vyjímaje, že by nastal případ § 11, t. j. že by tím ten který zaměstnanec byl na svých požitcích zkrácen. Že by o takový případ šlo v daném sporu, žal. úřad neuvedl. Zdali již dříve otázka, o niž tu jde, byla řešena neb vyřízena, nepadá po zákonu na váhu.

Citace:

č. 6070. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 633-635.